tag:blogger.com,1999:blog-34533954691778570752024-03-13T05:22:04.824+01:00O čem se nemluvíPlně prožívat naše aktivity je pravou esencí života. Žít je smyslem života.
~Sri BhagavanUnknownnoreply@blogger.comBlogger56125tag:blogger.com,1999:blog-3453395469177857075.post-52800878901287110512021-06-14T22:28:00.002+02:002021-06-14T22:33:51.571+02:00Fit & Fat<p> <span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; white-space: pre-wrap;">Mám teď pořád poslední dobou záchvaty sebelítosti. Chtěla jsem stipendium, o licensing your art, no nedostala ho, taky paní sleduje asi 10 tisíc lidí, žejo, ale ta paní, co ho dostala, tak vypadala, že je mnohem dál, než já. Asi se umí líp prodat. Zase umí někdo něco líp.</span></p><span id="docs-internal-guid-4b11214e-7fff-d6ac-b0ad-e10f9a792d4a"><br /><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Klasika.</span></p><br /><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Jsem všechno a nic. Umím od každýho kousek. Na psací prace mě nechtěj, pač tak skvělou němčinu nemám, na uklízení taky ne, páč ostatní uchazeči jsou o krok dál. Mně poser a pak si to taky ukliď, když jsi o krok dál…</span></p><br /><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Co tam máme dál… jo uklízení mi fakt nejde, teda jako to doma. Nesystémový, kdy prostě nevíš, kde máš začít, tak radši nezačneš nikde. Podle mně to je nějaká nemoc. prostě FAKT TO NEJDE! I můj syn má radši, když mu dám bordel na jednu hromadu a bere to z ní, než když je všechno všude. Po kom to dítě je…</span></p><br /><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Jo! Jsem povrchní! Dělám se jakože pohoda, nejdůležitejší je, jakej člověk je, ne jak vypadá, ale pak si jdu po sto letech koupit hadry do primarku a tam je zrcadlo. Tam JSOU zrcadla. Jedno, druhý, třetí. Jen se pěkně podívej! Za chvíli ti bude čtyřicet - dokonce jsi se toho dožila, ač se to v 17 zdálo nemožné a hele, máš nejen 22 let, ale i 22 kg. Rok, kilo, rok, kilo… </span></p><br /><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">A jako ty vole, sorry, ale málem jsem se tam položila: co to kurva mám na noze! Proč není normálně rovná, ale je taková jako hrbolatá, kýho výra, kurva fix! Asi celulitida, co jinýho. Hlavně že jsem se těma sračkama patlala v těch 17, kdy jsem ilegálně začínala jako nezletilá Avon Lady a teď...ted jsem na to líná. Nesnáším patlání se krémama! Obličej zvládnu, to jo, ale nohy, břicho, ruce nebo co všechno se maže… jo, okej, jednou dvakrát za rok, dostávám totiž tělová mléka krémy nebo co, a tak jako aby se neřeklo… pak ty ulepený ruce, ulepený nohy, ale tak jako kousek zmizelo, do data spotřeby, kdy to můžu vyhodit, ještě něco chybí.. Ale snaha byla!</span></p><br /><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Jo takže ta celulitida. Hele, konečně jsem si přečetla nějakej článek, na fejsíčku, o vodě, o trávě o lese.. sorry, o vodě, a o kafi. No, jasně, pijte vodu, pijte pitnou vodu.. (pro tuto chvíli překousnu Nohavicovi politické názory…). A nepijte tolik kafe. Hele, jako pila jsem tak 8 kafí denně, vody sklenku, dvě? Když jsem si přečetla ten článek, fakt podrobně vysvětlený co a jak, piju! Piju pitnou vodu a kafe už míň. Teď čekám, že mi zmizej ty vrásky na čele, zadek a břicho. Tak schválně.</span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Vrásky, čas. </span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Přemejšlím, zda to tak mám jediná, že jsem pořád děcko, jen mám děcka. Jako někdy si říkám, ty vole,, Zuzano, ty máš děti! A říkaj ti mami, to je sekec, co! A za chvíli můžeš bejt babi, přitom si pořád ta malá Zuzanka. Jen máš ten pupek a prdel a vrásky a děti. </span></p><br /><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Někteří dospělí mi přijdou moc dospělí, ale nejsou někteří zase moc děti’?</span></p><br /><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Každopádně vím, z čeho vycházejí ty pohádky tipu Petr Pan, forever young. Jako jasně, můžeme bejt pořád mladí v srdci a taky jsme, ale ostatní se na nás koukaj jako na paní, pak na báby. No jo, to je normální, že je tlustá, dyť je stará.</span></p><br /><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Jooo, ta povrchnost! V tý kabince jsem se zděsila, jakože MUSÍM zhubnout. Proč? Asi že se 70 kily nejsem moc dobrá nebo WTF? Jsem neschopná ludra, protože jsem víc fat než fit?</span></p><br /><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Ono mně to taky donedávna nesralo, ale pak mi 80letý kamarád povídá, že jsem tlustší, nebo jak to opsal, než když mě viděl poprvé. Řikám, doprdele, co ti je do mojí prdele! Teda neříkám, myslím si to. A co mi to máš to říkat, je to snad moje prdel, všímej si radši svý! No prostě jsem pochopila, proč vtípky na tloušťku jejich adresátům nepřipadají moc vtipné. Zn. jednota.</span></p><br /><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Takže jsem povrchní. Myslím si, že hubenější = lepší. To mě poser. </span></p><br /><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Chodím běhat, hele a je to znát, dřív jsem uběhla asi 50 metrů a myslela jsem, že zhynu. Teď dám indiánskou chůzí asi 5,5 km má rekord. Jako ne na sílu, nejsem magor, žejo, ale hlavně se sluchátkama v uších. Mám pak pocit, že tančím. </span></p><br /><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Jo, to byly časy, když jsem byla ve svém rodném městě a chodila jsem do tanečáku..</span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Proč tam nejsem? Jo aha, asi chci napsat knížku “Čeho nejvíce litujete před smrtí vol.2”. Až až až až až až.. tak. Pokud se toho dožiju. A ostatní, na kterých mi záleží. A přestěhuju se pak nakonec? A nemá bejt člověk vlastně pokorně spokojenej tam, kde je? A co na to Jan Tleskač?</span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> </span></p><div><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></div></span>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3453395469177857075.post-30352654280169872432021-04-16T00:06:00.003+02:002021-04-16T00:07:32.989+02:00Nejdůležitejší snové místo. Strikes back.<p> Včera se mi zdálo. To místo. Domeček, babiččin domeček = bezpečí. Rybník a voda, do který není vidět ´= nebezpečí.</p><p>Včera jsem se pohybovala v rybníku. Byli tam i bratranci. Jinak moc nevím. Ale byla jsem někde v rybníku.</p><p><br /></p><p>O jeden sen dozadu jsem byla sice na suchu, opodál babiččinýho domku, ale...</p><p>Měla jsem na ulici u nějakých garáží věci, kufry, tašky. Ne jen na cesty, byly to všechny moje věci, mě a kluků. </p><p>Babiččin domeček se vytrhl ze země, celá přední zahrádka byla zaplněná vodou a domeček začal plavat. </p><p>Běžela jsem tam, podívat se, zda tam není babička, zda jsou v pořádku. Ale jako obyvkle mi došlo, že babička už tam nebydlí.</p><p>Domeček, babiččin domeček = bezpečí. Rybník a voda, do který není vidět ´= nebezpečí.</p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3453395469177857075.post-4152038092937376632021-04-15T23:58:00.002+02:002021-04-15T23:58:20.275+02:00Prostě nemůžu<p> Asi nemůžu. Asi určitě nemůžu. Určitě nemůžu.</p><p><br /></p><p>Otec prvního syna o něj moc zájem nejeví, naposled se viděli v listopadu 2017, 17. 11. 2017, když jsme se stěhovali do Německa. A to ještě pod mírným nátlakem, že pokud si neudělá čas, skočíme za ním na trénink. Trénuje bojové sporty, jeho synové taky. </p><p>Bylo mi to líto, že se k našemu synovi moc nemá.</p><p>Otec druhého syna zájem jeví. Pohlídá klidně oba. I starší mu říká Papa, prostě je to táta č. 2. Oba kluci si tu zvykli. Stěhování s jedním mladým, druhým miminem, bylo něco jiného. </p><p>Asi jim to nemůžu udělat, odvézt je 700 km od sebe. Jasně, až bude korona, bude se cestovat a navštěvovat líp...</p><p>Zuzano, Zuzano, to je ženská klasika, brát ohledy hlavně na ostatní, ale co když je to právě teď to nejlepší?</p><p>Asi je. </p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3453395469177857075.post-15212561762986809192021-03-06T23:49:00.004+01:002021-06-09T23:34:42.687+02:00Rozhodni se, rozhodni se, rozhodni se....<p> Nesnáším rozhodování! Buď proto, že mi je to naprosto jedno, zda si dám to či to, nebo proto, že to je těžký. Sakra těžký. Teď přede mnou stojí to druhé. Nejtěžší rozhodování v životě. Nebo druhé nejtěžší, ale to první už mám za sebou.</p><p>Někdy mi to jde lehce. Třeba teď, řeší se očkování, ano či ne, todle a tamto. Tak tady jsem si položila otázky, co je pro mně horší, očkovat nebo neočkovat? No, podle toho, co říkají, tak očkovaní by neměli mít tak těžký průběh nemoci a snižuje se riziko nákazy na další lidi. Co mi hrozí při očkování: nějaké snad krátkodobé zdravotní potíže. Co můžu získat? Lehčí průběh a snad nenakazím tolik lidí, kdyby už. Pohoda. Když nebudu očkovat, hrozí, že ostatním v horším stavu přivodím vlastně smrt. Takže tady je to jasný jak facka.</p><p>Na jedné straně křivky je možný užitek - újma pro mně, na druhé straně možný užitek - újma pro ostatní. Vlastně na se můžu na té křivce pohybovat kde chci, pořád mi vychází lepší užitek, v jakémkoliv místě.</p><p><br /></p><p>No a pak jsou tu rozhodování, kde je na jedné straně křivky újma, na druhé užitek. Nebo nějaká újma a nějaký užitek a stejně tak na druhé, a ty poměry se můžou měnit, že jo. Ale otázka zní, teda KLÍČOVÁ OTÁZKA ZNÍ:</p><p style="text-align: center;"><br /></p><p style="text-align: center;">NA KOHO BRÁT OHLED???</p><p style="text-align: left;">Když zůstanu se syny v Německu:</p><p style="text-align: left;">Já - užitek: mladší syn tu má otce, mají tu německé babičku a dědu, lepší sociální systém, možná lepší školy? Určitě lepší vláda!!! Prostě o něco vyspělejší. Joa teď máme zahrádku, ale to je taková třešnička na dortu.</p><p style="text-align: left;">Já - újmy: málo kamarádů a staří kamarádi daleko. Rodina daleko, mí rodiče daleko, sestra daleko, její děti daleko, k tomu koronáč, návštěvování teď na hovno, pardon, ale je to tak, horší hledání práce, jo v části jedna asi lépe placené práce časem, omezené sdílení, nejsou tu kamarádky se stejně starými dětmi, nejezdíme co víkend na výlety, na chaty, moje děti si nehrají s dětmi mých přátel, nezajedeme o víkendu na chalupu, nic. </p><p style="text-align: left;">Otec druhého syna: tak jasné, chce mít syna co nejblíž. Ale má novou přítelkyni, teda novou, už rok, ale zatím v jiném městě, ale je to otázka času. V našem městě má kamarády a rodiče. On i ona. Je jí 34, zatím prý dítě nechce, ale asi brzo bude. Může mít novou rodinu, méně času na prvního syna, kdo ví.</p><p style="text-align: left;">Pro oba syny je teď nejlepší na světě maminka. To se taky může změnit, kluci hledají ty mužské vzory až okolo 12 roku, ne? Ale zas tu jsou trochu zvyklý, ale.. </p><p style="text-align: left;"><br /></p><p style="text-align: center;"><b>NEVÍM, NEVÍM, NEVÍM, NEVÍM, NEVÍM.