sobota 17. prosince 2016

Vykoupat se a vypnout byl luxus

Před čtyřmi týdny a dvěma hodinami mně - a nejen mně - přibyl do života další človíček. Ottíček.
Ottíček má brášku, tatínka, oboje babičky a dědy. První syn je teď už má taky. Syn poprvé a syn podruhé, co je jinak?

Ottíka když bolí bříško, tak malinko nadává, ale vrtí celým tělem, kroutí se a v drtivé většině případů se zadařilo a mohli jsme ho pochválit za prďánky. No jo, možná se vám zdá, že jsem začla od konce, ale oni je to důležitý, trochu se vyspat, nejen pro Ottíka, ale i pro maminku, která nemusí od dvou do čtyř ráno řešit tvrdé bříško.

Teoušek spinkal se mnou v posteli, to Ottík taky, navíc tam máme i tatínka, ale až za maminkou. Teouška jsem naučila usínat s prsem v puse či při houpání, Ottík si taky někdy požužlá na dobrou, ale je schopný spát sám. Stačí pořádná večeře a je to. Teoušek takto usínal nejméně rok. Ono tak co, byla jsem sama a po celém dni tak vyřízená, že jsem rozhodně neaspirovala na to, že jak Teo zavře očka, vyskočím a budu šůrovat.

Jakmile jsem Teouška neměla v ruce nebo se mu jinak nevěnovala, brečel. Matně si to vybavuju tak, že brečel skoro rok, dva v kuse, ačkoliv pravda, v ruce či v šátku jsem ho měla skoro pořád. Dojít si do sprchy na dvě minuty byla oáza dne. Vydržel pak ty dvě minuty koukat na kolotoč nad postýlku, to bylo fajn.
Ottík klidně leží sám, kouká a nic neříká ani nebrecí. Chudin Teoušek si se mnou užil takový emocí, a ne dvakrát pěkných, během těhotneství, že to asi prostě vybrečet musel, když už byl tu. Vím, že jsem si ho spoustu věcí naučila sama, jako to usínání, ale nelituju toho. Myslím, že potřeboval konejšit a včera, když jsem nad tím přemejšlela, potřebovala jsem to asi i já. Každopádně díky zkušenostem s Teouškem už mě žádné dítko jen tak nezaskočí, alespoň doufám,  a vše mi přijde jak procházka růžovou zahradou.

Tatínek - první syn ho viděl asi 5x -10x? Když jsme jeli z porodnice, párkrát nám s něčím pomohl, asi dvakrát, třikrát za ním byl. Od té doby ale "nemá čas". Tatínka druhého podezřívám, že by nejradši kojil, kdyby to šlo. Když to nejde, v noci alespoň přebaluje, ve dne vaří, věší prádlo, nebo leží s Ottíkem na břiše. A velké významné plus má za to, že je to tatínek nejen Ottíka, ale i Teoušeka. Má hned kluky dva a stará se o oba a dělá si starosti o oba. S mladším leží, se starším staví lego, točí ho ve vzduchu a sto dalších věcí. Neměnili bysme.

Zkrátka a jednoduše, je to jiné. Stejná je láska, ať je situace jaká je, jiná je únava, pocity - dříve jsem si připadala jako oběť, a taky mi přišlo smutné, že na boží dar se těšil jen jedne z rodičů, dnes toto neznám. Dříve jsem "padala na hubu", tři měsíce v kuse jsem se sama starala o Teouška, pak na dvě hodiny někam vypadla a pak zas tři měsíce v kuse. Dnes můžu třeba sama zavést Teoušeka do školky, sama dojít na poštu, na nákup naproti, nebo se v klidu vykoupat. Tatínek pohlídá. Nebo jde s Ottíkem ven na procházku. Kdo nezažil příběh první, neváží si tak příběhu druhého,

Chápu, že pro většínu lidí je těžké pochopit, co prožívají samoživitelky, Neříkám, že všechny jejich děti brečí jako můj syn, ale pokud vám dítko nikdo nepohlídá, tak prostě nevydechnete, mateřský alarm je zapnutý neustále a slovo relaxace mizí z vašeho slovníku. A to jsou pod ním skryty věci jako právě dojít si SAMA na nákup či na poštu či do sprchy.

Já to chápu a rozhodně na to nezapomenu. A myslím, že až přijde čas, tak budu nějak více nápomocna. Zatím píšu. A myslím na vás, maminky či tatínkové. Držte se*



Žádné komentáře:

Okomentovat