sobota 3. února 2018

Jaký to maj doma

Pravda, na hodnocení je možná poměrně brzy, ale však ráda doplním. Byla jsem zatím ve dvou domech, jeden z nich je ten, ve kterém máme pronajatý byt v přízemí. A v Čechách znám jen paneláky...

Každopádně.. pračku maj ve sklepě! V těch dvou domech, co znám. Jo, je to pár schodů, ale zas to nezabírá místo tam, kde místo není - v koupelně či kuchyni. My navíc máme i šňůry na sušení prádla v místnosti také ve sklepě, které familierně říkám Gaskammer. Je v ní plynový kotel.

Nejdřív jsem se tam bála vůbec vkročit. Za všechno může Verne!  A nejen on... Ono mrkněte se jako dítě na Tajemství ocelového města, pak stačí zaslechnout pár vět o takový tý válce a je vymalováno.
Přítel mne ale ujistil. že pokud to bouchne, bude opravdu jedno, zda jsem zrovna vedle toho či v kuchyni či v obyváku, že to ve výsledku vyjde na stejno. Uf, to se mi ulevilo, už se nebojím a vesele tam věším naše čisté prádlo.

Dekorace v okně - taky už ji máme! Oho! Kdo ji nemá, jakoby nebyl! Zejména v naší domečkové čtvrti, kde jsme sice nejchudší rodinou, ale DIY dnes letí, takže nezahálíme! Na druhou stranu... nic se nemá přehánět. Sousedi nalevo maj na baráku asi metrovýho... snad keramickýho.. šneka, blééééééééééé.

Zahrádky.. ty maj asi jen na okrasu. Zatím jsem neviděla jediný záhonek. No ale někdo musí být první, že?

..To be continued...

pátek 2. února 2018

Kluci a holky z naší a jejich školky

Můj milý deníčku,

aby se dítko naučilo rychle německy, je dobré jej strčit do školky. Ideálně do nejbliží školky, pač to pak hravě zvládáte pěšo, kolmo či kolobrndno, když máte v rodině jen jedno auto a protějšek dělá na směny.

V Praze máme školku asi 200 metrů - vyjdem z domu, jdeme 10 metrů, přejdem silnici, obejdem obchod na druhé straně silnice a jsme tam. Tady to máme kilomtr tam, kilometr dom, takže se mi už začíná dmout hruď, jaký jsem sportovec - dva kiláčky denně rychlochůzí či indiánskou chůzí.. dle toho, jak moc jsem schopná vstát za té černočerné tmy, který panuje okolo sedmé ranní.

Ve školce jsme se samozřejmě byli nejdřív podívat. Je u  kostela nějaká náboženská, to je tu každá druhá či každá první a druhá ze třech, ale nějak to neřešej a my taky ne. Pravda tedy, správně jsem odhadla, že je nadchne synovo jméno.. Teodor.. Teo, boží dar, bůh!

Na první den jsme měli domluvenou schůzku s paní ředitelkou, moc milá paní. Akorát ji zrovna přivezli pračku z opravy.. neříkali totiž přesně v kolik (ano, i v Německu znají a mají časová okna). Dva mladí muži s pračkou zazvonili. My čekali v chodbě u hlavních dveří. Paní ředitelka jim přišla otevřít. Rozrazila pravicí dveře...a držela je...jednadvacet, jednadvacet, jednadvacet....nejméně tři vteřiny, pak teprva mladíkům pokynula, ať jdou dál i s pračkou. Nechci malovat čerta na zeď...ale to už je skoro za 500 eur! Joo, otevírání dveří... mě neoblafnou!