</b></p><p style="text-align: left;">To je závěr jak víno, ale lepší bohužel momentálně nemám :(</p><p style="text-align: center;"><br /></p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3453395469177857075.post-26544300369927371792020-12-10T13:40:00.003+01:002020-12-10T13:41:31.658+01:00Tak už to přišlo!<p> Vždycky jsem si klepala na hlavu, když se ženský mohly zbláznit z toho, že UŽ JIM BUDE. ja nevim, 40. Až do teď. Za rok mi totiž bude 40 a...</p><p>Bulvár moc nečtu, tak jeden, dva články za měsíc někde na netu. Teď na mne vykoukla snad Kim Kardashian nebo vimjakdo, uz nevim, ale stála tam věta jako "ve svých 40 letech toho stihla už pomerně dost". Chm. Co jsem stihla ve svých - skoro - 40 letech já? </p><p>Vychovávám děti, to je ta nejtěžší práce, resp. nejdůležitější, o tom žádná. Nedávno jsem si říkala, že při ní je třeba pořád myslet na cíl: vychovat dobrého člověka. Nemusí to být ředitel zeměkoule, (to už je stejně obsazeno mým bejvalým), ale prostě DOBRÝ člověk. </p><p>Nedávno jsem viděla takový hezký obrázek, hele: </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-v0rTpFMjGec/X9IVdLEncdI/AAAAAAAAI6A/oYVn-2Bnrlo-jctXY8h81GasVR17RVv0wCLcBGAsYHQ/s1149/vyivote.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1149" data-original-width="1080" height="400" src="https://1.bp.blogspot.com/-v0rTpFMjGec/X9IVdLEncdI/AAAAAAAAI6A/oYVn-2Bnrlo-jctXY8h81GasVR17RVv0wCLcBGAsYHQ/w376-h400/vyivote.jpg" width="376" /></a></div><div><br /></div>Hele ale jako, samozřejmě, že nejsem vždy dokonalá, používám ulehčováky a zkratky typu počítač, jinak by mi taky mohlo mrdnout. To byl i jeden z důvodů, proč jsem si zavřela vrátka v Praze. Konec služebního poměru. Bejt tam se synama sama, asi by mi prostě fakt mrdlo. Musím bejt tam, kde nejsem sama. Takže buď Německo nebo Rychnov. Mental Health First!<div><br /></div><div>Co dál, no, tak práci hledám, někdy mám dojem, že vím naprosto přesně, co chci dělat, někdy naopak. Spíš je to víc věci a nějak mi nevychází ten průnik, zatím, ale třeba se k tomu časem dopracuju, čas na přemejšlení a zkoušení teď mám. </div><div><br /></div><div>No, tak co jsem tak ještě dokázala v těch skoro 40? Trápěj mě zuby, blbý indispozice + jiné starosti v pubertě, takové té pozdní, typu vyhulím krabku, přijdu domů opilá a plácnu s sebou do postele a spim. Ach jo. </div><div>Tloustnu, ale to mě žíly netrhá. To asi proto, že jsem se se na život přeci jen začla koukat optikou věku. pro mladý jsem vyžilá matka, pro starší jsem kost. Hlavní je, že děti už mám, takže na ně chlapa nepotřebuju, takže.. asi tak :)</div><div><br /></div><div>Co dál, jsem sběrač věcí, taky se mi hodí na focení, ale naštěstí je druhou stranou i posílám dál, i když asi míň, než víc. To je taky teda zásluha.. ale jako jo, v maličkostech vidím poklady.</div><div><br /></div><div>Co dál...</div><div><br /></div><div>Za rok mi bude 40. Chci bejt zdravejší? Jo,proč ne. Chci vědět, co chci dělat? Jasan. Chci se učit? Zatím ještě jo, dokud mi to leze do hlavy a dokud mi nemrdne.</div><div><br /></div><div>Tak to asi bude chtít udělat si nějakej akční plán. A vyhodit pár věcí, tím začnu, je to jednodušší. </div><div>Takže mně omluvte, jdu do sklepa třídit. <br /><p><br /></p><p><br /></p></div>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3453395469177857075.post-73158349084918928702020-10-21T15:56:00.001+02:002020-10-21T15:56:22.651+02:00Elvis žije!<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-FGR4pMtUcpM/X5A9R5s7QjI/AAAAAAAAI3U/P7ABBpzcuBsxjkp1XnbdEopcFK2kJpD5ACLcBGAsYHQ/s2048/elvis.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="516" src="https://1.bp.blogspot.com/-FGR4pMtUcpM/X5A9R5s7QjI/AAAAAAAAI3U/P7ABBpzcuBsxjkp1XnbdEopcFK2kJpD5ACLcBGAsYHQ/w387-h516/elvis.jpg" width="387" /></a></div><p><br /></p> <p></p>
<iframe width="560" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/geJC2z8WWPE" frameborder="0" allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture" allowfullscreen></iframe>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3453395469177857075.post-3998602518893332412020-10-20T22:25:00.002+02:002020-10-20T22:25:20.616+02:00Kolik, tak kolik!<p> Těmito slovy končil jeden blog mojí kamarádky Adély. Kolik? 38 let a 7 měsíců. A několik dnů. Právě na ty se ptala, když už nemohla počítat roky a měsíce. Jeden tuší, druhej neví. A u dalšího se to dá předpokládat, protože už není nejmladší.</p><p>Jasně, Medě Mládkový je 100, nebo už 101? A není jediná, ale vzato čistě matematicky, čím vyšší věk.. tím vyšší "šance". Jsem na to hrozná a nemůžu si pomoct. Chodím uklízet k 90letejm sousedům a minimálně jednou během těch dvou hodin mi proletí hlavou: Nevidíme se dnes naposled? Kdoví. Oni se také střídají v nemocnici, poslední dobou. Nejdřív tam byla Barbel, pak Reinhardt, teď je zas Barbel. Reinhardtovi se chodí čím dál tím hůř, neumí si zapnout pračku, dnes jsem mu ohřívala oběd.</p><p>Minule tam byly dvě paní, to už tam byl sám, nějaká sociální služba. Říkal pak, že možná taky pujde zas do nemocnice. Ale nešel a když jsem se ptala na Barbaru, jak jí je, nevěděl, a nevěděl ani, ve které nemocnici je. No tak to jako pardon, wtf! On teda blbě slyší, ale Barbel rozumí dobře. Já na něj dělám posunky a mluvím nahlas, dnes jsem mu i na lísteček napsala "olej", když nevěděl, co chci. Nemá, smažej na margarínu. No, to zas asi byla nějaká reklamí masáže někdy, žejo. Dal mi krabičku, kde bylo asi tak nevim, gram margarinu? Na vyškrábání. Jako fakt jsem se snažila, bylo toho tak na špičku nože a ještě to pak po mně doškrabal. To se pozná nějaká úcta k potravinám, k věcem, zažitý nedostatek. Jasně, proč by to vyhazoval, když v tom ještě něco je. Byť je to sotva vidět. Při dneším nadbytku, a to mluvím i o nadbytku typu "máme co jíst, můžeme si kupovat i zeleninu a ovoce", se to jen tak nevidí. </p><p>Zato já vidím. V babičkách a dědech vidím holky a kluky. Že i já jsem pořád malá holka, vevnitř, jen mám děti, to jsem už psala. A proč by to mělo bejt jinačí, až budu mít vňoučata? Esi se jich teda dožiju.</p><p> Protože kolik, to nikdo neví. Možná tam příště nebudou oni, možná já.</p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3453395469177857075.post-75746056790852584442020-02-23T23:29:00.000+01:002020-02-23T23:36:52.701+01:00Po sto letech v kině...německym aneb splnil ten film moderni pozadavky?Osmiletému synovi jsem dloooouho slibovala, že pujdeme do kina, tak lehce po vysvedceni, venku hnusně, konečně jsme šli. Na výběr bylo asi ze 4 filmů, jedno bylo ledový království dva, jedno o partě holek, pak nějaký trpaslíci nebo kýho výra a poslední modrej ježek Sonic a Jim Carrey k tomu.<br />
<br />
Takže ježek. Je to podle nějaký hry nebo jako se to prolíná, já znám jen Farmville na Facebooku a Tetris, žejo, mladej by u toho nejradši seděl den i noc, takže to byla jasná volba.<br />
<br />
Hele sedadla se dali trochu sklopit, před něma řada pro nohy jak blázen, takže čurat moh člověk jít aniž by zvedl celou půlku řady, když sedí uprostřed. No ale drinčíček s popkroníčkem jsme si nekoupili, přeci jen za 7 euro si radši koupím třeba 4 popkorny a 4 koly v krámě. Já vím, zážitek.. ale nedělám ve VW. Nedělám nikde.<br />
<br />
No, hlavni hrdina filmu: fešný policista, a ano, bílý hetero muž, ajajaj, ale pozor - chodí s černoškou. Na konci filmu odhalili, že jsou i svoji. Takže dobry, nemusí se to předělávat jako, chm, co jen to bylo? No prostě serial o chlapech,kde bylo malo žen nebo naopak, už nevím.<br />
<br />
Hele, poslední, co bych chtěla, je bejt nějak nespravedlivá nebo zaujatá nebo vímjáco, ale porad nechapu, proč by třeba ve Chcete mně měl bejt krokodyl, když je to o psech, ale tak okej, třeba i krokodýl hledá páníčka...<br />
<br />
No tak jednomu stereotypu jsme se vyhnuli, ale pozor pozor! Hlavní zloun mi nejdřív připomínal Freddieho Mercuryho, taky tam v tom filmu hrála tadle písnička, ale...<iframe allow="accelerometer; autoplay; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture" allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/_UEruNTteoE" width="560"></iframe><br />
<br />
ale čím víc jsem se na něj koukala, hele byl to Áda jak vyšitej! Ty grimasy, knír, vlna a ještě no prostě holt mluvil v německým kině německy, no... to byla konečná :))<br />
<br />
Pěkně jim amíci naložili, no trochu mi bylo těch Mutti a Vati líto, už tak jsou z toho dost v prdeli, viď, miliony jsou miliony... a teď toto. Ještě mu jeho poskok, a pozor, ten byl takovej jako arabskej typek, to taky nebylo uplně za jedna, mu nabizel mliko od rakouskejch koz, protoze... a nevim, to jsem nerozumela, ale jestli pak tam nebylo neco, ze jako vime odkud vítr vane...<br />
No kdo ví, já ne. Ale poslal ho s tím do řiti.<br />
<br />
Když už mi to přišla nuda, polda se kamosi s jezkem, haha, přišlo překvapko, kdy jsem se nahlas zasmala. Motorkari je chteli zmlatit, pac si mysleli, že to jsou....hisptři :)))<br />
<br />
Pravda je, že jsem takova skryta hispteří prabába, možná proto jsem proti nim vysazená, že unifikovali protiproud, kterej je teď mainstreamem...acho jo, vemena.<br />
<br />
Ale jinak dobry, spad to většinou mělo, happyend taky, jen Áda byl na konci plešatej, ale obrazovka velká, nikdo po mně dvě hodiny nic nechtěl, takže spoko.<br />
Amen.Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3453395469177857075.post-37376459056118394702019-02-24T22:22:00.001+01:002019-02-25T20:30:45.974+01:00Sex is in the airChlap jak hora, široká ramena, útlý pas, na sobě jen trenýrky. Takové ty přiléhavé. I takoví jsou hoteloví hosté, co potkávám na chodbách. Prej někoho vyhlíží. Aha. Ve 12 v poledne v sobotu? Nebo někoho ohlíží, ha!<br />
<br />
Zatímco vy v sobotu vyflusnete po náročním týdnu, já sedám na kolo a vyrážím do víru velkoměsta - hákovat. Pracuju o sobotách. Jen o sobotách. Venku nula stupňů, ale dá se to. Aspoň nějakej pohyb mám, aspoň to kolo! To je můj tělocvik na mateřský. Myslím na mamku. Uklízí. Když jsme byly malé, uklízela v bance. Nejepší byly děrovače plný koleče barevnýho papíru! A vůbec celá ta banka tak nějak zvláštně voněla. Pak kravín, psí útulek a zase úklid.<br />
<br />
Taťka dřív kupoval dřevo pro dřevařský závody, pak kvůli personální neshodám, tak se to říká, že, učil na učňáku, o dřevě, na starý kolena dělal v kotelně a byl rád, že tu práci má. Dcera uklízečky a kotelníka. A vnučka bachaře, mimo jiné. Děda Slávek ho dělal na Mírově, pozdějc pak hlídal prasata v prasečáku. Jestli si myslíte, že při tom každej den lil, máte pravdu.<br />
<br />
