čtvrtek 27. prosince 2018

Bezva "biják" Anthropoid

Po sto letech se zase začínám koukat na filmy, když děti spí. Vzpomínám, na které upozorňovali přátelé na Facebooku a už vím - operace Anthropoid.

Kdybyste se mně předtím zeptali, co to je, o parašutistech bych vám asi řekla. Jména už žádná a jestli Heydrich fakt zemřel, spíš bych jen tipovala. Aneb jsem další  z generace, co o dějepisu skončila někde u první republiky a to kdoví,  a  jestli jsem se sama  o historii zajímala -  tak to jako dost vlažně, minimálně po čas puberty.

Ovšem pozor! Vzpomněla jsem si, že když mne onehdá v roce 2007 chytnul revizor, protože jsem měla studentskou legitku a před měsícem mi bylo 26...a asi čtvrt hodiny se mnou lomcoval pod eskalátorama na Malostranské, než přijeli policajti, z batohu, za který mne držel, mi vypadla kniha Praha ve stínu hákového kříže, to si pamatuju. Takže nějaký zájem jsem měla, vlastně jsem i studovala na Masarykově univerzitě Evropská studia a mezinárodní vztahy a tam jsem si teprve dojela" ten dějepis až do konce.

Chm, ale vlastně až teď, když jsem se koukala na Operaci Anthropoid, mi fakt jako docvaklo, že vlastně Němci byli všude. Všude tam, kudy jsem chodívala do hospod či barů, všude tam, kudy jsem chodila do sekáčů, na procházku a kdovíco. Dvanáct minut filmu jsem přeskočila, možná to ještě dokoukám, byly to asi 13. a druhá od konce. Ten boj v kostele mi nedělal dobře.

Hned po filmu jsem si našla asi 20 článků o operaci, taky jsem hned koukala, kde je Resslova. Jasně, jméno znám, i jsem jí kolikrát procházela, ale ani bych nevěděla, že tam je nějaký kostel. Až dnes, v 37 letech mi to ale dochází, Praha je prošpikovaná těmito místy a jasně, pár jich znám. Český rozhlas, tam jsem to měla víc vžité a už jsem i vzpomínala, co a jak, ale jinak.. prostě mlha mlha nic, nebo skoro nic. A takhle to prostě nejde.

S dějepisem občas nastává problém, že ho člověk může vnímat jako něco nereálného, jako jenom" učivo, zejména pokud je v tu dobu mladiství a má učitele suchara, naučit, napsat test, zapomenout.  Díky bohu ale existují způsoby, jak si ty příběhy přivlastnit, jak je zažít a zařadit do vzpomínek, které jsme, zpravidla, nezažili.

A já se ptám, jak to udělat? Dnes už je naštěstí všude mnoho projektů, kde si děti můžou osahat" spoustu věcí na vlastní kůži. Napadla mne kavárně Potmě, sice nejde o historickou událost, ale osahání situace někoho jiného naprosto dokonalé.
Dale jsem vzpomněla, jak jsem byla v Trutnově na Open Air festivalu, býval v srpnu. Zrovna to vyšlo na 21.8. a v poledne se místo kapely z beden ozvalo:

čera, dne 20. srpna 1968, kolem 23. hod. překročila vojska Sovětského svazuPolské lidové republikyNěmecké demokratické republikyMaďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice Československé socialistické republiky. Stalo se tak bez vědomí prezidenta republiky, předsedy Národního shromáždění, předsedy vlády i prvního tajemníka ÚV KSČ a těchto orgánů.
V těchto hodinách zasedalo předsednictvo ÚV KSČ a zabývalo se přípravou XIV. sjezdu strany. Předsednictvo ÚV KSČ vyzývá všechny občany naší republiky, aby zachovali klid a nekladli postupujícím vojskům odpor. Proto ani naše armáda, Bezpečnost a Lidové milice nedostaly rozkaz k obraně země.
Předsednictvo ÚV KSČ považuje tento akt za odporující nejenom [všem][7] zásadám vztahů mezi socialistickými státy, ale za popření základních norem mezinárodního práva.
Všichni vedoucí funkcionáři státu, KSČ i Národní fronty zůstávají ve svých funkcích, do nichž byli jako představitelé lidu a členů svých organizací zvoleni podle zákonů a jiných norem platných v Československé socialistické republice. Ústavními činiteli je okamžitě svoláváno zasedání Národního shromáždění, vlády republiky, předsednictvo ústředního výboru KSČ svolává plénum ÚV KSČ k projednání vzniklé situace.
Předsednictvo ÚV KSČ

