neděle 21. října 2018

Tenkrát poprvé: dětské narozky chyba na chybě

No, tak i já jsem se nechala ukecat, že teda uděláme oslavu s kamarády. Syn oslavil sedmé narozeniny a díky bohu  bylo letos v říjnu letní počasí, tak to šlo udělat venku. A díky bohu za druhé teď bydlíme v domečku se zahrádkou. Ale zadarmo to nebylo a teď, resp. až teď vím, že sto a jedna věcí šlo udělat jinak. Otázka teda jak :)

Dětí jsme pozvali 11, nějaké ze školky, nějaké ze školy. Pozvánku jsme hezky vyrobili se synem, dali na ní jméno pozvaného, termín, čas, místo atp.. a pozvánky jsem dala synovi do školy, ať je dá dětem, do školky jsme je zanesli odpoledne do skříněk v šatně. Hosté se měli hlásit emailem, přihlásilo se jich sedm. Bylo nám teda divné, že se nepřihlásil sousedovic kluk, psala jsem i sms jeho tatínkovi, zda pozvánku dostali, ale bez odpovědi. No přísámbohu, měla jsem blbé číslo, jak se to stalo nevím, pár sms jsme si už vyměnili. Že by v tom měl prsty a to do slova  a do písmene mladší syn, který občas šmrdlá telefon? Nevim.

No, vzhledem k tomu, že dva týdny před oslavou jsme byli pryč, nechala jsem přípravu až na doma, přijeli jsme v sobotu večer, oslava byla v úterý. Jen tak jako v hlavě jsem si naplánovala, co by jak mohlo bejt. K jídlu listové těsto s mákem, jasně, dort musí bejt, nějaká zelenina nakrájená na proužky je teď moderní, jo a zmrzka, nějakej salám, sejr. Jo a mandarinky a popcorn. Co byl syn na jedné oslavě u někoho doma, měli dort, popcorn a pak hranolky s kuřecíma nugetama. Já vymyslela něco jako švédské stoly, no, trošku jsem se přepočítala...

Pak je prej dobrý hrát nějaký hry, tak jsem si našla ...z webu myšák béda, zalíbila se mi ta, kde se děti nesmí dotýkat nafukovacího míče rukou, ale musí jej co nejdéle udržet ve vzduchu..nohama, loktama, hlavou. No...

A v neposlední řadě je místní zvyklostí honba za pokladem, takže jsem připravila poklady, naplánovala trasu kousek lesem, cíl opět v zahradě a těšila se na onen den.

Po vzoru toho kamaráda, u kterého byl syn, jsme na branku pověsili nafukovací balon. Díky tomu se u nás objevil sousedovic kluk s rodiči, který pozvánku samozřejmě ztratil, ale poznal na ní svoje jméno a synovo jméno a rodiče správně odhadli, že oslava je dnes,  tak se přišli naštěstí přeptat, jak to teda je.

*POZVÁNKY DÁVÁME DO RUKOU RODIČŮM ČI DO SCHRÁNKY! Nebo mejlem.

Když už tam byla hromada dětí, všude možně, začla jsem za nima běhat, že jako bude dort. Na to slyšely, i když teda nemám hromový hlas, čehož jsem ještě x krát litovala. Dort snědlo každý dítko tak do půlky, asi tak zázračnej nebyl, ač s banány a čokoládou, takovej rozmrazovací. Jen syn nechtěl, páč nemohl najít foťák, který dostal asi dva dny před tím od taťky. No to bylo zle.

Co dál... jo, pití, bohužel jak zafoukal vítr, tak z ohromného stromu opodál lítalo jehličí všude a do všeho. Hrnky  a skleničky si děti pamatovaly, ač jsem je teda chtěla nějak označit, příště to udělám. Jehličí z nich jsem tahala brčkem.

* NEDÁVAT STŮL POD STROM, ZE KTERÝHO NĚCO PADÁ




Děti zas byly ve vteřině všude a všude slyšet, po nějaké době jsme se odhodlali k soutěží. S těma balonkama. Pravidla říkal přítel, mluví jejich řečí lépe, no, všechny děti začaly hned pinkat a když balon spadl, pinkaly znova.. tak cenu dostaly všechny. Frkačky jsou dobrá cena. Ocenili je jistě i sousedé.

* DĚTI SPACIFIKOVAT, PRAVIDLA, JAKO ZAČÁTEK A KONEC LÉPE A NĚKOLIKRÁT SPECIFIKOVAT.

Já prostě nevím, jak se to dělá s hromadou křičících dětí, respekt učitelům  a učitelkám. Jinak jídlo ze stolu si taky vzalo jen pár děti, moc toho neubylo. Do toho se mi pořád ze všeho stresoval syn, já zapomněla na zmrzku i na popcorn...ale to ještě nebylo to nejhorší.

HLEDÁNÍ POKLADU!
S dětma šel přítel, já připravovala poklad, posledních pár fáborků, dát na zahradu skládací domeček a do nej poklady. No, přítel asi neměl říkat, že náš syn půjde první, protože to děti buď neslyšely, nebo jim to bylo šumák, protože poklad je poklad. Řev byl slyšet celou dobu, co děti dělaly kolečko, dorazily rychle..až na syna, který se zlobil, že děti nečekají, berou fáborky, on nejde první a otočil se čelem vzad.
Dále jsem si malovala, jak pujdou do domečku děti po jednom tunelem, vemou si jeden pytlík a ten jim pak třeba popíšu. Vlezl tam první a vyházel všechno ven.  A čau.

* POPSAT POKLADY SE JMÉNY PŘEDEM! PŘI ODCHODU SE TO HODÍ A VĚTŠINA SVÉ JMÉNO POZNÁ, I ŠKOLKOVÍ.

* NESLIBOVAT SYNOVI, ŽE PŮJDE PRVNÍ! Pak jsme se o tom bavili, že teda může jít sám, než děti přijdou, příště, a pak bude v cíli  čekat na děti.

* NEPOČÍTAT S TÍM, ŽE SI DĚTI SAMY VEMOU JÍDLO ZE STOLU
* JSOU RYCHLÝ!
* JSOU NAHLAS!
* JSOU DIVOKÝ!
* NEČEKAJÍ!
* NEPOSLOUCHAJÍ!
* SYNOVI ZOPAKOVAT, ŽE JIM NEMÁ DRUHÝ DEN ŘÍKAT, ŽE MU ZKAZILY OSLAVU, EHM. (neřekl, ale chtěl..)

No, zkrátka a jednoduše, příště budu chytřejší.  Pozvu si nějakého Golema s hromovým hlasem, určím jasná pravidla, i pro jídlo, pro všechno, nebo pro nic..? Syn pujde napřed, foťák ohlídáme.. jo mimochodem, schoval ho před mladším bráchou pod postel a pak na to zapomněl, spadl mi kámen ze srdce, že jsem ho na nějaké geniální místo "aby se neztratil" nedalá já.

Musím se ale přiznat: JSEM RÁDA, ŽE TO BYLO, JAK TO BYLO!

Prostě není všecko vždycky perfektní, dřív nebo pozděj by se s tím syn tak jako tak setkal, a pokud by to bylo poprvé ve dvaceti, pak by to byl teprvá prů....

A  o čemkoliv se dá mluvit! Nebyl sice první u pokladu, ale kamarádi přišli a to je důležité, když jim bude něco vyčítat, příště přijít nemusejí.. a hlavně.. vyčítat by mohl spíš nám.

Pravda, my tady budem tak či tak. Minimálně dalších 11 let. Dá-li Bůh.