Chodila jsem s klukem z hóóódně bohatý rodiny. Trička, co si jeho tatínek, český miliardář, kupoval na dovolený a ani jednou neměl na sobě, jsem vozila mému taťkovi. Styděla jsem se, až se začnou ptát, co dělaj moji rodiče. Dnes se stydím, že jsem se styděla.<br />
<br />
Slyšela jsem, že když člověk někoho za něco odsoudí, sám to pak musí prožít. Nebo jeho nejbližší. PAk teprvá pochopí, že nemohli jinak. Já bych možná mohla jinak, s vejškou a voškou, než stlát postele a mejt hajzly. Ale tak či tak, mám hotely ráda, v roce 2003 jsem vítala hosty v hotelové restauraci v Coloradu, ve Vailu. O jednom hotelu se mi navíc opakovaně zdá. Jsou tam úzké chodby, dlouhatanská chodba, pak schody. Někdo mne tam honí a já se tam proplétám mezi patry a schovávám se po pokojích. Odsoudila jsem někdy mamku za to, že uklízí? Kdo ví.<br />
<br />
Když už jsme u těch mezitpater - dnes jsem zase uklízela společně s Mae. O čem se bavíme? No tak i o chlapech. Říkala jsem, že mám doma fakt jako pořádnýho Němce. Jako ne obrovskýho, ale na pořádek. Já. Zastánce hesla "Pořádek je pro blbce, inteligent zvládne chaos." Tak, to zní líp, než starý prase, že jo. Mae říkala, že bych si spíš měla najít nějakou přítelkyni. Jako aby uklízela. A taky že ty moje černý pracovní kalhoty jsou sexy. A to jsem jí ještě nevyprávěla, že v tý Americe byla moje šéfová v tom hotelu jedna super praštěná Indka, která pro mě měla slabost a jednou přišla do práce v mejch kalhotech. Každej den v čistejch, žejo.<br />
<br />
Minule na mě vybafl černoch. (Ježiš může se to dnes vůbec říkat?) Ale fakt pořádnej! Teda vybafl, jen tak mručel, mmm, hmmm, hhhh. Vypadal, že ještě spí. Po chvíli mi došlo, že na ty dveře klepala kolegyně, co už je o dvacet pokojů dál. Německy řikám, že vše je její vina, to ona klepala! Ale rozumí mi? Vim já, odkad je? Z Jižní Karoliny nebo z Německa? Za tu Karolínu může Chaloupka strýčka Toma, co jsem četla jako malá. Můžu já za to, že jsme ji měli u babičky? Peace! Bro.<br />
<br />
Z vedejšího pokoje vykoukl další chlap jak hora, tentokráte běloch. Široká ramena, útlé boky, těsné trencle. Prej někoho vyhlíží. To je ale náhodička, že zrovna uklízím pokoj přímo naproti jeho dveřím!<br />
Vůbec nevím, jak se to mohlo stát, ale i když už dveře zavřel a já šla pro něco do vozíku na chodbu, začala jsem se nakroucat. Ano, dveře mají kukátko. I hlavou jsem pohazovala, vlasy odfukovala z čela a ty boky, to holt je těch sedm let latiny, že se tak vlněj. Samy! Jen se podívej, co mít nebudeš!<br />
<br />
Já vím, celej žhavej, co. Naproti hotelu je diskoška, nebo jako taneční klub, víc sálů. Taky jsem tam x krát byla. Nikoho si kluci nepřivedli? Nebo přivedli a vyhodili? Než přijde uklízecí rota. Kdo ví. Byla jsem já vlastně někdy takhle na hotelu? Ale jo, byla. Po zápasech, kde jsem fotila. Slovo dalo slovo a jela jsem s jedním mužem, se kterým jsme se tam potkávali pravidelně, na hotel. Já byla tou dobou sama samotinká, s malým synem, on také s malým synem a... s manželkou. Ty jsme teda s sebou neměli. Po cestě jsme si povídali o našich dětěch. Muž a žena jedou spolu na hotel a bavěj se o svých dětech. Taxikář, a asi i nikdo jiný, by nevěřil, co se tam pak stalo. Nestalo se totiž nic. Řekla jsem, že se chci jen tulit a čau. Že je pohodlnější jet někam tágem, než se nočníma tramvajema crcat přes půl Prahy, to jsem mu nevysvětlovala. Ale s výrazem panenky Marie jsem ho ujistila, že ráno bude rád, že to dopadlo, jak to dopadlo.<br />
<br />
Vrtá mi hlavou ta Mae. Říkala, že bysme spolu mohly jít tančit. Taky má doma pořádnýho, jako pořádkumilovnýho Němce, ale asi nerad tančí. Tak pujdem a uvidíme, žejo. A to jsem se bála, že bych mohla zažít nudnej pracovní den.<br />
<br />
<br />
<iframe allow="accelerometer; autoplay; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture" allowfullscreen="" frameborder="0" height="539" src="https://www.youtube.com/embed/NNC0kIzM1Fo" width="719"></iframe>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3453395469177857075.post-42125901784732579962019-02-18T22:06:00.002+01:002019-02-20T21:13:07.101+01:00Tenkrát poprvé samaMinule se mne v hotelu ptali, zda chci příště už být sama. No jasně že jo! Třikrát jsem očumovala, teda nejen, stlala jsem, hajzly myla, je na čase osamostatnit se. Takže říkám, že jo, když to nepůjde, budu brečet a volat o pomoc.<br />
<br />
Ráno v tý místnosti, kde se rozdává plán <span style="background-color: #f8f8f8; font-family: "Open Sans"; font-size: 15px;">„</span>kdo, co, resp. kde", se nás sešlo šest. Tři Polky, dvě Filipínky a já. Hele bylo za minutu devět a naše šéfová, Němka, tam nebyla. Začal mne polejvat pot, že snad přijde pozdě a mně se zhroutí svět, Němka a pozdě!! Ale přesně v devět stála na značce. Aby toho nebylo málo, jmenuje se paní Chytrá. Ale tak oni to maj hodně rádi, takový ty konkrétní jména, na úřadu pro imigranty jsem dvakrát chytla paní Pusu. Frau Mund. Ředitelka školy: Dlouhá. Stejně tak ulice: Glück Strasse! Ulička štěstí! Luft Strasse! Vzdušná! Hamburger Strasse! Adolf Strasse!<br />
A tak dále.<br />
<br />
Ale neutíkejme od práce, že. Než přišla paní Chytrá, holky koukaly, že je 60 odjezdů, tj. při šesti lidech 10 pokojů na jednu + se uklízí i zůstavším, když to chtějijou. Tipovala jsem, že budu mít asi míň pokojů, než 10 a taky že jo: pět, z toho čtyři odjezdy a jeden "Bleibe", tak říkají těm, co zůstávají. Limit na jeden pokoj je 25 minut, tak to o mne nemají valné mínění, pět pokojů, šest hodin :) Ne, byla jsem ráda, že jo, uplně stačí, že jsem si musela ráno odlakovat nehty, že.<br />
<br />
První pokoj. Svléct povlaky deka, deka, velkej polštář taky dvakrát, malej taky, velký prostěradlo. V koupelně posbírat dvakrát velkej a dvakrát malej ručník, předložku, (tak schválně, kdo četl předkožku?), ev. žínky na obličej. To je to nejmenší. Povlíct - prostěradlo. Mae z Filipín mi ukázala dobrej trik, jak to prostěradlo rozkládat přímo na posteli. Pecka. Předtím je třeba odsunout postel. Začíná se od stěny, kde se kus prostěradla zašťouchne pod matraci. Sklad na prostěradle musí bejt samozřejmě vprostředku postele. Pak se pořádně zatáhne, aby nikde nebyla ani vlnka, jeden zadní roh, druhej. Postel se může přišoupnout a hurá na přední stranu, která je samozřejmě vidět hned poté, co host poprvé otevře dveře do pokoje, takže to musí bejt eňo ňuno! Rovný jak pravítko a bez rejžky, bez záhybu, napnutý jak trenky, teda kšandy vlastně. Pomalu ztrácím kontakt s mateřským jazykem. Safrlotrdonnerwetter!<br />
<br />
A uhladit. Potahat. Vytahnout. Zatáhnout. Namasírovat. Poducat. Sklepat. Urovnat. Rožky pěkně do rožků! A kraje deky pěkně do přehybů. Deka, deka, polštář, polštář...<br />
<br />
Všichni nesnášej polštáře! Musej se stavět ke stěně a samozřejmě nesmí mít žádné rýžky a záhyby. No zkuste si to doma! I deka musí, jak jinak, mít přehyb uprostřed, po zarovnání. A musí lícovat s postelí a prostěradlem, jakož i s přehozem. Jak je něco blbě, Hausdamme je tu a opravuje. A ukazuje znova a znova, ale zároveň upozorňuje, že to nemůže po každým upravovat. Tak to je jasný, přitakávám.<br />
<br />
Setřít parapet, topení na sněhovou vločku, závěs i záclonu dotahnout do krajů. Suchým hadrem televizi, nalepit leták o Pizza Deal, stůl nejdřív vlhkým, pak suchým. Tužka, blok, telefon, tablet, ovladač. Koš vysypat. Ve skříni lednice - v ní dvě lahve, na polici šití, houbička na boty a bible. Koupelna - zrcadlo přetřít, plochu u umyvadla taky, kohoutky vyleštit, umyvadlo umýt a vysušit. Přeleštit kosmetické zrcátko a otisky prstů na nádobě s mýdlem a fénu. Konec toaleťáku zahnout do trojuhelníčku. Papírový kapesník vystrčit z přeleštěného pouzdra taky do špičky. Koš vysypat, přeleštit. Nastříkat sprej do hajzlu, požďuchat štětkou, sestřít červeným hadrem. Přeleštit pouzdro na štětku na hovna. Okenou nastříkat stěnu u vany, vyleštit. I stěnu vyleštit - tu kachlicovou. nesmí tam být ani flíček. Podívat se z podhledu. I na zrcadlo. Tak neunikne ani noha. Teda skvrna. Vyleštit sprchu, kohoutky, držáky, chytáky a jo pozor! Podívat se pod špunt, pod ten velkej kulatej stříbrnej, nejen ve vaně, ale i v umyvadle. Dostala jsem nadáno, že pod špuntem, když se vytáhl, byl.....vlas! A jednou mi zůstal vlas na vaně a to jsem jich už asi 8 vymetla! Ale takovej pidivlásek jsem přehlédla. Objednám se zas na oční, esi nepotřebuju silnější čočky.<br />
<br />
Narovnat ručníky dle předpisu, vyluxovat cimru, chodbu i koupelnu, kde to jde, setřít mopem, pod postel dát cedulku s datem úklidu a adie.<br />
<br />
Tak jako hele, ruku na srdce, jsem skoro na vrcholu uklízecí kariéry! Když se řekne Německo - hned po válce vás napadne pořádek, že jo. A copak nějaký šmrdlání kanceláře, tam se jeden vlas na koberci ztratí, ale hotel, kterej si v dnešní internetový době potrpí na recenze, že tam bylo čisto jak v klícce nebo jak se to říká, tak tam je to takovej vlas už průser! Já to chápu, taky bych nechtěla mít vlas ve vaně, nebo copak vlas, co teprvá chlup! A kdybych věděla, že na tom wc prkýnku, kde teď sedím, byly před pár hodinama ještě zaschlý tmavěžlutý kapky, taky bych nejásala. Ale to je život. Hotelovej život.<br />
<br />
Ale abych teda nepřeháněla...jsme jen čtyřhvězda! Kdoví, co všechno dělaj v pětce.<br />
<br />
<br />
<br />Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3453395469177857075.post-25051091424315919192019-01-28T21:54:00.002+01:002019-02-20T21:16:05.771+01:00Co dělám?<br />
<div class="MsoNormal">
Stojím přede dveřmi se zatajeným dechem, ucho nalepené na
nich. Klepu jednou, klepu po druhé…Nic. Pomalu je otvírám. Tma. Všude je tma,
závěsy jsou zatažené. Jezukrist, na posteli se rýsují nějaké boule, snad v nich
není někdo živý… nebo mrtvý? Kdo ví. Rozsvěcím, pořád je ticho, tak živý snad
ne…<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Pomalu našlapuji po vysokém koberci, každý krok zanechá
stopu. Boule je celkem velká, ale člověk, člověk tam snad není. Leda druhá
Otylie Vranská. Ale ne, je tam čisto. Teda čisto…<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Jdu do koupelny, ve vaně vidím chlupy a vlasy. Komupak asi
vypadly? Zkouška DNA?<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>A kdepak je ten
člověk teď? Vidím šminky, růžový bačkůrky, tady bude nějaká slečinka, nebo
chlapík v růžovém, kdo ví. Koukám do hajzlíku, žádný překvápko se nekoná,
uf. Někdo nejdřív spláchne.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Na zrcadle jsou skvrny od vody, pryč s nima! Fleky jsou
i na kohoutcích, na sprše. A ty vlasy, a ty vlasy!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Kontroluju prostěradlo na posteli – bez nehod. To i peřinu
narovnám tak, jako by tam nikdo nikdo nespal. Nikdy! A polštáře, sodoma gomora!