Všem nám ztuhl úsměv na rtech a to i přesto, že mnozí návštěvníci byly rozjařni po x pivech atp.
Zkrátka, zase jsme si to trošku tak jako přivlastnili.

Nejsem nějakej posranej nácek, mám jen Česko ráda. Mám ráda Prahu a mám ráda vesnici, kde máme chalupu. Záleží mi na tom, aby moje děti věděly, odkud jsou  a kdo jsou. A kde třeba zase jednou budou a co je třeba dělat, aby se nedělo, co se dělo. Teď jsme totiž shodou náhod ...v Německu.

O filmu stále přemýšlím, přemýšlím o těch lidech, o hrdinech, o tom, co vsadili všanc a jak můžu být já aspoň nějak nápomocná, aby o nich přemýšlelo více a více lidí. Ono se to nějak vyvrbí, to je jisté.
Tento je první krok.


neděle 21. října 2018

Tenkrát poprvé: dětské narozky chyba na chybě

No, tak i já jsem se nechala ukecat, že teda uděláme oslavu s kamarády. Syn oslavil sedmé narozeniny a díky bohu  bylo letos v říjnu letní počasí, tak to šlo udělat venku. A díky bohu za druhé teď bydlíme v domečku se zahrádkou. Ale zadarmo to nebylo a teď, resp. až teď vím, že sto a jedna věcí šlo udělat jinak. Otázka teda jak :)

Dětí jsme pozvali 11, nějaké ze školky, nějaké ze školy. Pozvánku jsme hezky vyrobili se synem, dali na ní jméno pozvaného, termín, čas, místo atp.. a pozvánky jsem dala synovi do školy, ať je dá dětem, do školky jsme je zanesli odpoledne do skříněk v šatně. Hosté se měli hlásit emailem, přihlásilo se jich sedm. Bylo nám teda divné, že se nepřihlásil sousedovic kluk, psala jsem i sms jeho tatínkovi, zda pozvánku dostali, ale bez odpovědi. No přísámbohu, měla jsem blbé číslo, jak se to stalo nevím, pár sms jsme si už vyměnili. Že by v tom měl prsty a to do slova  a do písmene mladší syn, který občas šmrdlá telefon? Nevim.

No, vzhledem k tomu, že dva týdny před oslavou jsme byli pryč, nechala jsem přípravu až na doma, přijeli jsme v sobotu večer, oslava byla v úterý. Jen tak jako v hlavě jsem si naplánovala, co by jak mohlo bejt. K jídlu listové těsto s mákem, jasně, dort musí bejt, nějaká zelenina nakrájená na proužky je teď moderní, jo a zmrzka, nějakej salám, sejr. Jo a mandarinky a popcorn. Co byl syn na jedné oslavě u někoho doma, měli dort, popcorn a pak hranolky s kuřecíma nugetama. Já vymyslela něco jako švédské stoly, no, trošku jsem se přepočítala...

Pak je prej dobrý hrát nějaký hry, tak jsem si našla ...z webu myšák béda, zalíbila se mi ta, kde se děti nesmí dotýkat nafukovacího míče rukou, ale musí jej co nejdéle udržet ve vzduchu..nohama, loktama, hlavou. No...

A v neposlední řadě je místní zvyklostí honba za pokladem, takže jsem připravila poklady, naplánovala trasu kousek lesem, cíl opět v zahradě a těšila se na onen den.

Po vzoru toho kamaráda, u kterého byl syn, jsme na branku pověsili nafukovací balon. Díky tomu se u nás objevil sousedovic kluk s rodiči, který pozvánku samozřejmě ztratil, ale poznal na ní svoje jméno a synovo jméno a rodiče správně odhadli, že oslava je dnes,  tak se přišli naštěstí přeptat, jak to teda je.

