Minule se mne v hotelu ptali, zda chci příště už být sama. No jasně že jo! Třikrát jsem očumovala, teda nejen, stlala jsem, hajzly myla, je na čase osamostatnit se. Takže říkám, že jo, když to nepůjde, budu brečet a volat o pomoc.
Ráno v tý místnosti, kde se rozdává plán „kdo, co, resp. kde", se nás sešlo šest. Tři Polky, dvě Filipínky a já. Hele bylo za minutu devět a naše šéfová, Němka, tam nebyla. Začal mne polejvat pot, že snad přijde pozdě a mně se zhroutí svět, Němka a pozdě!! Ale přesně v devět stála na značce. Aby toho nebylo málo, jmenuje se paní Chytrá. Ale tak oni to maj hodně rádi, takový ty konkrétní jména, na úřadu pro imigranty jsem dvakrát chytla paní Pusu. Frau Mund. Ředitelka školy: Dlouhá. Stejně tak ulice: Glück Strasse! Ulička štěstí! Luft Strasse! Vzdušná! Hamburger Strasse! Adolf Strasse!
A tak dále.
Ale neutíkejme od práce, že. Než přišla paní Chytrá, holky koukaly, že je 60 odjezdů, tj. při šesti lidech 10 pokojů na jednu + se uklízí i zůstavším, když to chtějijou. Tipovala jsem, že budu mít asi míň pokojů, než 10 a taky že jo: pět, z toho čtyři odjezdy a jeden "Bleibe", tak říkají těm, co zůstávají. Limit na jeden pokoj je 25 minut, tak to o mne nemají valné mínění, pět pokojů, šest hodin :) Ne, byla jsem ráda, že jo, uplně stačí, že jsem si musela ráno odlakovat nehty, že.
První pokoj. Svléct povlaky deka, deka, velkej polštář taky dvakrát, malej taky, velký prostěradlo. V koupelně posbírat dvakrát velkej a dvakrát malej ručník, předložku, (tak schválně, kdo četl předkožku?), ev. žínky na obličej. To je to nejmenší. Povlíct - prostěradlo. Mae z Filipín mi ukázala dobrej trik, jak to prostěradlo rozkládat přímo na posteli. Pecka. Předtím je třeba odsunout postel. Začíná se od stěny, kde se kus prostěradla zašťouchne pod matraci. Sklad na prostěradle musí bejt samozřejmě vprostředku postele. Pak se pořádně zatáhne, aby nikde nebyla ani vlnka, jeden zadní roh, druhej. Postel se může přišoupnout a hurá na přední stranu, která je samozřejmě vidět hned poté, co host poprvé otevře dveře do pokoje, takže to musí bejt eňo ňuno! Rovný jak pravítko a bez rejžky, bez záhybu, napnutý jak trenky, teda kšandy vlastně. Pomalu ztrácím kontakt s mateřským jazykem. Safrlotrdonnerwetter!
A uhladit. Potahat. Vytahnout. Zatáhnout. Namasírovat. Poducat. Sklepat. Urovnat. Rožky pěkně do rožků! A kraje deky pěkně do přehybů. Deka, deka, polštář, polštář...
Všichni nesnášej polštáře! Musej se stavět ke stěně a samozřejmě nesmí mít žádné rýžky a záhyby. No zkuste si to doma! I deka musí, jak jinak, mít přehyb uprostřed, po zarovnání. A musí lícovat s postelí a prostěradlem, jakož i s přehozem. Jak je něco blbě, Hausdamme je tu a opravuje. A ukazuje znova a znova, ale zároveň upozorňuje, že to nemůže po každým upravovat. Tak to je jasný, přitakávám.
Setřít parapet, topení na sněhovou vločku, závěs i záclonu dotahnout do krajů. Suchým hadrem televizi, nalepit leták o Pizza Deal, stůl nejdřív vlhkým, pak suchým. Tužka, blok, telefon, tablet, ovladač. Koš vysypat. Ve skříni lednice - v ní dvě lahve, na polici šití, houbička na boty a bible. Koupelna - zrcadlo přetřít, plochu u umyvadla taky, kohoutky vyleštit, umyvadlo umýt a vysušit. Přeleštit kosmetické zrcátko a otisky prstů na nádobě s mýdlem a fénu. Konec toaleťáku zahnout do trojuhelníčku. Papírový kapesník vystrčit z přeleštěného pouzdra taky do špičky. Koš vysypat, přeleštit. Nastříkat sprej do hajzlu, požďuchat štětkou, sestřít červeným hadrem. Přeleštit pouzdro na štětku na hovna. Okenou nastříkat stěnu u vany, vyleštit. I stěnu vyleštit - tu kachlicovou. nesmí tam být ani flíček. Podívat se z podhledu. I na zrcadlo. Tak neunikne ani noha. Teda skvrna. Vyleštit sprchu, kohoutky, držáky, chytáky a jo pozor! Podívat se pod špunt, pod ten velkej kulatej stříbrnej, nejen ve vaně, ale i v umyvadle. Dostala jsem nadáno, že pod špuntem, když se vytáhl, byl.....vlas! A jednou mi zůstal vlas na vaně a to jsem jich už asi 8 vymetla! Ale takovej pidivlásek jsem přehlédla. Objednám se zas na oční, esi nepotřebuju silnější čočky.
Narovnat ručníky dle předpisu, vyluxovat cimru, chodbu i koupelnu, kde to jde, setřít mopem, pod postel dát cedulku s datem úklidu a adie.
Tak jako hele, ruku na srdce, jsem skoro na vrcholu uklízecí kariéry! Když se řekne Německo - hned po válce vás napadne pořádek, že jo. A copak nějaký šmrdlání kanceláře, tam se jeden vlas na koberci ztratí, ale hotel, kterej si v dnešní internetový době potrpí na recenze, že tam bylo čisto jak v klícce nebo jak se to říká, tak tam je to takovej vlas už průser! Já to chápu, taky bych nechtěla mít vlas ve vaně, nebo copak vlas, co teprvá chlup! A kdybych věděla, že na tom wc prkýnku, kde teď sedím, byly před pár hodinama ještě zaschlý tmavěžlutý kapky, taky bych nejásala. Ale to je život. Hotelovej život.
Ale abych teda nepřeháněla...jsme jen čtyřhvězda! Kdoví, co všechno dělaj v pětce.
Žádné komentáře:
Okomentovat