To je vyšší dívčí, toto, vysoká škola mi je tady naproso na prd. I VOŠka. I
všechny ty kurzy, kam jsem chodila. Cvičit, cvičit, cvičit, trénovat. Nesnáším
je! Každej je nesnáší, jak se později dovídám. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Prohodím pár doprdelí, vysavačem zahladím stopy v koberci
a jdu o dveře dál.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Další pokoj, prázdný. Ale uplně prázdný. Polštáře
rozrochňaný, 100 malejch křičících dětí na vás! Koukám pod postel, do skříní,
do skříněk, do koupelny.. zase cizí vlasy! Kdo to asi byl? A kdo tam bude dnes
odpoledne? Mají dojem, že v postýlce nikdo nespal, ve vaničce se nikdo
nerochňal a přitom…jeden cizák za druhým!<span style="mso-spacerun: yes;">
</span>A mezi nima jako stín se proplétám já.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Jednou týdně, šest hodin. To stačí. V Německu se tomu
říká „Zimmermädchen“. <o:p></o:p></div>
<br />Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3453395469177857075.post-20169620716735125382018-12-27T22:24:00.001+01:002018-12-27T23:04:09.910+01:00Bezva "biják" AnthropoidPo sto letech se zase začínám koukat na filmy, když děti spí. Vzpomínám, na které upozorňovali přátelé na Facebooku a už vím - operace Anthropoid.<br />
<br />
Kdybyste se mně předtím zeptali, co to je, o parašutistech bych vám asi řekla. Jména už žádná a jestli Heydrich fakt zemřel, spíš bych jen tipovala. Aneb jsem další z generace, co o dějepisu skončila někde u první republiky a to kdoví, a jestli jsem se sama o historii zajímala - tak to jako dost vlažně, minimálně po čas puberty.<br />
<br />
Ovšem pozor! Vzpomněla jsem si, že když mne onehdá v roce 2007 chytnul revizor, protože jsem měla studentskou legitku a před měsícem mi bylo 26...a asi čtvrt hodiny se mnou lomcoval pod eskalátorama na Malostranské, než přijeli policajti, z batohu, za který mne držel, mi vypadla kniha <a href="https://www.databazeknih.cz/knihy/praha-ve-stinu-hakoveho-krize-74201">Praha ve stínu hákového kříže</a>, to si pamatuju. Takže nějaký zájem jsem měla, vlastně jsem i studovala na Masarykově univerzitě Evropská studia a mezinárodní vztahy a tam jsem si teprve <span style="background-color: white; color: #545454; font-family: arial, sans-serif; font-size: x-small;">„</span>dojela" ten dějepis až do konce.<br />
<br />
Chm, ale vlastně až teď, když jsem se koukala na Operaci Anthropoid, mi fakt jako docvaklo, že vlastně Němci byli všude. Všude tam, kudy jsem chodívala do hospod či barů, všude tam, kudy jsem chodila do sekáčů, na procházku a kdovíco. Dvanáct minut filmu jsem přeskočila, možná to ještě dokoukám, byly to asi 13. a druhá od konce. Ten boj v kostele mi nedělal dobře.<br />
<br />
Hned po filmu jsem si našla asi 20 článků o operaci, taky jsem hned koukala, kde je Resslova. Jasně, jméno znám, i jsem jí kolikrát procházela, ale ani bych nevěděla, že tam je nějaký kostel. Až dnes, v 37 letech mi to ale dochází, Praha je prošpikovaná těmito místy a jasně, pár jich znám. Český rozhlas, tam jsem to měla víc vžité a už jsem i vzpomínala, co a jak, ale jinak.. prostě mlha mlha nic, nebo skoro nic. A takhle to prostě nejde.<br />
<br />
S dějepisem občas nastává problém, že ho člověk může vnímat jako něco nereálného, jako <span style="background-color: white; color: #545454; font-family: arial, sans-serif; font-size: x-small;">„</span>jenom" učivo, zejména pokud je v tu dobu mladiství a má učitele suchara, naučit, napsat test, zapomenout. Díky bohu ale existují způsoby, jak si ty příběhy přivlastnit, jak je zažít a zařadit do vzpomínek, které jsme, zpravidla, nezažili.<br />
<br />
A já se ptám, jak to udělat? Dnes už je naštěstí všude mnoho projektů, kde si děti můžou <span style="background-color: white; color: #545454; font-family: arial, sans-serif; font-size: x-small;">„</span>osahat" spoustu věcí na vlastní kůži. Napadla mne kavárně Potmě, sice nejde o historickou událost, ale osahání situace někoho jiného naprosto dokonalé.<br />
Dale jsem vzpomněla, jak jsem byla v Trutnově na Open Air festivalu, býval v srpnu. Zrovna to vyšlo na 21.8. a v poledne se místo <a href="https://youtu.be/IE0VddDqJa8?t=53">kapely z beden ozvalo</a>:<br />
<br />
<div style="background-color: white; color: #222222; font-family: "Linux Libertine", Georgia, Times, serif; font-size: 15.4px; font-style: italic; line-height: inherit; margin-bottom: 0.5em; margin-top: 0.5em; text-align: justify;">
čera, dne 20. srpna 1968, kolem 23. hod. překročila vojska <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Sov%C4%9Btsk%C3%BD_svaz" style="background: none; color: #0b0080; text-decoration-line: none;" title="Sovětský svaz">Sovětského svazu</a>, <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_Polska#Polsk%C3%A1_lidov%C3%A1_republika" style="background: none; color: #0b0080; text-decoration-line: none;" title="Dějiny Polska">Polské lidové republiky</a>, <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C4%9Bmeck%C3%A1_demokratick%C3%A1_republika" style="background: none; color: #0b0080; text-decoration-line: none;" title="Německá demokratická republika">Německé demokratické republiky</a>, <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Ma%C4%8Farsk%C3%A1_lidov%C3%A1_republika" style="background: none; color: #0b0080; text-decoration-line: none;" title="Maďarská lidová republika">Maďarské lidové republiky</a> a <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Bulharsk%C3%A1_lidov%C3%A1_republika" style="background: none; color: #0b0080; text-decoration-line: none;" title="Bulharská lidová republika">Bulharské lidové republiky</a> státní hranice Československé socialistické republiky. Stalo se tak bez vědomí prezidenta republiky, předsedy Národního shromáždění, předsedy vlády i prvního tajemníka ÚV KSČ a těchto orgánů.</div>
<div style="background-color: white; color: #222222; font-family: "Linux Libertine", Georgia, Times, serif; font-size: 15.4px; font-style: italic; line-height: inherit; margin-bottom: 0.5em; margin-top: 0.5em; text-align: justify;">
V těchto hodinách zasedalo předsednictvo ÚV KSČ a zabývalo se přípravou XIV. sjezdu strany. Předsednictvo ÚV KSČ vyzývá všechny občany naší republiky, aby zachovali klid a nekladli postupujícím vojskům odpor. Proto ani naše armáda, Bezpečnost a Lidové milice nedostaly rozkaz k obraně země.</div>
<div style="background-color: white; color: #222222; font-family: "Linux Libertine", Georgia, Times, serif; font-size: 15.4px; font-style: italic; line-height: inherit; margin-bottom: 0.5em; margin-top: 0.5em; text-align: justify;">
Předsednictvo ÚV KSČ považuje tento akt za odporující nejenom [všem]<sup class="reference" id="cite_ref-8" style="font-style: normal; line-height: 1em; unicode-bidi: isolate; white-space: nowrap;"><a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Provol%C3%A1n%C3%AD_V%C5%A1emu_lidu_%C4%8CSSR#cite_note-8" style="background: none; color: #0b0080; text-decoration-line: none;">[7]</a></sup> zásadám vztahů mezi socialistickými státy, ale za popření základních norem mezinárodního práva.</div>
<div style="background-color: white; color: #222222; font-family: "Linux Libertine", Georgia, Times, serif; font-size: 15.4px; font-style: italic; line-height: inherit; margin-bottom: 0.5em; margin-top: 0.5em; text-align: justify;">
Všichni vedoucí funkcionáři státu, KSČ i Národní fronty zůstávají ve svých funkcích, do nichž byli jako představitelé lidu a členů svých organizací zvoleni podle zákonů a jiných norem platných v Československé socialistické republice. Ústavními činiteli je okamžitě svoláváno zasedání Národního shromáždění, vlády republiky, předsednictvo ústředního výboru KSČ svolává plénum ÚV KSČ k projednání vzniklé situace.</div>
<div style="background-color: white; color: #222222; font-family: "Linux Libertine", Georgia, Times, serif; font-size: 15.4px; font-style: italic; line-height: inherit; margin-bottom: 0.5em; margin-top: 0.5em; text-align: justify;">
Předsednictvo ÚV KSČ</div>
<div>
<br /></div>
Všem nám ztuhl úsměv na rtech a to i přesto, že mnozí návštěvníci byly rozjařni po x pivech atp.<br />
Zkrátka, zase jsme si to trošku tak jako přivlastnili.<br />
<br />
Nejsem nějakej posranej nácek, mám jen Česko ráda. Mám ráda Prahu a mám ráda vesnici, kde máme chalupu. Záleží mi na tom, aby moje děti věděly, odkud jsou a kdo jsou. A kde třeba zase jednou budou a co je třeba dělat, aby se nedělo, co se dělo. Teď jsme totiž shodou náhod ...v Německu.<br />
<br />
O filmu stále přemýšlím, přemýšlím o těch lidech, o hrdinech, o tom, co vsadili všanc a jak můžu být já aspoň nějak nápomocná, aby o nich přemýšlelo více a více lidí. Ono se to nějak vyvrbí, to je jisté.<br />
Tento je první krok.<br />
<br />
<div style="background-color: white; color: #222222; font-family: "Linux Libertine", Georgia, Times, serif; font-size: 15.4px; font-style: italic; line-height: inherit; margin-bottom: 0.5em; margin-top: 0.5em; text-align: justify;">
<br /></div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3453395469177857075.post-20081909360859544042018-10-21T00:27:00.001+02:002018-10-21T08:31:16.588+02:00Tenkrát poprvé: dětské narozky chyba na chyběNo, tak i já jsem se nechala ukecat, že teda uděláme <b>oslavu s kamarády. </b>Syn oslavil sedmé narozeniny a díky bohu bylo letos v říjnu letní počasí, tak to šlo udělat venku. A díky bohu za druhé teď bydlíme v domečku se zahrádkou. Ale zadarmo to nebylo a teď, resp. až teď vím, že <b>sto a jedna věcí šlo udělat jinak</b>. Otázka teda jak :)<br />
<br />
Dětí jsme pozvali 11, nějaké ze školky, nějaké ze školy. Pozvánku jsme hezky vyrobili se synem, dali na ní jméno pozvaného, termín, čas, místo atp.. a pozvánky jsem dala synovi do školy, ať je dá dětem, do školky jsme je zanesli odpoledne do skříněk v šatně. Hosté se měli hlásit emailem, přihlásilo se jich sedm. Bylo nám teda divné, že se nepřihlásil sousedovic kluk, psala jsem i sms jeho tatínkovi, zda pozvánku dostali, ale bez odpovědi. No přísámbohu, měla jsem blbé číslo, jak se to stalo nevím, pár sms jsme si už vyměnili. Že by v tom měl prsty a to do slova a do písmene mladší syn, který občas šmrdlá telefon? Nevim.<br />