*POZVÁNKY DÁVÁME DO RUKOU RODIČŮM ČI DO SCHRÁNKY! Nebo mejlem.

Když už tam byla hromada dětí, všude možně, začla jsem za nima běhat, že jako bude dort. Na to slyšely, i když teda nemám hromový hlas, čehož jsem ještě x krát litovala. Dort snědlo každý dítko tak do půlky, asi tak zázračnej nebyl, ač s banány a čokoládou, takovej rozmrazovací. Jen syn nechtěl, páč nemohl najít foťák, který dostal asi dva dny před tím od taťky. No to bylo zle.

Co dál... jo, pití, bohužel jak zafoukal vítr, tak z ohromného stromu opodál lítalo jehličí všude a do všeho. Hrnky  a skleničky si děti pamatovaly, ač jsem je teda chtěla nějak označit, příště to udělám. Jehličí z nich jsem tahala brčkem.

* NEDÁVAT STŮL POD STROM, ZE KTERÝHO NĚCO PADÁ




Děti zas byly ve vteřině všude a všude slyšet, po nějaké době jsme se odhodlali k soutěží. S těma balonkama. Pravidla říkal přítel, mluví jejich řečí lépe, no, všechny děti začaly hned pinkat a když balon spadl, pinkaly znova.. tak cenu dostaly všechny. Frkačky jsou dobrá cena. Ocenili je jistě i sousedé.

* DĚTI SPACIFIKOVAT, PRAVIDLA, JAKO ZAČÁTEK A KONEC LÉPE A NĚKOLIKRÁT SPECIFIKOVAT.

Já prostě nevím, jak se to dělá s hromadou křičících dětí, respekt učitelům  a učitelkám. Jinak jídlo ze stolu si taky vzalo jen pár děti, moc toho neubylo. Do toho se mi pořád ze všeho stresoval syn, já zapomněla na zmrzku i na popcorn...ale to ještě nebylo to nejhorší.

HLEDÁNÍ POKLADU!
S dětma šel přítel, já připravovala poklad, posledních pár fáborků, dát na zahradu skládací domeček a do nej poklady. No, přítel asi neměl říkat, že náš syn půjde první, protože to děti buď neslyšely, nebo jim to bylo šumák, protože poklad je poklad. Řev byl slyšet celou dobu, co děti dělaly kolečko, dorazily rychle..až na syna, který se zlobil, že děti nečekají, berou fáborky, on nejde první a otočil se čelem vzad.
Dále jsem si malovala, jak pujdou do domečku děti po jednom tunelem, vemou si jeden pytlík a ten jim pak třeba popíšu. Vlezl tam první a vyházel všechno ven.  A čau.

* POPSAT POKLADY SE JMÉNY PŘEDEM! PŘI ODCHODU SE TO HODÍ A VĚTŠINA SVÉ JMÉNO POZNÁ, I ŠKOLKOVÍ.

* NESLIBOVAT SYNOVI, ŽE PŮJDE PRVNÍ! Pak jsme se o tom bavili, že teda může jít sám, než děti přijdou, příště, a pak bude v cíli  čekat na děti.

* NEPOČÍTAT S TÍM, ŽE SI DĚTI SAMY VEMOU JÍDLO ZE STOLU
* JSOU RYCHLÝ!
* JSOU NAHLAS!
* JSOU DIVOKÝ!
* NEČEKAJÍ!
* NEPOSLOUCHAJÍ!
* SYNOVI ZOPAKOVAT, ŽE JIM NEMÁ DRUHÝ DEN ŘÍKAT, ŽE MU ZKAZILY OSLAVU, EHM. (neřekl, ale chtěl..)

No, zkrátka a jednoduše, příště budu chytřejší.  Pozvu si nějakého Golema s hromovým hlasem, určím jasná pravidla, i pro jídlo, pro všechno, nebo pro nic..? Syn pujde napřed, foťák ohlídáme.. jo mimochodem, schoval ho před mladším bráchou pod postel a pak na to zapomněl, spadl mi kámen ze srdce, že jsem ho na nějaké geniální místo "aby se neztratil" nedalá já.

