pátek 29. července 2016

Krokouši v Praze - jaké to je

Mám dovču  a pár dní jsme se rozhodli se synkem strávit v Praze, jako turisti, jen s ubytováním zdarma,. tedy skoro, v ceně nájmu, jsme místní. Koukám kam bysme a co bysme a do oka mi padla Krokodýlí Zoo. Kupuji lístek přes Slevomat a jdeme.

Co s sebou
Pití - není možnost si tam nic koupit a je tam opravdu vlhko, asi to tak maj krokodýli rádi
Jídlo - pokud nemáte plný pupky, ani jídlo tam neprodávají
Možná vějíř :)
Jo a záchod tam je.

Kdy tam jít?
No obecně kdy máte čas a chuť, ale pokud jdete na krmení krokodýlů (čt 18, so a ne 10:30  a 14), jako my jsme šli, tak myslím, že stačí jít tak 20, max 30 minut předem. Na stránkách v poutači se sic píše desítky krokodýlů, ale je jich tam něco přes dvacet, navíc se většina z nich nehýbe, takže zejména jdete-li s dětmi, po dvaceti minutách se nudí a běhají dokola, tedy některé, a vy jen pak doufáte, že nenarazí do skla a když už, tak že krmení krokodýlů nezačne neplánovaně dřív.
Je tam ještě stoleček s omalovánkami, ale asi jen čtyři židličky, ale pravda, i to je zábava na deset minut a to se vyplatí.

Vstup
Dospělí 140 Kč, děti do tří let zdarma, děti 4-15 let 90 Kč, rodinná 2+2 za 390 Kč. Nás to se slevou vyšlo na 190 Kč: jedna velká, jeden skoro pětiletej. Všimla jsem si, že nějaká paní tam mávala dětskými lístky zdarma a slečny u vchodují říkaly, že jeden jde uplatnit vždy k jednomu dospělému. O chlup lepší kauf, než moje sleva, ale kde je vzala, nevím.

No  a jaké to je?
Jak jsem zmínila, většina krokodýlů sedí a ani se nehne, Ostatně jsou to, jak jsme se dověděli, tzv. lovci ze zálohy, tzn. že kořist neuhoní k smrti, ale prostě číhají a když je blízko, tak na ni vybafnou, vyskočí - i do výšky, vyjedou z vody a je hotovo. Když teda dobře secvaknou čelist, která je schopna vyvinout tlak 7 tun na centimetr čtvereční.

Malé děti mohou stoupat na stoličky, které jsou přistaveny k teráriím a koukat  si s krokodýly z očí do očí. Krokodýli dělali tak trochu psí oči.. vypadali smutně mi přišlo, no, ale i nebezpečně. Nechtěla bych hrbolatého kamaráda potkat bez toho skla... Sem tam nějaký skočil do bazénku, který měl odhadem tak metr na metr, takže se divím, že jsme neviděli i krokodýlí slzy..



Před samotným krmením byla prezentace s přednáškou, asi 15minutová, kde jsme se dověděli, co krokodýli rádi obědvají, jak oběd uloví atp.  A pak hurá ke krokoušům! Bylo nás tam celkem dost, rozdělili jsme se na dvě skupiny a každá šla s vůdcem se stehýnky v krabičce jinam. Synovi stačilo vidět jednu sváču: krokodýl měl rozšířené zorničky, po mase chňapal, jako by týden nejedl a já si říkala: oje, to zas budu noční můry!

Syn spal se mnou, chvíli chtěl držet za ruku, pak se zas lekl, že ho za tu ruku drží krokodýl, nebo že polštář je krokodýl...ale dobrý, ustáli jsme to společně, ještě teď spinká a pěkně. Aby ne, když je půl sedmé.
Chtěla jsem mu ukázat, jak to v přírodě chodí. To viděl. Teda v přírodě.. u zvířat, jak to chodí, i v terariu. Nakonec jsme si řekli, že je fajn, že v České republice krokouše nemáme a snad dnešní noční strachy byly poslední.

PS: Pokud pujdete na krmení a chcete zaperlit, větší stisk než krokodýl má...... želva kajmanka!

středa 27. července 2016

Hypotéka hypoteticky

No, ač nepřítel velkého zadlužování, u mě nastal čas, kdy jsem začala zkoumat co a jak s hypotékou. A protože nejsem jediná, koho hypotéky zajímají, ráda se podělím o své poznatky - případně doplním o vaše.