<br />
No, vzhledem k tomu, že dva týdny před oslavou jsme byli pryč, nechala jsem přípravu až na doma, přijeli jsme v sobotu večer, oslava byla v úterý. Jen tak jako v hlavě jsem si naplánovala, co by jak mohlo bejt. K jídlu listové těsto s mákem, jasně, dort musí bejt, nějaká zelenina nakrájená na proužky je teď moderní, jo a zmrzka, nějakej salám, sejr. Jo a mandarinky a popcorn. Co byl syn na jedné oslavě u někoho doma, měli dort, popcorn a pak hranolky s kuřecíma nugetama. Já vymyslela něco jako švédské stoly, no, trošku jsem se přepočítala...<br />
<br />
Pak je prej dobrý hrát nějaký hry, tak jsem si našla ...z webu myšák béda, zalíbila se mi ta, kde se děti nesmí dotýkat nafukovacího míče rukou, ale musí jej co nejdéle udržet ve vzduchu..nohama, loktama, hlavou. No...<br />
<br />
A v neposlední řadě je místní zvyklostí honba za pokladem, takže jsem připravila poklady, naplánovala trasu kousek lesem, cíl opět v zahradě a těšila se na onen den.<br />
<br />
Po vzoru toho kamaráda, u kterého byl syn, jsme na branku pověsili nafukovací balon. Díky tomu se u nás objevil sousedovic kluk s rodiči, který pozvánku samozřejmě ztratil, ale poznal na ní svoje jméno a synovo jméno a rodiče správně odhadli, že oslava je dnes, tak se přišli naštěstí přeptat, jak to teda je.<br />
<b><br /></b>
<b>*POZVÁNKY DÁVÁME DO RUKOU RODIČŮM ČI DO SCHRÁNKY!</b> Nebo mejlem.<br />
<br />
Když už tam byla hromada dětí, všude možně, začla jsem za nima běhat, že jako bude dort. Na to slyšely, i když teda nemám hromový hlas, čehož jsem ještě x krát litovala. Dort snědlo každý dítko tak do půlky, asi tak zázračnej nebyl, ač s banány a čokoládou, takovej rozmrazovací. Jen syn nechtěl, páč nemohl najít foťák, který dostal asi dva dny před tím od taťky. No to bylo zle.<br />
<br />
Co dál... jo, pití, bohužel jak zafoukal vítr, tak z ohromného stromu opodál lítalo jehličí všude a do všeho. Hrnky a skleničky si děti pamatovaly, ač jsem je teda chtěla nějak označit, příště to udělám. Jehličí z nich jsem tahala brčkem.<br />
<b><br /></b>
<b>* NEDÁVAT STŮL POD STROM, ZE KTERÝHO NĚCO PADÁ</b><br />
<b><br /></b>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-UfemF5-HVbg/W8ur1wKVWrI/AAAAAAAAIVg/dDSlPUCYWb4CIwKjhVJCxCdpT9fMBdrSQCLcBGAs/s1600/frkacky.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-UfemF5-HVbg/W8ur1wKVWrI/AAAAAAAAIVg/dDSlPUCYWb4CIwKjhVJCxCdpT9fMBdrSQCLcBGAs/s400/frkacky.jpg" width="400" /></a></div>
<b><br /></b>
<br />
Děti zas byly ve vteřině všude a všude slyšet, po nějaké době jsme se odhodlali k soutěží. S těma balonkama. Pravidla říkal přítel, mluví jejich řečí lépe, no, všechny děti začaly hned pinkat a když balon spadl, pinkaly znova.. tak cenu dostaly všechny. Frkačky jsou dobrá cena. Ocenili je jistě i sousedé.<br />
<br />
* <b>DĚTI SPACIFIKOVAT, PRAVIDLA, JAKO ZAČÁTEK A KONEC LÉPE A NĚKOLIKRÁT SPECIFIKOVAT.</b><br />
<br />
Já prostě nevím, jak se to dělá s hromadou křičících dětí,<b> respekt učitelům a učitelkám</b>. Jinak jídlo ze stolu si taky vzalo jen pár děti, moc toho neubylo. Do toho se mi pořád ze všeho stresoval syn, já zapomněla na zmrzku i na popcorn...ale to ještě nebylo to nejhorší.<br />
<b><br /></b>
<b>HLEDÁNÍ POKLADU!</b><br />
S dětma šel přítel, já připravovala poklad, posledních pár fáborků, dát na zahradu skládací domeček a do nej poklady. No, přítel asi neměl říkat, že náš syn půjde první, protože to děti buď neslyšely, nebo jim to bylo šumák, protože poklad je poklad. Řev byl slyšet celou dobu, co děti dělaly kolečko, dorazily rychle..až na syna, který se zlobil, že děti nečekají, berou fáborky, on nejde první a otočil se čelem vzad.<br />
Dále jsem si malovala, jak pujdou do domečku děti po jednom tunelem, vemou si jeden pytlík a ten jim pak třeba popíšu. Vlezl tam první a vyházel všechno ven. A čau.<br />
<br />
* <b>POPSAT POKLADY SE JMÉNY PŘEDEM! PŘI ODCHODU SE TO HODÍ A VĚTŠINA SVÉ JMÉNO POZNÁ, I ŠKOLKOVÍ.</b><br />
<br />
* <b>NESLIBOVAT SYNOVI, ŽE PŮJDE PRVNÍ!</b> Pak jsme se o tom bavili, že teda může jít sám, než děti přijdou, příště, a pak bude v cíli čekat na děti.<br />
<br />
<b>* NEPOČÍTAT S TÍM, ŽE SI DĚTI SAMY VEMOU JÍDLO ZE STOLU</b><br />
<b>* JSOU RYCHLÝ!</b><br />
<b>* JSOU NAHLAS!</b><br />
<b>* JSOU DIVOKÝ!</b><br />
<b>* NEČEKAJÍ!</b><br />
<b>* NEPOSLOUCHAJÍ!</b><br />
<b>* SYNOVI ZOPAKOVAT, ŽE JIM NEMÁ DRUHÝ DEN ŘÍKAT, ŽE MU ZKAZILY OSLAVU, EHM.</b> (neřekl, ale chtěl..)<br />
<br />
No, zkrátka a jednoduše, příště budu chytřejší. Pozvu si nějakého Golema s hromovým hlasem, určím jasná pravidla, i pro jídlo, pro všechno, nebo pro nic..? Syn pujde napřed, foťák ohlídáme.. jo mimochodem, schoval ho před mladším bráchou pod postel a pak na to zapomněl, spadl mi kámen ze srdce, že jsem ho na nějaké geniální místo "<b>aby se neztratil"</b> nedalá já.<br />
<br />
Musím se ale přiznat: <b>JSEM RÁDA, ŽE TO BYLO, JAK TO BYLO!</b><br />
<b><br /></b>
Prostě není všecko vždycky perfektní, dřív nebo pozděj by se s tím syn tak jako tak setkal, a pokud by to bylo poprvé ve dvaceti, pak by to byl teprvá prů....<br />
<br />
A o čemkoliv se dá mluvit! Nebyl sice první u pokladu, ale kamarádi přišli a to je důležité, když jim bude něco vyčítat, příště přijít nemusejí.. a hlavně.. vyčítat by mohl spíš nám.<br />
<br />
Pravda, my tady budem tak či tak. Minimálně dalších 11 let. Dá-li Bůh.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3453395469177857075.post-10571834151950583132018-09-14T21:29:00.002+02:002018-09-14T21:35:56.142+02:00Dojče mix aneb od všeho trochuTak prosímpěkně, zatimco v Čechách se pěkně pšiká hepčí, v Německu se pšiká hačí. S miminem samozřejmě moc nepšikáte, ale zato ho každou chvíli někam usazujete - na sedačku na kole, na sedačku v autě, na houpačku, na klouzačku.. a přitom hlásíte hačí, hačí.<br />
<br />
Tak nevim, buď si myslej, že mám vlčí mlhu a slyším duchy pšikat, nebo že po nebohém děcku vyžaduju, aby si pšiklo. Ale co už...<br />
<br />
No každopádně že mám vlčí mlhu jsem si myslela, když jsme se byli podívat tady za rožkem na mafiánech, co maj stádo koní, poní, lam, vembloudů a koz a ovcí a perou na nich špinavé peníze, tedy chci říct za nějaký to euro se na nich můžou děcka svízt a můžou jim koupit žrádlo. Tenhle systém mně zas tak nešokoval, ono z Čech jsme zvyklí na fajnovější věci, ale nejprve jsem se zděsila, když u ohrádky plné koz a ovcí pobíhal chvíli asi pětiletý chlapec s gatěma u kolen, i se slípkama u kolen. To jsem si říkala, ty prase, musíš čůrat hned u nebohého dobytka, ale to nejhorší teprvá přišlo!<br />
<br />
Normálně matka vytáhla nějakej neoprenovej sáček, kterej vypadal takový ty starý dobrý flašky na zahřívání noh, s teplou vodou, a synátorovi do něj strčila pindíka. A hurá, čůralo se a to hned u dobytka.<br />
<br />
Tak jsem tak přemejšlela, proč mě to tak šokovalo. Esi prostě jen tak z principu, ježiš dyť je to dítě, co by si nemoh cvrnknout někde na louce zelený, a asi právě proto, že to bylo na louce zelený, kde stačilo popoběhnout, no já nevím, 30metrů? Vlastně ani to ne a byl by za příbytkem dobytka a nikdo by ho neviděl.<br />
<br />
Hele, teď jsem si vzpomněla, jednou jsem taky strkala synovi pindík do lahve, ale to bylo v autobuse mezi Andělem a Petřinama a to není žádná louka zelená, navíc byl skoro prázdnej a nikdo to rozhodně neviděl, takže to se nepočítá!<br />
<br />
No jo, no, pokrok nezastavíš.<br />
<br />
Další věc, co mne šokovala, je prej normální. Tak ruku na srdce, kolik z vás rozfoukávalo gril fénem, přičemž ta šňůra byla hned vedle žhavých uhlíků, ze kterých navíc lítali jiskry jak z ohně pekelného, pekelné jiskry! A hlavně ten fén vypadal, že pochází z dob před Velkoněmeckou říší.<br />
No, někde tady poblíž jsem něco takového taky viděla.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-RawIgxzW1Sc/W5wNjUJN4eI/AAAAAAAAIUU/ptdcdIbwmwsprTCT0AhTnaJvaERcp7TeQCLcBGAs/s1600/fen.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="390" data-original-width="690" height="225" src="https://3.bp.blogspot.com/-RawIgxzW1Sc/W5wNjUJN4eI/AAAAAAAAIUU/ptdcdIbwmwsprTCT0AhTnaJvaERcp7TeQCLcBGAs/s400/fen.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<br />
<br />
Jo ježiš, málem bych zapomněla! Normálně se tady válej všude na ulicích oříšky! Hromady! Nikdo je nesbírá! Nevěřím vlastním očím! A byly jsme na samosběru jablek a normálně všichni (aspoň se to lze oprávněně domnívat) fakt přiznali všechno, co natrhali a pěkně to zaplatily. Pecka, ne?Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3453395469177857075.post-87981421551473258732018-08-17T22:39:00.005+02:002018-08-17T22:47:55.958+02:001. třída v Německu - část 1.Tak nějak se to sešlo, že syn nakonec nastoupil do první třídy v Německu. V Dolním Sasku, kde jsme, škola začíná ofiko 9. srpna. Pak maj dva týdny prázdnin v říjnu a dva na Velikonoce.<br />
<br />
<b>Elternabend,</b> neboli rodičovský večer, jsem absolovala ješttě v červnu. Pravda, nerozuměla jsem uplně všemu, ale vyfásli jsme desky s instrukcema a taky jsem ve Whatssapp skupině maminek několika prvňáčků, to už od školky. Řešilo se tam ukončení školky a pak výlet na tři dny, kam děti jeli bez rodičů, o tom někdy příště.<br />
<b><br /></b>
<b>Einschulung, neboli pro mě nalodění</b>, proběhlo 11/8. V sobotu. A od 13/8 hurá, škola volá, jedem na plno a normálně. Prvňáci maj 21 hodin, sportovní třída navíc dvě hodiny tělocviku. Syn chtěl do sportovní třídy, ale když byl Elternabend k tomu sportu, šla jsem tam, na 17 hodinu, leč místo už nevím kam, jsem dorazila do školy a ejhle, ono to bylo jinde. Holt se mi papír s pozvánkou někam zatoulal, no. Každopádně syn má ve třídě asi 6 dětí ze školky, což je myslím lepší, než jedno, co by měl ve sportovní třídě.<br />
<b><br /></b>
<b>A kolik že mají tříd a po kolika?</b> Letos má tato naše sportovní škola třídy čtyři, v synově je 19 dětí. Luxus. Bejt v Praze, kde jsme žili předtím, o míň jak 20 by se nám v normální školo rozhodně nemohlo ani zdát.<br />