Musím se ale přiznat: JSEM RÁDA, ŽE TO BYLO, JAK TO BYLO!

Prostě není všecko vždycky perfektní, dřív nebo pozděj by se s tím syn tak jako tak setkal, a pokud by to bylo poprvé ve dvaceti, pak by to byl teprvá prů....

A  o čemkoliv se dá mluvit! Nebyl sice první u pokladu, ale kamarádi přišli a to je důležité, když jim bude něco vyčítat, příště přijít nemusejí.. a hlavně.. vyčítat by mohl spíš nám.

Pravda, my tady budem tak či tak. Minimálně dalších 11 let. Dá-li Bůh.





pátek 14. září 2018

Dojče mix aneb od všeho trochu

Tak prosímpěkně, zatimco v Čechách se pěkně pšiká hepčí, v Německu se pšiká hačí. S miminem samozřejmě moc nepšikáte, ale zato ho každou chvíli  někam usazujete - na sedačku na kole, na sedačku v autě, na houpačku, na klouzačku.. a přitom hlásíte hačí, hačí.

Tak nevim, buď si myslej, že mám vlčí mlhu a slyším duchy pšikat, nebo že po nebohém děcku vyžaduju, aby si pšiklo. Ale co už...

No každopádně že mám vlčí mlhu jsem si myslela, když jsme se byli podívat tady za rožkem na mafiánech, co maj stádo koní, poní, lam, vembloudů a koz  a ovcí a perou na nich špinavé peníze, tedy chci říct za nějaký to euro se na nich můžou děcka svízt a můžou jim koupit žrádlo. Tenhle systém mně zas tak nešokoval, ono z Čech jsme zvyklí na fajnovější věci, ale nejprve jsem se zděsila, když u ohrádky plné koz a ovcí pobíhal chvíli asi pětiletý chlapec s gatěma u kolen, i se slípkama u kolen. To jsem si říkala, ty prase, musíš čůrat hned u nebohého dobytka, ale to nejhorší teprvá přišlo!

Normálně matka vytáhla nějakej neoprenovej sáček, kterej vypadal takový ty starý dobrý flašky na zahřívání noh, s teplou vodou, a synátorovi do něj strčila pindíka. A hurá, čůralo se a to hned u dobytka.

Tak jsem tak přemejšlela, proč mě to tak šokovalo. Esi prostě jen  tak z principu, ježiš dyť je to dítě, co by si nemoh cvrnknout někde na louce zelený, a asi právě proto, že to bylo na louce zelený, kde stačilo popoběhnout, no já nevím, 30metrů? Vlastně ani to ne a byl by za příbytkem dobytka a nikdo by ho neviděl.

Hele, teď jsem si vzpomněla, jednou jsem taky strkala synovi pindík do lahve, ale to bylo v autobuse mezi Andělem a Petřinama a to není žádná louka zelená, navíc byl skoro prázdnej a nikdo to rozhodně neviděl, takže to se nepočítá!

No jo, no, pokrok nezastavíš.

Další věc, co mne šokovala, je prej normální. Tak ruku na srdce, kolik z vás rozfoukávalo gril fénem, přičemž ta šňůra byla hned vedle žhavých uhlíků, ze kterých navíc lítali jiskry jak z ohně pekelného, pekelné jiskry! A hlavně ten fén vypadal, že pochází z dob před Velkoněmeckou říší.
No, někde tady poblíž jsem něco takového taky viděla.




Jo ježiš, málem bych zapomněla! Normálně se tady válej všude na ulicích oříšky! Hromady! Nikdo je nesbírá! Nevěřím vlastním očím! A byly jsme na samosběru jablek a normálně všichni (aspoň se to lze oprávněně domnívat) fakt přiznali všechno, co natrhali a pěkně to zaplatily. Pecka, ne?

pátek 17. srpna 2018

1. třída v Německu - část 1.

Tak nějak se to sešlo, že syn nakonec nastoupil do první třídy v Německu. V  Dolním Sasku, kde jsme, škola začíná ofiko 9. srpna. Pak maj dva týdny prázdnin v říjnu a dva na Velikonoce.