Jinak školka je celkem malá, dvě třídy, v každé dvě učitelky. Jedna hodný policajt, jedna zlý, ale co jsem je stihla poznat, jsou obě moc milé, jen prostě musej dodržovat pravidla, aby se nezbláznily, ale rozhodně jsem nezaznamenala nic negativního, co by se mi nelíbilo. Když se něco děje, v klidu mi to řeknou. Třeba naposled, když byli v kostele - chodí co 14 dní asi na 10-15 minut, syn zlobil. Kýval se celým tělem dopředu dozadu, protože se nudil...no, říkala jsem mu, ať si třeba dělá mlejnek prstama, když nerozumí, toho se ostaní děti bát nebudou... a taky lechtal spolužáka Armina perem a prej Armin ho taky lechtal, pořád se nám kluci naplavený navzájem pošťuchujou. Jako ptačím perem, na něco to tam měli pujčený.

Jo a ceny.. i zde nemusí předškoláci platit školkovné, to je fajn, "jen" obědy.. snídaně si nosí svoje. Takový krásný dětský oběd vyjde na 60 euro měsíčně a když je marod, zbaštěj to další děti a nám nikdo nic nevrátí. Škoda. Ale většinou mu chutná, takže si nestěžuju a jsem ráda, že jsem ráda.

čtvrtek 1. února 2018

Čůrat venku jen po výplatě

Jednou jsme byli ve městě a synovi se začalo chtít čůrat, znáte to, děti, že jo, to jde pak rychle. Poslali jsme ho do křoví někam ke kostelíčku, pámbu ho sice možná viděl, ale hlavně že ho neviděl policajt. Čurání na veřejnosti může člověka přijít tam u nás na 80e. A to jsme na tom ještě dobře!

Slovníček 
pinkeln - čůrat
die Strafe - pokuta
Wildpinkeln - čůrání na divoko - mimo mísu
Urinieren - močení
das Hosebein - nohavice

Když jsem byla venku se syny během cestovacího dne, kousek od Alte Rathaus, od radnice, se chtělo staršímu... naštěstí jen čůrat, ale i tak...
Valila jsem oči a skenovala okolí, kde by se moh 130centimetrový chlapeček ukrýt, ale v centru, na starém městě.. křoví bys pohledal. Nicméně našla jsem něco jinšího! Ceduli WC! Hurá hurá hurá! Sice jsme trošku bloudili, ale stihli jsme to  a syn se vyčural za krásných 20 centů.

Pátrám pátrám, děti do 14 let nemůžou být trestně stíháni ani pokutováni, tak snad ani jejich zástupci, no optám se ještě.

A taky jsem dopátrala, že 80e by byla ještě krásná cena! Ve Stuttgartu nebo Hannoveru bych si radši načůrala do nohavice!




Onlajn.de

Když už člověk jednou v Německu je, měl by koukat nejen kolem sebe, ale sem tam i do počítače. Mou novou nejoblíbenější aplikací se během pár vteřin stala "ybej klajn něco" - v ČR tomu říkáme Letgo. Člověk si zadá PSČ či místo, okolo kterého chce hledat, případně i co,  a počet kilometrů, kam až je ochotný zajet.

Copak já bych jezdila, kdybych neměla řidičák na sedmej pokus, malý auto a ještě trochu strach! Ale však já se brzy rozjezdím! A pro něco se dá dojet i autobusem - ten je sice pekelně drahej (jedna cesta 2,50 eur, ev. celodenní za 5,50 Eur), ale občas si udělám cestovací den, kdy vyrážím za úlovky, i jen tak do města a ještě i s kluky do parku. Když už, tak už, žejo, ať se mi to vyplatí! Po minulým cestovacím dni jsme měli nudle u nosu všichni tři.

Zatím jsem si byla pro waveboard za 5e, ještě jsem ho nezkoušela, takže  v sádře zatím nic nemám; pro hromadu časopisů o bydlení zdarma, nástěnku pro synka, hromadu vánoční dekorace za 8 e, přítel mi pak ze sousedství přivezl pěknou skříňku do chodby za 30e, a spousta, spousta krásných věcí skončila u jiného majitele, pač byly moc velký nebo nejsou kam dát. Už budu dělat printscreeny, namátkou pěkné šedé vintage retro křeslo dřevěné s šedým potahem zdarma, stará stylová komoda asi se 6 šuplíky za 50e, úžasné styloretro noční stolky na nožkách  za 10e...