Čím se řídím

  • Nejde o pár korun, takže to chce rozhodně zvážit ze všech stran
  • Jde o závazek - tedy zpravidla - na dlouhou dobu. Proto čím menší měsíční splátka, tím menší riziko, že nebude na chleba..za pár let, za dvacet, za třicet...
  • Z důvodů uvedených výše jsem si dala strop, co nechci přesahnout, pokud do toho půjdu. I když je teď úroková sazba nízká, může se to změnit - a změní, známe ty sinusoidy, takže lepší platit méně a ev. šetřit na později, než to mít tzv. „na krev" a při prvním finančním problému brečet
  • Ano, schopnost splácet resp. neschopnost splácet se dá pojistit, ale není lepší si tu smou částku dávat stranou, pro případ, že nejsem schopna splácet?
Postupně... zvážit ze všech stran pro mě znamená nespokojit se s první nabídkou a prvním sympatickým člověkem, který zaručeně nabízí to nejlepší pro vás. A pro mě. Jsem asi trochu podezíravá, asi i na základě některých mých zkušeností a taky díky práci, kterou dělám, ale říkám si: kde je ta záruka, že ten člověk chce opravdu to nejlepší pro mě, a ne pro sebe? V hypotékách se točí veliké peníze, pravděpodobně i pěkné provize a sice mi sem tam někdo někoho doporučí, že s ním byl spokojen, ale ptám se.. porovnával si ostatní nabídky?
Možná jsem zbytečně nedůvěřivá, ale sorry, když jde o miliony, razím zásadu "Důvěřuj, ale prověřuj".

Navíc jsem zjistila, že když teď jednám se třemi zástupci, jak poradci či zásupci banky, tak chtějí znát konkurenční nabídku - tu jim samozřejmě ráda sdělím - aby měli argumenty pro svého chlebodárce či partnera a snažili se dostat ještě něco lepšího. Což by zřejmě po prvním kývnutí nenastalo. 

Možná si říkáte, že jsem nefér, že jednám s více lidmy, ale tak to prostě chodí, volný obchod tu je. A jsou to moje miliony, které nemám a které budu splácet. Já. Ne oni. 

Jde o závazek na dlouhou dobu - je mi jasné, že když budu splácet kratší dobu, tak méně přeplatím, Ano Ale zase na stranu druhou...pokud nemám nějakou záruku -a tu nemám nikdy - že budu mít vždycky dost peněz na vysokou splátku, tak já volím menší splátku, menší nerv, větší přeplatek, Nebo v případě nezajištěného úvěru, který může pokrýt to, co hypotéka, můžu splatit dřív a tím pádem za míň, pokud se nemýlím. Je to samozřejmě na každém zvlášť, můj ideální stav je platit plus minus to, co za nájem  - klidně o něco víc, ale prostě nic drastického. Vzhledem k tomu, že bydlím v Praze, tak nájem pro rodinu za byt 3kk bude nejméně 12 tis, spíš víc. Podobně tak splátka a energie měsíčně k tomu, když se pohybujeme okolo 2,5 mio. 

Na co je třeba nezapomenout
Říkala jsem si, že kdyby se stalo něco, že bych nemohla splácet, jednak teda se zas teoreticky můžu zas přestěhovat do podnájmu (i když tím pádem bych neměla ani na něj, pokud by to nebyla nějaká ubikace) a dům pronajmout - ale za víc, nebo prodat. Jenže! Prvních x let se splácí jen úroky, cena za dům přijde na řadu až poté, takže pokud chci prodat dům za dva roky, pravděpodobně na tom  prodělám, protože tou dobou nebudu mít splacenou zdaleka ani polovinu, či třetinu, možná ani čtvrtinu úroků ne. Takže prodělám. Nebo jde nějak převést hypotéka i s domem? Ale zas proč by to kupující dělal? Ale opravte mě, třeba se pletu.