Prý když je víc jak 30 dětí, dělí to na dvě třídy. Jako jo, mohli udělat tři, ale asi sami vědí, co je lepší. Pro všechny.<br />
<br />
No, krom toho, že jsme ve sportovní škole, jsme i ve škole náboženské. Mám dojem evangelicko-lutheránské? Jakožto téměř ateista, anebo prostě někdo, kdo si myslí, že Bůh je naprosto ve všech a ve všem, mně nějak náboženství a omlouvání se za hříchy nezasáhlo, ale ať si každý dělá, jak myslí. U syna jsme zaškrtli, že bude chodit i na "religion". Jako cokoliv, i toto je možnost povídat si o tom a osvětlit, že se prostě bude dovídat, jak si někdo myslí, tedy vlastně jak někdo věří, že to bylo a je. A my že si můžem myslet něco jiného. Ale proč jsem to začala psát - jako první při Einschulungu měli bohoslužbu v přilehlém kostele, farář je sympaťák, měl tam i učitelky ze školek a s maňáskama hráli scénku, jak se děti bojí jít do školy a co je tam čeká. Pak nějaký zpěvy, ale tak jako šlo to, beru to prostě jako přechodový rituál a společnou akci.<br />
<br />
Po bohoslužbě jsme se přesunuli do sportovní haly, od každého žáčka tam mohli být čtyři členové rodiny. Tam nejdřív <b>učitelský sbor s ředitelkou v čele zazpíval písničku </b>něco jako že děti vítaj. Fajn počin. Pak tam ředitelka chvíli mluvila, nakonec předstoupily učitelky 1C a 1D a ředitelka četla jednotlivé žáky z každé třídy, ti pak odešli s třídní do svých tříd. Vzhledem k tomu, že <b>syn má strach z neznámého,</b> nemá rád, když neví, co bude, tak todle byl pro něj a pro nás ideální tah. "Osahal" si učitelku i třídu, na lavicích měli navíc nalepená jména, kdo kde bude sedět, takže bez stresu, kdo zabere jaký místo vedle koho Sama si moc dobře pamatuju, jak jsem do školy spěchala vždycky snad o hodinu napřed :)<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-ZRoyq8aN0RI/W3cxzFXKrnI/AAAAAAAAITs/gTqxF5XOzQwtHHLd_z_oMNI3g11K5N2rQCLcBGAs/s1600/f4.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="950" data-original-width="1426" height="266" src="https://4.bp.blogspot.com/-ZRoyq8aN0RI/W3cxzFXKrnI/AAAAAAAAITs/gTqxF5XOzQwtHHLd_z_oMNI3g11K5N2rQCLcBGAs/s400/f4.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
Ještě před prázndinami jsme odevzdávali vyplněný papír s pár věcmi - jméno, koníčky, oblíbené jídlo, zvíře, barva + fotka k tomu, to měli zalaminované a vystavené ve třídě. Na tabuli pak obrázky s tím, co se bude dít.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-QxBJKutbn9Y/W3cx6fJd8pI/AAAAAAAAITw/jyurNCUUqcYMY6aKD1WcfA9otoHnBGXdQCLcBGAs/s1600/f11.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="950" data-original-width="1426" height="266" src="https://2.bp.blogspot.com/-QxBJKutbn9Y/W3cx6fJd8pI/AAAAAAAAITw/jyurNCUUqcYMY6aKD1WcfA9otoHnBGXdQCLcBGAs/s400/f11.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-YUUrN5FEAXw/W3cx_kFDwCI/AAAAAAAAIT0/RMSGpp1YRPkI--rnJh_f5P-c0VbJsR90ACLcBGAs/s1600/f10.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="950" data-original-width="1426" height="266" src="https://1.bp.blogspot.com/-YUUrN5FEAXw/W3cx_kFDwCI/AAAAAAAAIT0/RMSGpp1YRPkI--rnJh_f5P-c0VbJsR90ACLcBGAs/s400/f10.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Jestli to mají na tabuki každá den, se zeptám, dítko teď spí, ale tipla bych si, že ano. Dále měli na tabuli napsaná jména všech dětí křídou. A taky ještě před prázdninami dostali zalaminovaný obrázek sovičky se svým jménem a dírkou, to měli pak na krku ten první den. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
~~~~ Pokračování příště~~~</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
:)</div>
<br />Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3453395469177857075.post-5599099834760315342018-02-03T23:15:00.000+01:002018-02-03T23:29:11.458+01:00Jaký to maj domaPravda, na hodnocení je možná poměrně brzy, ale však ráda doplním. Byla jsem zatím ve dvou domech, jeden z nich je ten, ve kterém máme pronajatý byt v přízemí. A v Čechách znám jen paneláky...<br />
<br />
Každopádně.. pračku maj ve sklepě! V těch dvou domech, co znám. Jo, je to pár schodů, ale zas to nezabírá místo tam, kde místo není - v koupelně či kuchyni. My navíc máme i šňůry na sušení prádla v místnosti také ve sklepě, které familierně říkám Gaskammer. Je v ní plynový kotel.<br />
<br />
Nejdřív jsem se tam bála vůbec vkročit. Za všechno může Verne! A nejen on... Ono mrkněte se jako dítě na <a href="https://www.youtube.com/watch?v=t6WLRN9BNjc">Tajemství ocelového města</a>, pak stačí zaslechnout pár vět o takový tý válce a je vymalováno.<br />
Přítel mne ale ujistil. že pokud to bouchne, bude opravdu jedno, zda jsem zrovna vedle toho či v kuchyni či v obyváku, že to ve výsledku vyjde na stejno. Uf, to se mi ulevilo, už se nebojím a vesele tam věším naše čisté prádlo.<br />
<br />
Dekorace v okně - taky už ji máme! Oho! Kdo ji nemá, jakoby nebyl! Zejména v naší domečkové čtvrti, kde jsme sice nejchudší rodinou, ale DIY dnes letí, takže nezahálíme! Na druhou stranu... nic se nemá přehánět. Sousedi nalevo maj na baráku asi metrovýho... snad keramickýho.. šneka, blééééééééééé.<br />
<br />
Zahrádky.. ty maj asi jen na okrasu. Zatím jsem neviděla jediný záhonek. No ale někdo musí být první, že?<br />
<br />
..To be continued...Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3453395469177857075.post-11022035139585473572018-02-02T23:32:00.001+01:002018-02-02T23:37:56.220+01:00Kluci a holky z naší a jejich školkyMůj milý deníčku,<br />
<br />
aby se dítko naučilo rychle německy, je dobré jej strčit do školky. Ideálně do nejbliží školky, pač to pak hravě zvládáte pěšo, kolmo či kolobrndno, když máte v rodině jen jedno auto a protějšek dělá na směny.<br />
<br />
V Praze máme školku asi 200 metrů - vyjdem z domu, jdeme 10 metrů, přejdem silnici, obejdem obchod na druhé straně silnice a jsme tam. Tady to máme kilomtr tam, kilometr dom, takže se mi už začíná dmout hruď, jaký jsem sportovec - dva kiláčky denně rychlochůzí či indiánskou chůzí.. dle toho, jak moc jsem schopná vstát za té černočerné tmy, který panuje okolo sedmé ranní.<br />
<br />
Ve školce jsme se samozřejmě byli nejdřív podívat. Je u kostela nějaká náboženská, to je tu každá druhá či každá první a druhá ze třech, ale nějak to neřešej a my taky ne. Pravda tedy, správně jsem odhadla, že je nadchne synovo jméno.. Teodor.. Teo, boží dar, bůh!<br />
<br />
Na první den jsme měli domluvenou schůzku s paní ředitelkou, moc milá paní. Akorát ji zrovna přivezli pračku z opravy.. neříkali totiž přesně v kolik (ano, i v Německu znají a mají časová okna). Dva mladí muži s pračkou zazvonili. My čekali v chodbě u hlavních dveří. Paní ředitelka jim přišla otevřít. Rozrazila pravicí dveře...a držela je...jednadvacet, jednadvacet, jednadvacet....nejméně tři vteřiny, pak teprva mladíkům pokynula, ať jdou dál i s pračkou. Nechci malovat čerta na zeď...<a href="https://www.welt.de/vermischtes/article167664958/Hohe-Strafen-fuer-Hitlergruss-Das-ist-genau-richtig.html">ale to už je skoro za 500 eur!</a> Joo, otevírání dveří... mě neoblafnou!<br />
<br />
Jinak školka je celkem malá, dvě třídy, v každé dvě učitelky. Jedna hodný policajt, jedna zlý, ale co jsem je stihla poznat, jsou obě moc milé, jen prostě musej dodržovat pravidla, aby se nezbláznily, ale rozhodně jsem nezaznamenala nic negativního, co by se mi nelíbilo. Když se něco děje, v klidu mi to řeknou. Třeba naposled, když byli v kostele - chodí co 14 dní asi na 10-15 minut, syn zlobil. Kýval se celým tělem dopředu dozadu, protože se nudil...no, říkala jsem mu, ať si třeba dělá mlejnek prstama, když nerozumí, toho se ostaní děti bát nebudou... a taky lechtal spolužáka Armina perem a prej Armin ho taky lechtal, pořád se nám kluci naplavený navzájem pošťuchujou. Jako ptačím perem, na něco to tam měli pujčený.<br />
<br />
Jo a ceny.. i zde nemusí předškoláci platit školkovné, to je fajn, "jen" obědy.. snídaně si nosí svoje. Takový krásný dětský oběd vyjde na 60 euro měsíčně a když je marod, zbaštěj to další děti a nám nikdo nic nevrátí. Škoda. Ale většinou mu chutná, takže si nestěžuju a jsem ráda, že jsem ráda.Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3453395469177857075.post-87643917890040368752018-02-01T21:32:00.001+01:002018-02-01T21:32:14.980+01:00Čůrat venku jen po výplatěJednou jsme byli ve městě a synovi se začalo chtít čůrat, znáte to, děti, že jo, to jde pak rychle. Poslali jsme ho do křoví někam ke kostelíčku, pámbu ho sice možná viděl, ale <b>hlavně že ho neviděl policajt. </b>Čurání na veřejnosti může člověka přijít tam u nás na 80e. A to jsme na tom ještě dobře!<br />
<br />
<b>Slovníček </b><br />
pinkeln - čůrat<br />
die Strafe - pokuta<br />
Wildpinkeln - čůrání na divoko - mimo mísu<br />
Urinieren - močení<br />
das Hosebein - nohavice<br />
<br />
Když jsem byla venku se syny během cestovacího dne, kousek od Alte Rathaus, od radnice, se chtělo staršímu... naštěstí jen čůrat, ale i tak...<br />
Valila jsem oči a skenovala okolí, kde by se moh 130centimetrový chlapeček ukrýt, ale v centru, na starém městě.. křoví bys pohledal. Nicméně našla jsem něco jinšího! Ceduli WC! Hurá hurá hurá! Sice jsme trošku bloudili, ale stihli jsme to a syn se vyčural za krásných 20 centů.<br />
<br />
Pátrám pátrám, děti do 14 let nemůžou být trestně stíháni ani pokutováni, tak snad ani jejich zástupci, no optám se ještě.<br />
<br />
A taky jsem dopátrala, že 80e by byla ještě krásná cena! Ve Stuttgartu nebo Hannoveru bych si radši načůrala do nohavice!<br />
<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-w4XtHElW0bY/WnN3ht_lznI/AAAAAAAAIMM/I6pUN5NwbigCL31PW2MBl24ST1IYB5AbACLcBGAs/s1600/wildpinkeln.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="411" data-original-width="826" height="318" src="https://4.bp.blogspot.com/-w4XtHElW0bY/WnN3ht_lznI/AAAAAAAAIMM/I6pUN5NwbigCL31PW2MBl24ST1IYB5AbACLcBGAs/s640/wildpinkeln.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: center;">