Obáávám se ale, že některé věci majitele jen tak nenajdou, třeba sedací souprava Hip Hop mně opravdu fascinuje. Tu si, překvapivě, ještě nikdo (za 1000e) nekoupil, takže fotka je stále vidět a můžu se s vámi podělit.


Toho člověka, co ji prodal současným majitelům coby nové "Designer Sofa" za 6 500e bych chtěla zaměstnat, mít firmu. Vyhrál by jistě prodejce roku.

Ještě v ČR mi kamarádka říkala, že dřív vozili nábytek z německých bazarů a že byli za krále, že byl super. Proč? No, holt kdo má hodně peněz, si rád dopřeje hezké věci, nové věci a při prvním škrábanci nábytek mění.

Já jsem prodala v Praze Expedit, takovou tu hranatou skříň od ikei s čtvercovejma fochama,  4x4 díly a 2x4 oba dohromady za 700 Kč. Z jedné strany částečně natřené... Přítel říkal, že to by si v Německu nezval nikdo ani kdybych mu platila. A vida, v Čechách bylo zájemců hned několik. Lepší expedit s barvou než žádný expedit, žejo. Jiný kraj...

Slovníček

wie neu - jako nový
neuwertig, hochwetig - jako nový,  hodnotný
Nur Selbstabholer - musíš si to bohužel vyzvednout sám...grr 
Zu verschenken und tauschen - má oblíbená kategorie - zdarma či výměnou
Umsonst -  zadáčo!



pátek 26. ledna 2018

Tojčlant, tojčlant...jak se žije o 470 km dál

Nějak se tak stalo, že mám přítele Němce. Poprvé jsme se políbili 12.října 1998, 19. listopadu 2016 se nám narodil syn. Dobře, mezitím jsme se pár let  neviděli a já stihla povít ještě jednoho syna. Mno a díky příteli teď poznávám německou kulturu. Tedy kulturu..jak se žije v Německu.

Když za mnou onehdá přijeli němečtí přátelé do Prahy a já je coby ... náplava z východních Čech vodila po Praze, vyprávěla jsem jim hodně vtipů. Tenhle znáte?

"Jsem slyšel, že v Německu bylo mistrovství světa ve vyprávění vtipů. Prej to nebylo moc vtipný...ale zato dobře zorganizovaný."

Určitě padlo i pár o "Onkle Dolfimu", jak onomu muži s velkým H a ještě větším prů.. na karmě říkáme, snad si vzpomenu. Každopádně nad ránem na mě jeden křičel, že je sice z Německa, ale nemá s Onklem nic společného. Padadadam.

No vysvětlujte jim, že to je první věc, co Čechy napadne, žejo. A pokud jenom napadne, je to ještě dobrý. Nezklamal náš soused na chalupě - sice mluvil pomalu, ale bohužel přítel nerozuměl, bylo to totiž česky, tak se aspoň po pár panácích vytáhl a pozdravil ho pěkně po německu.. co se používalo někdy tak před rokem 1945, ehm.

Němčinu jsem studovala na střední jako druhej jazyk, vlastně jsem i maturovala, měla jsem ji i na VOŠce. Chvíli jsem dělala i průvodkyni Němců, co se jeli loučit se svobodou do Prahy. Bylo to přes agenturu, dali mi plán, kde máme v kolik zamluvená místa, kde je mám  vyzvednout. To mi ještě němčina moc nešla, mezitím jsem všecko zapomněla a učila jsem se i španělsky a francouzky, ale pořád jsem mluvila nejlíp ze všech průvodkyň.

