středa 10. srpna 2016

Lovím si domov!

Kromě mé první vášně - zbavování se nepotřebných a  nepoužívaných věcí, mám novou vášeň: lovení věcí! Nejlépe zdarma. Lovím na vsezaodvoz a nevyhazujto.

A důvody?
  • Rovnováha! Něčeho jsem se zbavila, něco nové si pořizuju. Musím však zaklepat na dřevo - je to v poměru asi tak 30:1. Dalo by se tomu také říci obměna, avšak neplatí kus za kus. Zaplaťpámbu.
  • Dobrodružství! Člověk nikdy neví, co se tam objeví. V hlavě mám seznam věcí, co by se mi domů hodily, ale může se objevit i věc, o které by se mi ani nesnilo :)
  • Ekologie a udržitelnost! Proč kupovat něco nové, když někdo to doma má, nepotřebuje a jinak by to hodil na smeťák?
  • Kreativita! Ráda věci opravuju a upravuju - jsem-li toho schopna. Takže ráda, jak se teď říká, dám věcem nový život.
  • Fakt to chci? Když přemýšlím, zda by se mi pro to či ono skutečně chtělo jet hodinu na druhej kraj Prahy, uvědomím si, zda to opravdu chci. A zda mi za to stojí i ten čas, věnovaný cestě. Ale když se to dá spojit s výletem, je to značka ideál.
  • A mám to zadarmo! :) I když se přiznám, že dárcům vemu i nějakou tu motivační kartičku z vlastní zahrádky a chodí mi pak milé emaily:   
         Dobrý den, 
         chtěla bych Vám moc poděkovat za motivační kartičky. Přesně tohle jsem teď potřebovala.
         Přeji Vám krásný den.
         S úctou
či
      Dobrý den,
      moc děkujeme za kartičky  potěšily a máte je krásně udělané!
A co už jsem ulovila?

Nádobíčko! 
Pravý cibulák to asi nebude, značka nikde žádná, ale nestěžuju si :)




Staré vánoční ozdoby!

Zrcadlo!

Či boží truhlu - ta je teda z nyxu za 250 kč, ale i tak!!! Mám radost!

Tak co, kdo další bude  stejně jako já lovit domov? :)

středa 3. srpna 2016

Do Mníšku pod Prrr....Brdy

Já vím, dětinskej vtip, ale nešlo si nevzpomenout, že když jsme se ve škole  s kamarádkou Evičkou dověděly, že existují hory Brdy, mohly jsme se pos... tedy počůrat smíchy. Do Mníšku pod Brdy vedly mé a synovy kroky včera. Pokračujeme v prázdninovém programu, jen sami dva, když má maminka konečně trochu čas. Zámek, rybník, ale i sekáč jsme stihli!

Jak se tam dostat?
Tak samozřejmě záleží, odkud jedete. My jeli z Prahy, takže autobus č. 317 a 320 ze Smíchovského nádraží, vyhledávač ukazoval cenu 42 Kč, s platnou pražskou legitkou jsem se dostala na 24 Kč, dítko do 6  zdarma. Vystoupili jsme po půl hodině na zastávce Mníšek pod Brdy, náměstí. Ve všední den to jezdí co půl hodinu.

Kam teď?
Náměstí je hned za rohem od zastávky a koukala jsem do map, že i zámek je kousek. Potěšilo mě, že nejen že je kousek, ale je i dobře vidět. Na Albertu  v kopcovitém náměstíčku jsme si koupili něco na zub a vyrazili na zámek,.

Zámek pro děti!!!
Prohlídka pro děti začínala v 10:45.  My měli prohlídku se zámeckými skřítky, další jsou, koukám, i s princeznou Aničkou či babičkou Růženkou. Tak či tak, tento nápad - jejich udělat tento druh prohlídek, ev. i můj, vydat se tam, kvituji, protože kdo má děti, tak ví, že klasickou prohlídku by se zájmem vydržely poslouchat minutu, dvě, když budu optimista, možná i tři!

Nechtěl se mi tahat foťák, takže z mobilu je také mobilní kvalita (ano, nemám nejnovější model). No, nejlepší vidět na vlastní oči.. ten Mníšek :)

Na stránkách se píše, že se prohlídka má rezerovat, ale to jsem si všimla až teď, no vzali nás i bez rezervace, celkem bylo asi devět holčiček a jeden Teodorek k tomu - prý první, co tam je na návštěvě - poslední místní pán byl totiž pan Teodorik, tak by si to paní průvodkyně - princezna Anička, dozajista pamatovala.



Princezna byla milá, pěkně si s dětmi povídala, sem tam se jich na něco ptala, prostě žádná sucharka, takže za nás dobrý. Různě po zámku byli nastrkaní, tedy pardon, bydleli tam skřítci, k nim jsme si také poslechli příběh, co dělají či nedělají a pár vět přihodila princezna i pro větší holčičky, pro nás. Na své jsme si přišly - my velké, ale asi i ty malé - v poslední místnosti, kde až se smělo fotit. Byla tam výstava dobových obleků navlečených na bárbínkách. No, vybrala bych si nějaké šaty, tak padesát.


Po hadříkách jsme se se synem vydali ještě do sklepa - na pohádkové postavy. Zase s Aničkou, zase si se synem pěkně povídala (byli jsme tam jen dva, já a on), ale už ho to moc nebavilo. Největší radost měl z kocoura Modroočka, je holt tak trochu kočičkovej. 



Po sklepu jsme se přidali do dílen, kde už holčičky kreslily sádrové odlitky motýlků a soviček, syn si vybral, překvapivě, kočičky. Paní chtěla 60 korun, za odlitek i zážitek dohromady, no, dejme tomu, i když pocitově bych to dala za malý odlitek 40-50, nicméně aspoň nás přivedla na nápad, ano, do těch silikonových formiček, co máme doma, můžeme nalít i sádru.


Za kolik?
Málem bych zapomněla - dílnička pro děti, jak jsem psala, asi od 60 Kč, vstup do sklepa maminka + dítě do pěti let dohromady pade a na prohlídku pro děti maminka 95 Kč, dítě do pěti 10 Kč. Od pěti do devíti je to za 35 Kč.

Už se ten zámeckej rybník nahání
Když vyjdete ze zámku, dole potkáte domeček, kde se dříve prodávaly suvenýry - je to tam napsané. Když ho obejdete, narazíte na cestičku - syn tam šel před návštěnou čůrat, tak jsme na to přišli. A ta cestička vede kolem rybníčka a domu s mlýnským kolem. Je to lesní cesta, tak do půlky, s kočárkem bych se tam rozhodně nehnala, občas je dost nakřivo. Zhruba od  půlky už nejde jít uplně kolem rybníka, ale po malé silničce joo.  Člověk dojde zase  k zámku, tak za půl hodinky.


Od zámku coby kamenem do kostela, od kostela coby kamenem do hospody, byli jsme u Benáka, s výhledem do krajiny, do lesů, paráda. Podle foursquare nic moc, pro nás dobrý, kuřecí řízek s květákovou polívkou v menu za 95 Kč a jíst to šlo. 
Od hospody coby kamenem do sekáče, je to v boční ulici, jak je Albert. Když jsem se dychtivě probírala věcma, začalo pršet, takže do Barokního areálu skalka se podíváme někdy příště. Vyrazili jsme dost nalehko. Ale i tak, pěkné čtyři hodinky kousek za Prahou. Odvezli jsme si zážitky, odlitek kočky a já ještě tílko a tričko. A syn vlastně čtyři knoflíky po koruně do své sbírky pokladů.