<a href="http://zdroj./">Zdroj.</a></div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3453395469177857075.post-86896998923640843392018-02-01T12:44:00.000+01:002018-02-01T13:22:31.336+01:00Onlajn.deKdyž už člověk jednou v Německu je, měl by koukat nejen kolem sebe, ale sem tam i do počítače. Mou novou <b>nejoblíbenější aplikací</b> se během pár vteřin stala "<b><a href="https://www.ebay-kleinanzeigen.de/">ybej klajn něco</a>"</b> - v ČR tomu říkáme Letgo. Člověk si zadá PSČ či místo, okolo kterého chce hledat, případně i co, a počet kilometrů, kam až je ochotný zajet.<br />
<br />
Copak já bych jezdila, kdybych neměla <b>řidičák na sedmej pokus</b>, malý auto a ještě trochu strach! Ale však já se brzy rozjezdím! A pro něco se dá dojet i autobusem - ten je sice <b>pekelně drahej </b>(jedna cesta 2,50 eur, ev. celodenní za 5,50 Eur), ale občas si udělám cestovací den, kdy vyrážím za úlovky, i jen tak do města a ještě i s kluky do parku. Když už, tak už, žejo, ať se mi to vyplatí! Po minulým cestovacím dni jsme měli nudle u nosu všichni tři.<br />
<br />
Zatím jsem si byla pro <b>waveboard</b> za 5e, ještě jsem ho nezkoušela, takže v sádře zatím nic nemám; pro <b>hromadu časopisů o bydlení zdarma</b>, nástěnku pro synka, <b>hromadu vánoční dekorace za 8 e</b>, přítel mi pak ze sousedství přivezl <b>pěknou skříňku</b> do chodby za 30e, a spousta, spousta krásných věcí skončila u jiného majitele, pač byly moc velký nebo nejsou kam dát. Už budu dělat printscreeny, namátkou pěkné šedé vintage retro křeslo dřevěné s šedým potahem zdarma, stará stylová komoda asi se 6 šuplíky za 50e, úžasné styloretro noční stolky na nožkách za 10e...<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-B-JJY-eizVI/WnMC_sv0FEI/AAAAAAAAILs/0RadC2qrx_At0OsliyyxcQ7U5Ev5GYALQCLcBGAs/s1600/casaky.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="898" data-original-width="1600" height="223" src="https://2.bp.blogspot.com/-B-JJY-eizVI/WnMC_sv0FEI/AAAAAAAAILs/0RadC2qrx_At0OsliyyxcQ7U5Ev5GYALQCLcBGAs/s400/casaky.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-yyNJAc0Mq38/WnMDYNmbZEI/AAAAAAAAIL0/44Vq-WYj2wsYOdFgM_C9k7ppUFmkjlJcwCLcBGAs/s1600/deko.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="787" data-original-width="1293" height="242" src="https://1.bp.blogspot.com/-yyNJAc0Mq38/WnMDYNmbZEI/AAAAAAAAIL0/44Vq-WYj2wsYOdFgM_C9k7ppUFmkjlJcwCLcBGAs/s400/deko.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<br />
<br />
Obáávám se ale, že některé věci majitele jen tak nenajdou, třeba <b>sedací souprava Hip Hop mně opravdu fascinuje</b>. Tu si, překvapivě, ještě nikdo (za 1000e) nekoupil, takže fotka je stále vidět a můžu se s vámi podělit.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-gwagbAX6OiM/WnLzpG3heNI/AAAAAAAAILc/j-HcsXxgjrMJ0Yil-8Ta3MKZv1XlKEyDQCLcBGAs/s1600/hh.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="526" data-original-width="691" height="303" src="https://4.bp.blogspot.com/-gwagbAX6OiM/WnLzpG3heNI/AAAAAAAAILc/j-HcsXxgjrMJ0Yil-8Ta3MKZv1XlKEyDQCLcBGAs/s400/hh.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Toho člověka, co ji prodal současným majitelům coby nové <b>"Designer Sofa" za 6 500e</b> bych chtěla zaměstnat, mít firmu. Vyhrál by jistě prodejce roku.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Ještě v ČR mi kamarádka říkala, že dřív vozili nábytek z německých bazarů a že byli za krále, že byl super. Proč? No, holt kdo má hodně peněz, si rád dopřeje hezké věci, nové věci a <b>při prvním škrábanci nábytek mění.</b></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Já jsem prodala v Praze Expedit, takovou tu hranatou skříň od ikei s čtvercovejma fochama, 4x4 díly a 2x4 oba dohromady za 700 Kč. Z jedné strany částečně natřené... Přítel říkal, že to by si v Německu <b>nezval nikdo</b> ani kdybych mu platila. A vida, v Čechách bylo zájemců hned několik. Lepší expedit s barvou než žádný expedit, žejo. Jiný kraj...</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<b>Slovníček</b></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<b>wie neu</b> - jako nový</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<b>neuwertig, hochwetig</b> - jako nový, hodnotný</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<b>Nur Selbstabholer</b> - musíš si to bohužel vyzvednout sám...grr </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<b>Zu verschenken und tauschen</b> - má oblíbená kategorie - zdarma či výměnou</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<b>Umsonst</b> - zadáčo!</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3453395469177857075.post-63759514684506714232018-01-26T21:54:00.002+01:002018-01-27T19:13:06.340+01:00Tojčlant, tojčlant...jak se žije o 470 km dálNějak se tak stalo, že mám přítele Němce. Poprvé jsme se políbili 12.října 1998, 19. listopadu 2016 se nám narodil syn. Dobře, mezitím jsme se pár let neviděli a já stihla povít ještě jednoho syna. Mno a díky příteli teď poznávám německou kulturu. Tedy kulturu..jak se žije v Německu.<br />
<br />
Když za mnou onehdá přijeli němečtí přátelé do Prahy a já je coby ... náplava z východních Čech vodila po Praze, vyprávěla jsem jim hodně vtipů. Tenhle znáte?<br />
<br />
"Jsem slyšel, že v Německu bylo mistrovství světa ve vyprávění vtipů. Prej to nebylo moc vtipný...ale zato dobře zorganizovaný."<br />
<br />
Určitě padlo i pár o "Onkle Dolfimu", jak onomu muži s velkým H a ještě větším prů.. na karmě říkáme, snad si vzpomenu. Každopádně nad ránem na mě jeden křičel, že je sice z Německa, ale nemá s Onklem nic společného. Padadadam.<br />
<br />
No vysvětlujte jim, že to je první věc, co Čechy napadne, žejo. A pokud jenom napadne, je to ještě dobrý. Nezklamal náš soused na chalupě - sice mluvil pomalu, ale bohužel přítel nerozuměl, bylo to totiž česky, tak se aspoň po pár panácích vytáhl a pozdravil ho pěkně po německu.. co se používalo někdy tak před rokem 1945, ehm.<br />
<br />
Němčinu jsem studovala na střední jako druhej jazyk, vlastně jsem i maturovala, měla jsem ji i na VOŠce. Chvíli jsem dělala i průvodkyni Němců, co se jeli loučit se svobodou do Prahy. Bylo to přes agenturu, dali mi plán, kde máme v kolik zamluvená místa, kde je mám vyzvednout. To mi ještě němčina moc nešla, mezitím jsem všecko zapomněla a učila jsem se i španělsky a francouzky, ale pořád jsem mluvila nejlíp ze všech průvodkyň.<br />
<br />
Jak jsou jazyky spjaté, nějké ty jazykové rodiny atp, to si taky nepamatuju, ale určitě na to mrknu, protože docela koukám, kolik toho má čeština s němčinou společného. Třeba když někdo zlobí, můžeme říct Ty! Ty! Ty! Mno a Němci říkaj - hádejte... Du! Du! Du! Anglicky jsem žádný You! You! You! teda neslyšela, leda by za tím byly tři tečky, jakože někdo hledá slova, žejo. Pak přísloví nebo slovní vazby, no hele taky si vzpomenu. Rozhodně ale nějaký příšloví mají jinačí, třeba když je někde bordel ( u mně ne!), tak říkaj, že to vypadá jak u Hemplese pod gaučem. (<span style="background-color: white; color: #545454; font-family: "arial" , sans-serif; font-size: x-small;">„Hier sieht es aus, wie bei Hempels </span><span style="background-color: white; color: #6a6a6a; font-family: "arial" , sans-serif; font-size: x-small; font-weight: bold;">unterm Sofa</span><span style="background-color: white; color: #545454; font-family: "arial" , sans-serif; font-size: x-small;">“) . </span>Joa "Spí Ti noha!" můžete slyšet, když vás noha hezky česky brní.<br />
<span style="background-color: white; color: #545454; font-family: "arial" , sans-serif; font-size: x-small;"><br /></span>
Jo ale vzpomněla jsem si, že někteří Němci vtipní jsou! Hele!<br />
<br />
<iframe allow="autoplay; encrypted-media" allowfullscreen="" frameborder="0" height="480" src="https://www.youtube.com/embed/zcOhrtAFc-Y" width="854"></iframe><br />
<iframe allow="autoplay; encrypted-media" allowfullscreen="" frameborder="0" height="480" src="https://www.youtube.com/embed/lKzn1b4jpMQ" width="854"></iframe>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3453395469177857075.post-13082222750705991172017-09-26T23:13:00.002+02:002017-09-26T23:13:23.797+02:00Do 6 let zdarma: muzeum čokoládyMuzeum čokolády bylo jednou z položek na našem "To Do" listu. Když jsem navíc zjistila, že do 6 let je vstup zdarma, nezbylo, než vyrazit raději dříve než později :) Synovi je šest za osm dní.<div>
<br /></div>
<div>
Kde tak začnem výlet, tak dnes třeba Malostranská. Jdeme směr Karlův most a přes most a hledáme sochu se svíčkami a květinami. Také jsem chtěla koupit kytku pro Jana Třísku, ale nějak jsem to nezmanažovala...věnovala jsem mu alespoň tichou vzpomínku. Pořád jsem přemýšlela, jak synovi vysvětlit, co je ironie osudu. Teď už vím.</div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-arqgr0T_Vjk/Wcq8oMTfF3I/AAAAAAAAIGw/f9clulSpU9ECgvTHBy-ApDPFIHfFWFzHACLcBGAs/s1600/triska.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="960" height="400" src="https://2.bp.blogspot.com/-arqgr0T_Vjk/Wcq8oMTfF3I/AAAAAAAAIGw/f9clulSpU9ECgvTHBy-ApDPFIHfFWFzHACLcBGAs/s400/triska.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Po cestě jsme si udělali přestávku na Staromáku u pana Pinty - saxofonisty a pěvce v letech. V tu chvíli tam moc publika neměl, věnoval se nám, milé.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-bTiDKF9CnmQ/Wcq9A7AwuuI/AAAAAAAAIG0/HqdV-moC5tELASHAvZ70hOsN0XQaeJ8wQCLcBGAs/s1600/pinta.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="899" data-original-width="1600" height="223" src="https://1.bp.blogspot.com/-bTiDKF9CnmQ/Wcq9A7AwuuI/AAAAAAAAIG0/HqdV-moC5tELASHAvZ70hOsN0XQaeJ8wQCLcBGAs/s400/pinta.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Pak už hurá do muzea! Na recepci byla moc milá paní, pořád jsem si říkala, koho mi připomíná a přišla jsem na to, přítelkyni jednoho kamaráda, Gabču. Výtah tam není, paní mi nabízela pomoc s vynesením kočárku, ale vzala jsem mimiče do nosítka. Nahoře nás pak čekala historie kakaových bobů, od Inků přes další a pět pixel s čokoládovými kolečky, bílá, mléčná, hořké. Akce slibovala neomezenou konzumaci čokolády, ale nikdo nebylo napsaný, zda to je jediný ochutnávka či nikoliv, tak jsem se jako správný Čech bála narvat si pupek,aby mi tam ještě zbylo místo na další čokošku :)))</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-W2klJ38f8Kk/Wcq-pqwXnwI/AAAAAAAAIHE/00ucjoqBpJUO0JDzcf-wanVBS-OHnv2aQCLcBGAs/s1600/choco3.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="539" height="400" src="https://3.bp.blogspot.com/-W2klJ38f8Kk/Wcq-pqwXnwI/AAAAAAAAIHE/00ucjoqBpJUO0JDzcf-wanVBS-OHnv2aQCLcBGAs/s400/choco3.jpg" width="223" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