Elternabend, neboli rodičovský večer, jsem absolovala ješttě v červnu. Pravda, nerozuměla jsem uplně všemu, ale vyfásli jsme desky s instrukcema a taky jsem ve Whatssapp skupině maminek několika prvňáčků, to už od školky. Řešilo se tam ukončení školky a pak výlet na tři dny, kam děti jeli bez rodičů, o tom někdy příště.

Einschulung, neboli pro mě nalodění, proběhlo 11/8. V sobotu. A od 13/8 hurá, škola volá, jedem na plno a normálně. Prvňáci maj 21 hodin, sportovní třída navíc dvě hodiny tělocviku. Syn chtěl do sportovní třídy, ale když byl Elternabend k tomu sportu, šla jsem tam, na 17 hodinu, leč místo už nevím kam, jsem dorazila do školy a ejhle, ono to bylo jinde. Holt se mi papír s pozvánkou někam zatoulal, no. Každopádně syn má ve třídě asi 6 dětí ze školky, což je myslím lepší, než jedno, co by měl ve sportovní třídě.

A kolik že mají tříd a po kolika? Letos má tato naše sportovní škola třídy čtyři, v synově je 19 dětí. Luxus. Bejt v Praze, kde jsme žili předtím, o míň jak 20 by se nám v normální školo rozhodně nemohlo ani zdát.
Prý když je víc jak 30 dětí, dělí to na dvě třídy. Jako jo, mohli udělat tři, ale asi sami vědí, co je lepší. Pro všechny.

No, krom toho, že jsme ve sportovní škole, jsme i ve škole náboženské. Mám dojem evangelicko-lutheránské? Jakožto téměř ateista, anebo prostě někdo, kdo si myslí, že Bůh je naprosto ve všech a ve všem, mně nějak náboženství a omlouvání se za hříchy nezasáhlo, ale ať si každý dělá, jak myslí. U syna jsme zaškrtli, že bude chodit i na "religion". Jako cokoliv,  i toto je možnost povídat si o tom a osvětlit, že se prostě bude dovídat, jak si někdo myslí, tedy vlastně jak někdo věří, že to bylo a je. A my že si můžem myslet něco jiného. Ale proč jsem to začala psát - jako první při Einschulungu měli bohoslužbu v přilehlém kostele, farář je sympaťák, měl tam i učitelky ze školek a s maňáskama hráli scénku, jak se děti bojí jít do školy a co je tam čeká. Pak nějaký zpěvy, ale tak jako šlo to, beru to prostě jako přechodový rituál a společnou akci.

Po bohoslužbě jsme se přesunuli do sportovní haly, od každého žáčka tam mohli být čtyři členové rodiny. Tam nejdřív učitelský sbor s ředitelkou v čele zazpíval písničku něco jako že děti vítaj. Fajn počin. Pak tam ředitelka chvíli mluvila, nakonec předstoupily učitelky 1C a 1D a ředitelka četla jednotlivé žáky z každé třídy, ti pak odešli s třídní do svých tříd.  Vzhledem k tomu, že syn má strach z neznámého, nemá rád, když neví, co bude, tak todle byl pro něj  a pro nás ideální tah. "Osahal" si učitelku i třídu, na lavicích měli navíc nalepená jména, kdo kde bude sedět, takže bez stresu, kdo zabere jaký místo vedle koho Sama si moc dobře pamatuju, jak jsem do školy spěchala vždycky snad o hodinu napřed :)


Ještě před prázndinami jsme odevzdávali vyplněný papír s pár věcmi - jméno, koníčky, oblíbené jídlo, zvíře, barva + fotka k tomu, to měli zalaminované a vystavené ve třídě. Na tabuli pak obrázky s tím, co se bude dít.