Tak který?
A to už se dostáváme k výběru nemovitosti. Jasně, je to hodně individuální, ale co je moje ideálná nemovitost: nemusí být velká plochou, resp. obývák s kuchyň koutem, který je oroavdu v koutě nebo trochu schovaný, může být větší. Jinak stčí menší pokoje. Jo, je to fajn, mít velký prostor, ale taky ja pak dražší vytápění  a zas více menších místností poskytuje více soukromí, každýsi může zalézt do svojeho. A taky aby tam byla aspoň nějaká okna. Sice, pokud se nepletu, čím větší okno, tím větší riziko úniku tepla, ale prostě nebudu bydlet v nějaký černotě. 

Z kuchyně. a ideálně i z obýváku, vidím na zahradu a to na tu část, kde se s největší pravděpodoností budou zdržovat moje děti. Koukala jsem na pěkný domek na pěkném místě, ale obyvák a kuchyň v patře, navíc kuchyň hned nad schodama bez oddělení, takže v zimě, když chci být v obýváku, tak musím vytopit i celou chodbu. No, nevim, To už se dostávám k dalímu bodu - provoz. Samozřejmě čím méně, tím lépe. Co se týče topení, přiznám se bez mušení, že zatím nemám dokonalý přehled, kolik co stojí a co se vyplatí, ale předpokládám, že něco jako je v pasivních domech, je nej.
Opět - viděla jsem domy, i pěkné,ale starší, kde by asi nebylo od věci, pokud by to šlo, nějak změnit typ vytápění, vaření atp. Aby prostě člověk měl co nejmenší režie a tím pádem co největší svobodu a nemusel v práci trávit 56 hodin týdně...

Do čeho nevidím, to je konstrukce atp, ale myslím, že vím, koho se zeptat.  

Ještě si možná  na něco vzpomentu a dopíšu, možná i časem změním názor. Ale určitě ne na všechno... zdravý selský rozum budu mít pořád. Resp. teď už. Kdybych ho měla dřív, trochu víc si našetřím :)

pátek 22. července 2016

Vypadni! Aspoň na chvíli...

Nedávno jsem zjistila jednu věc: umím číst pohádky a přitom přemejšlet o něčem naprosto jiném. Prostě čtu automaticky, i s intonací, všechno tam je, jen já ne...

Syn byl začátkem července týden na chalupě s babi a dědou. Byl to letos první týden, kdy jsem byla bez něj. Ještě na chalupě, když jsem ho tam vezla, jsem si udělala seznam, co všechno musím - a hlavně můžu,když nemusím na pátou spěchat do školky, zařídit.

Zrušila jsem si životní pojistku, zanesla boty do opravy, kabát do čistírny, na pedikůru jsem si zašla po sto letech, koupila si sandálky a svetry, šla na výstavu, kde jsem si mohla v klidu prohlédnout a přečíst, co mě zajímá a nemusela jsem ji rychle proběhnout ještě se strachem, aby miničlověk něco nerozbil. A byla jsem na večeři s kamarádkou a kamarádem a pak ještě s další kamarádkou. Pěkné to bylo.

Další víkend jsem jela pro syna, ač jsem ten týden bez něj chodila do práce, tak odpočatá - od té věčně zapnuté pozornosti. Nebo nepozornosti? Došlo mi, že čím delší dobu v kuse jsem se synem, tím víc ho začínám vnímat jako ty pohádky: automaticky.

Klidně s ním i mluvím, odpovídám, ale nejsem tam. Jinak tomu bylo po tom týdnu, kdy byl pryč. Ptal se na něco, já vnímala na 100 %, prožívala jsem to s ním, prostě byla jsem tam, najednou. Víc si s ním hraju, povídám. Malé bezvýznamné plus má i naše lednička, který odešla do věčných lovišť, tak asi týden moc nevyvařujeme, uklidila jsem během toho týdne, co tu nebyl, takže odpadá hodně takového toho běžného „must do", prostě když přijde člověk v pět práce, musí navařit, nádobí poklidit, sem tam něco setřít či utřít, prádlo vyprat a hlavně sebrat složit.. to už pak moc času na ten život nezbývá.

Menší časové nároky na rutinu, ale hlavně !!! vypadnutí  z rutiny a „odpočinek" od syna mě vrátily zpátky k němu. Je to těžké když je člověk povětšinu času sám, se nějak odreagovat, ale je to potřeba. Návratnost 1 000 %.

 Proto nabádám i vás: jak to jde, vypadněte. aspoň na chvíli!


Pámbu vám to oplatí na dětech.