Jak jsou jazyky spjaté, nějké ty jazykové rodiny atp, to si taky nepamatuju, ale určitě na to mrknu, protože docela koukám, kolik toho má čeština s němčinou společného. Třeba  když někdo zlobí, můžeme říct Ty! Ty! Ty! Mno a Němci říkaj - hádejte... Du! Du! Du! Anglicky jsem žádný You! You! You! teda neslyšela, leda by za tím byly tři tečky, jakože někdo hledá slova, žejo. Pak přísloví nebo slovní vazby, no hele taky si vzpomenu. Rozhodně ale nějaký příšloví mají jinačí, třeba když je někde bordel ( u mně ne!), tak říkaj, že to vypadá jak u Hemplese pod gaučem. („Hier sieht es aus, wie bei Hempels unterm Sofa“) . Joa "Spí Ti noha!" můžete slyšet, když vás noha hezky česky brní.

Jo ale vzpomněla jsem si, že někteří Němci vtipní jsou! Hele!


úterý 26. září 2017

Do 6 let zdarma: muzeum čokolády

Muzeum čokolády bylo jednou z položek na našem "To Do" listu. Když  jsem navíc zjistila, že do 6 let je vstup zdarma, nezbylo, než vyrazit raději dříve než později :) Synovi je šest za osm dní.

Kde tak začnem výlet, tak dnes třeba Malostranská. Jdeme směr Karlův most a přes most a hledáme sochu se svíčkami a květinami. Také jsem chtěla koupit kytku pro Jana Třísku, ale nějak jsem to nezmanažovala...věnovala jsem mu alespoň tichou vzpomínku. Pořád jsem přemýšlela, jak synovi vysvětlit, co je ironie osudu. Teď už vím.


Po cestě jsme si udělali přestávku na Staromáku u pana Pinty - saxofonisty a pěvce v letech. V tu chvíli tam moc publika neměl, věnoval se nám, milé.


Pak už hurá do muzea! Na recepci byla moc milá paní, pořád jsem si říkala, koho mi připomíná a přišla jsem na to, přítelkyni jednoho kamaráda, Gabču. Výtah tam není, paní mi nabízela pomoc s vynesením kočárku, ale vzala jsem mimiče do nosítka. Nahoře nás pak čekala historie kakaových bobů, od Inků přes další a pět pixel s čokoládovými kolečky, bílá, mléčná, hořké. Akce slibovala neomezenou konzumaci čokolády, ale nikdo nebylo napsaný, zda to je jediný ochutnávka či nikoliv, tak jsem se jako správný Čech bála narvat si pupek,aby  mi tam ještě zbylo místo na další čokošku :)))


No, ochutnali jsme ještě pralinku, kterou nám místní odborník vyrobil před očima. Taky jsme viděli nádoby na čokolády, obaly, staré čokoládové figurky - nejstarší z roku asi 1936? Paní neměla žádné hračky, tak ji nejedla a hrála si s ní. Když si vzpomenu na synovi krabice s krám.. tedy  s hračkama...
Workshop byl fajn. Běžně stojí dvě sta, ale objevila jsem, že je to akorát v akci na Slevomatu a měli jsme to zdarma :) Ale pryč už z muzea. Jo, mají něco do sebe, ale čím dál tím radši mám učení za pochodu, za života, při žití.



Synovi jsem ukazovala galerii Pastelka v pasáži u Staromáku, pak se mu zas chtělo čůrat, tak šel do nějaké hospody (to teď dělá pořád), já mu říkala, že jdu naproti na burčák. Dala jsem si jen deci, nejsem zvyklá pít a když jsem minule na akci Bohové z Olympu měla deci dvě, tančila jsem pak mezi zápasícími dětmi (plnily úkoly) na řecké rytmy. A taky jsem byla sama se dvěma dětmi, to se pít bojím. I ta decka mi chutnala!

Syn mezitím přiběhl a teď zas čekal on na mně. Šel o dveře dál, do obchodu s houslemi. Když jsem tam došla já, poslouchal prodavače a asi i majitele, jak hraje svým záazníkům na housle. Já s mladším a s kočárkem jsme čekali venku. Syn si dal ještě asi 10minutový koncert pro šest uší. 