Jestli to mají na tabuki každá den, se zeptám, dítko teď spí, ale tipla bych si, že ano. Dále měli na tabuli napsaná jména všech dětí křídou. A taky ještě před prázdninami dostali zalaminovaný obrázek sovičky se svým jménem a dírkou, to měli pak na krku ten první den. 

~~~~ Pokračování příště~~~
 :)

sobota 3. února 2018

Jaký to maj doma

Pravda, na hodnocení je možná poměrně brzy, ale však ráda doplním. Byla jsem zatím ve dvou domech, jeden z nich je ten, ve kterém máme pronajatý byt v přízemí. A v Čechách znám jen paneláky...

Každopádně.. pračku maj ve sklepě! V těch dvou domech, co znám. Jo, je to pár schodů, ale zas to nezabírá místo tam, kde místo není - v koupelně či kuchyni. My navíc máme i šňůry na sušení prádla v místnosti také ve sklepě, které familierně říkám Gaskammer. Je v ní plynový kotel.

Nejdřív jsem se tam bála vůbec vkročit. Za všechno může Verne!  A nejen on... Ono mrkněte se jako dítě na Tajemství ocelového města, pak stačí zaslechnout pár vět o takový tý válce a je vymalováno.
Přítel mne ale ujistil. že pokud to bouchne, bude opravdu jedno, zda jsem zrovna vedle toho či v kuchyni či v obyváku, že to ve výsledku vyjde na stejno. Uf, to se mi ulevilo, už se nebojím a vesele tam věším naše čisté prádlo.

Dekorace v okně - taky už ji máme! Oho! Kdo ji nemá, jakoby nebyl! Zejména v naší domečkové čtvrti, kde jsme sice nejchudší rodinou, ale DIY dnes letí, takže nezahálíme! Na druhou stranu... nic se nemá přehánět. Sousedi nalevo maj na baráku asi metrovýho... snad keramickýho.. šneka, blééééééééééé.

Zahrádky.. ty maj asi jen na okrasu. Zatím jsem neviděla jediný záhonek. No ale někdo musí být první, že?

..To be continued...

pátek 2. února 2018

Kluci a holky z naší a jejich školky

Můj milý deníčku,

aby se dítko naučilo rychle německy, je dobré jej strčit do školky. Ideálně do nejbliží školky, pač to pak hravě zvládáte pěšo, kolmo či kolobrndno, když máte v rodině jen jedno auto a protějšek dělá na směny.

V Praze máme školku asi 200 metrů - vyjdem z domu, jdeme 10 metrů, přejdem silnici, obejdem obchod na druhé straně silnice a jsme tam. Tady to máme kilomtr tam, kilometr dom, takže se mi už začíná dmout hruď, jaký jsem sportovec - dva kiláčky denně rychlochůzí či indiánskou chůzí.. dle toho, jak moc jsem schopná vstát za té černočerné tmy, který panuje okolo sedmé ranní.

Ve školce jsme se samozřejmě byli nejdřív podívat. Je u  kostela nějaká náboženská, to je tu každá druhá či každá první a druhá ze třech, ale nějak to neřešej a my taky ne. Pravda tedy, správně jsem odhadla, že je nadchne synovo jméno.. Teodor.. Teo, boží dar, bůh!

Na první den jsme měli domluvenou schůzku s paní ředitelkou, moc milá paní. Akorát ji zrovna přivezli pračku z opravy.. neříkali totiž přesně v kolik (ano, i v Německu znají a mají časová okna). Dva mladí muži s pračkou zazvonili. My čekali v chodbě u hlavních dveří. Paní ředitelka jim přišla otevřít. Rozrazila pravicí dveře...a držela je...jednadvacet, jednadvacet, jednadvacet....nejméně tři vteřiny, pak teprva mladíkům pokynula, ať jdou dál i s pračkou. Nechci malovat čerta na zeď...ale to už je skoro za 500 eur! Joo, otevírání dveří... mě neoblafnou!

