Nejdůležitejší snové místo. Strikes back.

 Včera se mi zdálo. To místo. Domeček, babiččin domeček = bezpečí. Rybník a voda, do který není vidět ´= nebezpečí.

Včera jsem se pohybovala v rybníku. Byli tam i bratranci. Jinak moc nevím. Ale byla jsem někde v rybníku.

O jeden sen dozadu jsem byla sice na suchu, opodál babiččinýho domku, ale...

Měla jsem na ulici u nějakých garáží věci, kufry, tašky. Ne jen na cesty, byly to všechny moje věci, mě a kluků. 

Babiččin domeček se vytrhl ze země, celá přední zahrádka byla zaplněná vodou a domeček začal plavat. 

Běžela jsem tam, podívat se, zda tam není babička, zda jsou v pořádku. Ale jako obyvkle mi došlo, že babička už tam nebydlí.

Domeček, babiččin domeček = bezpečí. Rybník a voda, do který není vidět ´= nebezpečí.

Prostě nemůžu

 Asi nemůžu. Asi určitě nemůžu. Určitě nemůžu.

Otec prvního syna  o něj moc zájem nejeví, naposled se viděli v listopadu 2017, 17. 11. 2017, když jsme se stěhovali do Německa. A to ještě pod mírným nátlakem, že pokud si neudělá čas, skočíme za ním na trénink. Trénuje bojové sporty, jeho synové taky. 

Bylo mi to líto, že se k našemu synovi moc nemá.

Otec druhého syna zájem jeví. Pohlídá klidně oba. I starší mu říká Papa, prostě je to táta č. 2.  Oba kluci si tu zvykli. Stěhování s jedním mladým, druhým miminem, bylo něco jiného. 

Asi jim to nemůžu udělat, odvézt je 700 km od sebe. Jasně, až bude korona, bude se cestovat a navštěvovat líp...

Zuzano, Zuzano, to je ženská klasika, brát ohledy hlavně na ostatní, ale co když je to právě teď to nejlepší?

Asi je.