úterý 26. září 2017

Do 6 let zdarma: muzeum čokolády

Muzeum čokolády bylo jednou z položek na našem "To Do" listu. Když  jsem navíc zjistila, že do 6 let je vstup zdarma, nezbylo, než vyrazit raději dříve než později :) Synovi je šest za osm dní.

Kde tak začnem výlet, tak dnes třeba Malostranská. Jdeme směr Karlův most a přes most a hledáme sochu se svíčkami a květinami. Také jsem chtěla koupit kytku pro Jana Třísku, ale nějak jsem to nezmanažovala...věnovala jsem mu alespoň tichou vzpomínku. Pořád jsem přemýšlela, jak synovi vysvětlit, co je ironie osudu. Teď už vím.


Po cestě jsme si udělali přestávku na Staromáku u pana Pinty - saxofonisty a pěvce v letech. V tu chvíli tam moc publika neměl, věnoval se nám, milé.


Pak už hurá do muzea! Na recepci byla moc milá paní, pořád jsem si říkala, koho mi připomíná a přišla jsem na to, přítelkyni jednoho kamaráda, Gabču. Výtah tam není, paní mi nabízela pomoc s vynesením kočárku, ale vzala jsem mimiče do nosítka. Nahoře nás pak čekala historie kakaových bobů, od Inků přes další a pět pixel s čokoládovými kolečky, bílá, mléčná, hořké. Akce slibovala neomezenou konzumaci čokolády, ale nikdo nebylo napsaný, zda to je jediný ochutnávka či nikoliv, tak jsem se jako správný Čech bála narvat si pupek,aby  mi tam ještě zbylo místo na další čokošku :)))


No, ochutnali jsme ještě pralinku, kterou nám místní odborník vyrobil před očima. Taky jsme viděli nádoby na čokolády, obaly, staré čokoládové figurky - nejstarší z roku asi 1936? Paní neměla žádné hračky, tak ji nejedla a hrála si s ní. Když si vzpomenu na synovi krabice s krám.. tedy  s hračkama...
Workshop byl fajn. Běžně stojí dvě sta, ale objevila jsem, že je to akorát v akci na Slevomatu a měli jsme to zdarma :) Ale pryč už z muzea. Jo, mají něco do sebe, ale čím dál tím radši mám učení za pochodu, za života, při žití.



Synovi jsem ukazovala galerii Pastelka v pasáži u Staromáku, pak se mu zas chtělo čůrat, tak šel do nějaké hospody (to teď dělá pořád), já mu říkala, že jdu naproti na burčák. Dala jsem si jen deci, nejsem zvyklá pít a když jsem minule na akci Bohové z Olympu měla deci dvě, tančila jsem pak mezi zápasícími dětmi (plnily úkoly) na řecké rytmy. A taky jsem byla sama se dvěma dětmi, to se pít bojím. I ta decka mi chutnala!

Syn mezitím přiběhl a teď zas čekal on na mně. Šel o dveře dál, do obchodu s houslemi. Když jsem tam došla já, poslouchal prodavače a asi i majitele, jak hraje svým záazníkům na housle. Já s mladším a s kočárkem jsme čekali venku. Syn si dal ještě asi 10minutový koncert pro šest uší. 

V pasáži Platýz jsem ho samotného poslala koupit klovatinu na dárek pro babi, v sekáči po cestě na tramvaj jsme během pěti minut vybrali pět věcí, kus za 40 korun a hurá dom.


neděle 24. září 2017

Praha - moje drahá

Můj milý deníčku,

že je Praha drahá, to je jasný. Ale ona je i moje drahá. Pomalu, ale jistě, se blíží termín, kdy ji opustím. Nevím, zda navždy, ale skoro na rok určitě. Takže ve volných chvílích vyrážím s klukama do jejích ulic. Zbývají mi necelé dva měsíce.

 V pátek jsme jeli na výstavu do Rudolfina. Byla jsem na té samé už ve čtvrtek s Mončou, ale bez Teouška. Když jsem to viděla, říkala jsem si, že by se mu to taky určitě líbilo, no tak v pátek šel jako obyvkle ze školky "po o" a když jsem měla "o" i já a Otto, vyrazili jsme. Pán se jmenuje Kintera a tvoří ze všeho, jako Teo. Kolik nití mi vymotal, kolik izolep "vyplácal" na umění - třeba jimi obmotal kliky u dveří.. nebo mi chtěl zabavit věci, co fakt jako potřebuju! Teo, ne Kintera.

Ale tak asi tuším, kdo ho tak vychoval, ehm. Trochu se teď bojím o vnitřnosti počítače, ale no moment! Dneska ráno posunoval počítač, shodil jim sklenku s vínem, co jsem měla včera při práci.. večer u pc a ani se to rozlité víno nenamáhal utřít. Pomalu, ale jistě! Nedám notebook, nedám!



Po Rudolfinu jsme šli courat směr staré město, bublinky na Staromáku nezklamaly, jako vždy. Fotila jsem jen na mobil, ale povedla se mi jedna exkluzivní fotka.

Musím konstatovat, že čím dál tím méně lidí se stydí, čím dál tím více lidí se raduje. To je tak krásný!



Všimla jsem si, že na rohu Celetný je výstava Warhol, Mucha a Dalí. Šli jsme tam, Teo chtěl na něco jít, byli i se školkou.  Vstupné bylo různé, podle toho, zda šel člověk na jednu, dvě, nebo všechny výstavy. Vybrala jsem Dalího. Znám Teovu pozornost, tak jedna až dost, a Dalí proto, aby viděl, že nakreslit může CO CHCE  a JAK CHCE.

Moc ho to bavilo!


Ale jako jo, koukal, jak maj lidi díry v těle, někde kousky noh, ruk a tak. I na barvičky, bavili jsme se, jak jde do dělat a tak.

Neděle, den druhý volný, tentokrát jsme měli spicha  s kamarádko a její dcerou, dali jsme klasiku: zmrzka Světozor + hřiště ve Františkánské zahradě. Nově jsme pak skočili do kavárničky vedle hřiště. Pán, co tam pracoval, byl úžasnej, přines dětem pastelky, papíry a dal jim za úkol nakreslit mu obrázek. Tak se to dělá!  A mají tam moc krásnou květinovou výzdobu!

Už sami jsme pokračovali.. hádejte kam.. no na staré město. Stavili jsme se v Art 11 Gallery na kukačku. Pán je z Uralu, z Evropské strany, v Pze 26 let. Prodává obrázky od osmi umělců, mám tam i někoho z Armenie. Tam máme tak trochu kořeny. Vysvětloval, že lepší olej než akryl, akryl je na světě asi 59 let, tak nikdo neví, co to časem udělá, na rozdíl o praotce oleje. Chvíli po nás tam přišel mladý pár, velice dobře oblečený, paní už tam jednou byla s maminkou, nyní s přítelem. Vybírali obraz okolo 50 tis cena. Načež jsem vysvětlovala Teouškovi, že někdo dělá malování jako práci, a taky někdo že dělá jiný práce, třeba něčemu šéfuje a kupuje si obrazy, na které jiný dělá dva, tři měsíce. No a nebo den, no :)

 Pak hurá na  bublinky a na závěr jsme si "dali" pána se saxofonem u Kaprovky. Byl boží a ještě božejší byli ty lidi, co tam tancovali!


No a kam vyrazíme dnes? Mám jeden tip... :)