Jinak školka je celkem malá, dvě třídy, v každé dvě učitelky. Jedna hodný policajt, jedna zlý, ale co jsem je stihla poznat, jsou obě moc milé, jen prostě musej dodržovat pravidla, aby se nezbláznily, ale rozhodně jsem nezaznamenala nic negativního, co by se mi nelíbilo. Když se něco děje, v klidu mi to řeknou. Třeba naposled, když byli v kostele - chodí co 14 dní asi na 10-15 minut, syn zlobil. Kýval se celým tělem dopředu dozadu, protože se nudil...no, říkala jsem mu, ať si třeba dělá mlejnek prstama, když nerozumí, toho se ostaní děti bát nebudou... a taky lechtal spolužáka Armina perem a prej Armin ho taky lechtal, pořád se nám kluci naplavený navzájem pošťuchujou. Jako ptačím perem, na něco to tam měli pujčený.

Jo a ceny.. i zde nemusí předškoláci platit školkovné, to je fajn, "jen" obědy.. snídaně si nosí svoje. Takový krásný dětský oběd vyjde na 60 euro měsíčně a když je marod, zbaštěj to další děti a nám nikdo nic nevrátí. Škoda. Ale většinou mu chutná, takže si nestěžuju a jsem ráda, že jsem ráda.

čtvrtek 1. února 2018

Čůrat venku jen po výplatě

Jednou jsme byli ve městě a synovi se začalo chtít čůrat, znáte to, děti, že jo, to jde pak rychle. Poslali jsme ho do křoví někam ke kostelíčku, pámbu ho sice možná viděl, ale hlavně že ho neviděl policajt. Čurání na veřejnosti může člověka přijít tam u nás na 80e. A to jsme na tom ještě dobře!

Slovníček 
pinkeln - čůrat
die Strafe - pokuta
Wildpinkeln - čůrání na divoko - mimo mísu
Urinieren - močení
das Hosebein - nohavice

Když jsem byla venku se syny během cestovacího dne, kousek od Alte Rathaus, od radnice, se chtělo staršímu... naštěstí jen čůrat, ale i tak...
Valila jsem oči a skenovala okolí, kde by se moh 130centimetrový chlapeček ukrýt, ale v centru, na starém městě.. křoví bys pohledal. Nicméně našla jsem něco jinšího! Ceduli WC! Hurá hurá hurá! Sice jsme trošku bloudili, ale stihli jsme to  a syn se vyčural za krásných 20 centů.

Pátrám pátrám, děti do 14 let nemůžou být trestně stíháni ani pokutováni, tak snad ani jejich zástupci, no optám se ještě.

A taky jsem dopátrala, že 80e by byla ještě krásná cena! Ve Stuttgartu nebo Hannoveru bych si radši načůrala do nohavice!




Onlajn.de

Když už člověk jednou v Německu je, měl by koukat nejen kolem sebe, ale sem tam i do počítače. Mou novou nejoblíbenější aplikací se během pár vteřin stala "ybej klajn něco" - v ČR tomu říkáme Letgo. Člověk si zadá PSČ či místo, okolo kterého chce hledat, případně i co,  a počet kilometrů, kam až je ochotný zajet.

Copak já bych jezdila, kdybych neměla řidičák na sedmej pokus, malý auto a ještě trochu strach! Ale však já se brzy rozjezdím! A pro něco se dá dojet i autobusem - ten je sice pekelně drahej (jedna cesta 2,50 eur, ev. celodenní za 5,50 Eur), ale občas si udělám cestovací den, kdy vyrážím za úlovky, i jen tak do města a ještě i s kluky do parku. Když už, tak už, žejo, ať se mi to vyplatí! Po minulým cestovacím dni jsme měli nudle u nosu všichni tři.

Zatím jsem si byla pro waveboard za 5e, ještě jsem ho nezkoušela, takže  v sádře zatím nic nemám; pro hromadu časopisů o bydlení zdarma, nástěnku pro synka, hromadu vánoční dekorace za 8 e, přítel mi pak ze sousedství přivezl pěknou skříňku do chodby za 30e, a spousta, spousta krásných věcí skončila u jiného majitele, pač byly moc velký nebo nejsou kam dát. Už budu dělat printscreeny, namátkou pěkné šedé vintage retro křeslo dřevěné s šedým potahem zdarma, stará stylová komoda asi se 6 šuplíky za 50e, úžasné styloretro noční stolky na nožkách  za 10e...






Obáávám se ale, že některé věci majitele jen tak nenajdou, třeba sedací souprava Hip Hop mně opravdu fascinuje. Tu si, překvapivě, ještě nikdo (za 1000e) nekoupil, takže fotka je stále vidět a můžu se s vámi podělit.