V pasáži Platýz jsem ho samotného poslala koupit klovatinu na dárek pro babi, v sekáči po cestě na tramvaj jsme během pěti minut vybrali pět věcí, kus za 40 korun a hurá dom.


neděle 24. září 2017

Praha - moje drahá

Můj milý deníčku,

že je Praha drahá, to je jasný. Ale ona je i moje drahá. Pomalu, ale jistě, se blíží termín, kdy ji opustím. Nevím, zda navždy, ale skoro na rok určitě. Takže ve volných chvílích vyrážím s klukama do jejích ulic. Zbývají mi necelé dva měsíce.

 V pátek jsme jeli na výstavu do Rudolfina. Byla jsem na té samé už ve čtvrtek s Mončou, ale bez Teouška. Když jsem to viděla, říkala jsem si, že by se mu to taky určitě líbilo, no tak v pátek šel jako obyvkle ze školky "po o" a když jsem měla "o" i já a Otto, vyrazili jsme. Pán se jmenuje Kintera a tvoří ze všeho, jako Teo. Kolik nití mi vymotal, kolik izolep "vyplácal" na umění - třeba jimi obmotal kliky u dveří.. nebo mi chtěl zabavit věci, co fakt jako potřebuju! Teo, ne Kintera.

Ale tak asi tuším, kdo ho tak vychoval, ehm. Trochu se teď bojím o vnitřnosti počítače, ale no moment! Dneska ráno posunoval počítač, shodil jim sklenku s vínem, co jsem měla včera při práci.. večer u pc a ani se to rozlité víno nenamáhal utřít. Pomalu, ale jistě! Nedám notebook, nedám!



Po Rudolfinu jsme šli courat směr staré město, bublinky na Staromáku nezklamaly, jako vždy. Fotila jsem jen na mobil, ale povedla se mi jedna exkluzivní fotka.

Musím konstatovat, že čím dál tím méně lidí se stydí, čím dál tím více lidí se raduje. To je tak krásný!



Všimla jsem si, že na rohu Celetný je výstava Warhol, Mucha a Dalí. Šli jsme tam, Teo chtěl na něco jít, byli i se školkou.  Vstupné bylo různé, podle toho, zda šel člověk na jednu, dvě, nebo všechny výstavy. Vybrala jsem Dalího. Znám Teovu pozornost, tak jedna až dost, a Dalí proto, aby viděl, že nakreslit může CO CHCE  a JAK CHCE.

Moc ho to bavilo!


Ale jako jo, koukal, jak maj lidi díry v těle, někde kousky noh, ruk a tak. I na barvičky, bavili jsme se, jak jde do dělat a tak.

Neděle, den druhý volný, tentokrát jsme měli spicha  s kamarádko a její dcerou, dali jsme klasiku: zmrzka Světozor + hřiště ve Františkánské zahradě. Nově jsme pak skočili do kavárničky vedle hřiště. Pán, co tam pracoval, byl úžasnej, přines dětem pastelky, papíry a dal jim za úkol nakreslit mu obrázek. Tak se to dělá!  A mají tam moc krásnou květinovou výzdobu!

Už sami jsme pokračovali.. hádejte kam.. no na staré město. Stavili jsme se v Art 11 Gallery na kukačku. Pán je z Uralu, z Evropské strany, v Pze 26 let. Prodává obrázky od osmi umělců, mám tam i někoho z Armenie. Tam máme tak trochu kořeny. Vysvětloval, že lepší olej než akryl, akryl je na světě asi 59 let, tak nikdo neví, co to časem udělá, na rozdíl o praotce oleje. Chvíli po nás tam přišel mladý pár, velice dobře oblečený, paní už tam jednou byla s maminkou, nyní s přítelem. Vybírali obraz okolo 50 tis cena. Načež jsem vysvětlovala Teouškovi, že někdo dělá malování jako práci, a taky někdo že dělá jiný práce, třeba něčemu šéfuje a kupuje si obrazy, na které jiný dělá dva, tři měsíce. No a nebo den, no :)

 Pak hurá na  bublinky a na závěr jsme si "dali" pána se saxofonem u Kaprovky. Byl boží a ještě božejší byli ty lidi, co tam tancovali!


No a kam vyrazíme dnes? Mám jeden tip... :)