Toho člověka, co ji prodal současným majitelům coby nové "Designer Sofa" za 6 500e bych chtěla zaměstnat, mít firmu. Vyhrál by jistě prodejce roku.

Ještě v ČR mi kamarádka říkala, že dřív vozili nábytek z německých bazarů a že byli za krále, že byl super. Proč? No, holt kdo má hodně peněz, si rád dopřeje hezké věci, nové věci a při prvním škrábanci nábytek mění.

Já jsem prodala v Praze Expedit, takovou tu hranatou skříň od ikei s čtvercovejma fochama,  4x4 díly a 2x4 oba dohromady za 700 Kč. Z jedné strany částečně natřené... Přítel říkal, že to by si v Německu nezval nikdo ani kdybych mu platila. A vida, v Čechách bylo zájemců hned několik. Lepší expedit s barvou než žádný expedit, žejo. Jiný kraj...

Slovníček

wie neu - jako nový
neuwertig, hochwetig - jako nový,  hodnotný
Nur Selbstabholer - musíš si to bohužel vyzvednout sám...grr 
Zu verschenken und tauschen - má oblíbená kategorie - zdarma či výměnou
Umsonst -  zadáčo!



pátek 26. ledna 2018

Tojčlant, tojčlant...jak se žije o 470 km dál

Nějak se tak stalo, že mám přítele Němce. Poprvé jsme se políbili 12.října 1998, 19. listopadu 2016 se nám narodil syn. Dobře, mezitím jsme se pár let  neviděli a já stihla povít ještě jednoho syna. Mno a díky příteli teď poznávám německou kulturu. Tedy kulturu..jak se žije v Německu.

Když za mnou onehdá přijeli němečtí přátelé do Prahy a já je coby ... náplava z východních Čech vodila po Praze, vyprávěla jsem jim hodně vtipů. Tenhle znáte?

"Jsem slyšel, že v Německu bylo mistrovství světa ve vyprávění vtipů. Prej to nebylo moc vtipný...ale zato dobře zorganizovaný."

Určitě padlo i pár o "Onkle Dolfimu", jak onomu muži s velkým H a ještě větším prů.. na karmě říkáme, snad si vzpomenu. Každopádně nad ránem na mě jeden křičel, že je sice z Německa, ale nemá s Onklem nic společného. Padadadam.

No vysvětlujte jim, že to je první věc, co Čechy napadne, žejo. A pokud jenom napadne, je to ještě dobrý. Nezklamal náš soused na chalupě - sice mluvil pomalu, ale bohužel přítel nerozuměl, bylo to totiž česky, tak se aspoň po pár panácích vytáhl a pozdravil ho pěkně po německu.. co se používalo někdy tak před rokem 1945, ehm.

Němčinu jsem studovala na střední jako druhej jazyk, vlastně jsem i maturovala, měla jsem ji i na VOŠce. Chvíli jsem dělala i průvodkyni Němců, co se jeli loučit se svobodou do Prahy. Bylo to přes agenturu, dali mi plán, kde máme v kolik zamluvená místa, kde je mám  vyzvednout. To mi ještě němčina moc nešla, mezitím jsem všecko zapomněla a učila jsem se i španělsky a francouzky, ale pořád jsem mluvila nejlíp ze všech průvodkyň.

Jak jsou jazyky spjaté, nějké ty jazykové rodiny atp, to si taky nepamatuju, ale určitě na to mrknu, protože docela koukám, kolik toho má čeština s němčinou společného. Třeba  když někdo zlobí, můžeme říct Ty! Ty! Ty! Mno a Němci říkaj - hádejte... Du! Du! Du! Anglicky jsem žádný You! You! You! teda neslyšela, leda by za tím byly tři tečky, jakože někdo hledá slova, žejo. Pak přísloví nebo slovní vazby, no hele taky si vzpomenu. Rozhodně ale nějaký příšloví mají jinačí, třeba když je někde bordel ( u mně ne!), tak říkaj, že to vypadá jak u Hemplese pod gaučem. („Hier sieht es aus, wie bei Hempels unterm Sofa“) . Joa "Spí Ti noha!" můžete slyšet, když vás noha hezky česky brní.

Jo ale vzpomněla jsem si, že někteří Němci vtipní jsou! Hele!