No, ochutnali jsme ještě pralinku, kterou nám místní odborník vyrobil před očima. Taky jsme viděli nádoby na čokolády, obaly, staré čokoládové figurky - nejstarší z roku asi 1936? Paní neměla žádné hračky, tak ji nejedla a hrála si s ní. Když si vzpomenu na synovi krabice s krám.. tedy s hračkama...</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Workshop byl fajn. Běžně stojí dvě sta, ale objevila jsem, že je to akorát v akci na Slevomatu a měli jsme to zdarma :) Ale pryč už z muzea. Jo, mají něco do sebe, ale čím dál tím radši mám učení za pochodu, za života, při žití.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-FJFJ32XXif0/WcrC5hUVsUI/AAAAAAAAIHQ/So-QO4s6yCA68aS94GYsUgYoqRsjd5pwwCLcBGAs/s1600/choco1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="899" data-original-width="1600" height="223" src="https://3.bp.blogspot.com/-FJFJ32XXif0/WcrC5hUVsUI/AAAAAAAAIHQ/So-QO4s6yCA68aS94GYsUgYoqRsjd5pwwCLcBGAs/s400/choco1.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Synovi jsem ukazovala galerii Pastelka v pasáži u Staromáku, pak se mu zas chtělo čůrat, tak šel do nějaké hospody (to teď dělá pořád), já mu říkala, že jdu naproti na burčák. Dala jsem si jen deci, nejsem zvyklá pít a když jsem minule na akci Bohové z Olympu měla deci dvě, tančila jsem pak mezi zápasícími dětmi (plnily úkoly) na řecké rytmy. A taky jsem byla sama se dvěma dětmi, to se pít bojím. I ta decka mi chutnala!</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Syn mezitím přiběhl a teď zas čekal on na mně. Šel o dveře dál, do obchodu s houslemi. Když jsem tam došla já, poslouchal prodavače a asi i majitele, jak hraje svým záazníkům na housle. Já s mladším a s kočárkem jsme čekali venku. Syn si dal ještě asi 10minutový koncert pro šest uší. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
V pasáži Platýz jsem ho samotného poslala koupit klovatinu na dárek pro babi, v sekáči po cestě na tramvaj jsme během pěti minut vybrali pět věcí, kus za 40 korun a hurá dom.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div>
<br /></div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3453395469177857075.post-65502277934121856342017-09-24T08:46:00.003+02:002017-09-25T16:01:15.514+02:00Praha - moje draháMůj milý deníčku,<br />
<br />
že je Praha drahá, to je jasný. Ale ona je i moje drahá. Pomalu, ale jistě, se blíží termín, kdy ji opustím. Nevím, zda navždy, ale skoro na rok určitě. Takže ve volných chvílích vyrážím s klukama do jejích ulic. Zbývají mi necelé dva měsíce.<br />
<br />
V pátek jsme jeli na výstavu do Rudolfina. Byla jsem na té samé už ve čtvrtek s Mončou, ale bez Teouška. Když jsem to viděla, říkala jsem si, že by se mu to taky určitě líbilo, no tak v pátek šel jako obyvkle ze školky "po o" a když jsem měla "o" i já a Otto, vyrazili jsme. Pán se jmenuje Kintera a tvoří ze všeho, jako Teo. Kolik nití mi vymotal, kolik izolep "vyplácal" na umění - třeba jimi obmotal kliky u dveří.. nebo mi chtěl zabavit věci, co fakt jako potřebuju! Teo, ne Kintera.<br />
<br />
Ale tak asi tuším, kdo ho tak vychoval, ehm. Trochu se teď bojím o vnitřnosti počítače, ale no moment! Dneska ráno posunoval počítač, shodil jim sklenku s vínem, co jsem měla včera při práci.. večer u pc a ani se to rozlité víno nenamáhal utřít. Pomalu, ale jistě! Nedám notebook, nedám!<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-T77xMV622yw/WcdKnOInjpI/AAAAAAAAIGQ/l7OLpZFHXeYzKRvrUt1l33BIzCeiRnObQCLcBGAs/s1600/draty.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="960" height="400" src="https://1.bp.blogspot.com/-T77xMV622yw/WcdKnOInjpI/AAAAAAAAIGQ/l7OLpZFHXeYzKRvrUt1l33BIzCeiRnObQCLcBGAs/s400/draty.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<br />
Po Rudolfinu jsme šli courat směr staré město, bublinky na Staromáku nezklamaly, jako vždy. Fotila jsem jen na mobil, ale povedla se mi jedna exkluzivní fotka.<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<b>Musím konstatovat, že čím dál tím méně lidí se stydí, čím dál tím více lidí se raduje. To je tak krásný!</b></div>
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-iJU0zin5IqQ/WcdKg5LgYrI/AAAAAAAAIGM/GgPzfmOeVr0PyIUn3YMP-3ZvQDdyvTTAQCLcBGAs/s1600/bubl.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="960" height="400" src="https://2.bp.blogspot.com/-iJU0zin5IqQ/WcdKg5LgYrI/AAAAAAAAIGM/GgPzfmOeVr0PyIUn3YMP-3ZvQDdyvTTAQCLcBGAs/s400/bubl.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
Všimla jsem si, že na rohu Celetný je výstava Warhol, Mucha a Dalí. Šli jsme tam, Teo chtěl na něco jít, byli i se školkou. Vstupné bylo různé, podle toho, zda šel člověk na jednu, dvě, nebo všechny výstavy. Vybrala jsem Dalího. Znám Teovu pozornost, tak jedna až dost, a Dalí proto, aby viděl, že nakreslit může CO CHCE a JAK CHCE.<br />
<br />
Moc ho to bavilo!<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-4c0eDh0MS28/WcdML6LYb_I/AAAAAAAAIGc/PSpM-fGh9ekNe2tbXrbLQKnDz3B4r_qnACLcBGAs/s1600/salvator.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="960" height="400" src="https://3.bp.blogspot.com/-4c0eDh0MS28/WcdML6LYb_I/AAAAAAAAIGc/PSpM-fGh9ekNe2tbXrbLQKnDz3B4r_qnACLcBGAs/s400/salvator.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
Ale jako jo, koukal, jak maj lidi díry v těle, někde kousky noh, ruk a tak. I na barvičky, bavili jsme se, jak jde do dělat a tak.<br />
<br />
Neděle, den druhý volný, tentokrát jsme měli spicha s kamarádko a její dcerou, dali jsme klasiku: zmrzka Světozor + hřiště ve Františkánské zahradě. Nově jsme pak skočili do kavárničky vedle hřiště. Pán, co tam pracoval, byl úžasnej, přines dětem pastelky, papíry a dal jim za úkol nakreslit mu obrázek. Tak se to dělá! A mají tam moc krásnou květinovou výzdobu!<br />
<br />
Už sami jsme pokračovali.. hádejte kam.. no na staré město. Stavili jsme se v Art 11 Gallery na kukačku. Pán je z Uralu, z Evropské strany, v Pze 26 let. Prodává obrázky od osmi umělců, mám tam i někoho z Armenie. Tam máme tak trochu kořeny. Vysvětloval, že lepší olej než akryl, akryl je na světě asi 59 let, tak nikdo neví, co to časem udělá, na rozdíl o praotce oleje. Chvíli po nás tam přišel mladý pár, velice dobře oblečený, paní už tam jednou byla s maminkou, nyní s přítelem. Vybírali obraz okolo 50 tis cena. Načež jsem vysvětlovala Teouškovi, že někdo dělá malování jako práci, a taky někdo že dělá jiný práce, třeba něčemu šéfuje a kupuje si obrazy, na které jiný dělá dva, tři měsíce. No a nebo den, no :)<br />
<br />
Pak hurá na bublinky a na závěr jsme si "dali" pána se saxofonem u Kaprovky. <a href="https://www.facebook.com/zuzana.taucova/videos/10155642481932170/">Byl boží a ještě božejší byli ty lidi, co tam tancovali!</a><br />
<br />
<br />
No a kam vyrazíme dnes? Mám jeden tip... :)<br />
<br />
<br />Unknownnoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-3453395469177857075.post-24930352194525835462017-06-24T22:12:00.002+02:002017-06-24T22:12:30.560+02:00Netradiční kariérní vzory mění norskou společnost<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<i><span style="font-size: 12pt;">Existují čistě ženské a mužské profese? Jakou roli
hraje toto onálepkování při volbě povolání? Jak se měří hodnota práce? </span></i><i><span style="background: #fafafa; color: #333333; font-size: 12.0pt;">Přesně takové otázky si teď kladou Norové.</span></i><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-bidi-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: 12pt;">Ženy v armádě a muži ve školkách může někomu znít jako
zpráva ze žánru sci-fi. Ne tak v Norsku. Dlouhodobě se zde snaží stírat rozdíly
mezi uplatněním žen a mužů ve společnosti. A výsledky mají značné. Ovšem z jejich
pohledu stále neuspokojivé. To potvrdila i </span><span style="background: #fafafa; color: #333333; font-size: 12.0pt;">Goro Ree-Lindstadová,ředitelka <b>Centra
pro rovnost</b> (Likestilling Senteret) sídlícím v Hamaru, městě vzdáleném
hodinu cesty vlakem z Osla. </span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-bidi-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="background: #fafafa; color: #333333; font-size: 12.0pt;">Snahou norské vlády, která Centrum
finančně podporuje, je zdolat všechny stereotypy, jak jsou obě pohlaví navzájem
odlišná nejen v souvislosti s kariérou. Většina moderního světa se dnes shodne
na tom, že žena nepatří jen do kuchyně nebo k dětem a kromě starosti o
domácnost má právo na vlastní kariéru a realizaci. To ale zdaleka nestačí. </span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-bidi-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="background: #fafafa; color: #333333; font-size: 12.0pt;">Ree-Lindstadovou trápí například
to, proč stále holčička znamená automaticky růžovou barvu a chlapec modrou?
Proč učitelé v předškolních zařízeních oslovují děvčátka princezno, miláčku a
dalšími zdrobnělinami a chlapce jménem? Proč v dětských knížkách je z deseti
jen jedna s hlavní dívčí hrdinkou a v ostatních kralují už jen kluci? </span><span style="font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-bidi-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: 30.0pt;">
<span style="background: #fafafa; color: #333333; font-size: 12.0pt;">Tenhle odlišný přístup k dívkám a chlapcům se do děti
a především jejich volby povolání celoživotně otiskne. Začíná to tím, že dáváme
holčičkám panenky a chlapcům autíčka. Pokračuje přes výběr školy a oboru, a
končí to tak, že ženy okupují typicky ženská zaměstnání, zatímco muži zase ta
typicky mužská. “Je to ale pro společnost přínos?”, ptá se Lindstadová, a
vzápětí si odpovídá, že ne. A to je právě úkolem Centra pro rovnost: měnit
nastavené tradiční genderové vzorce.</span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-Tywu2rYZMLQ/WU54nBlEZ5I/AAAAAAAAID0/S2szBt9EYlo_h_2RZuf-kQm4pySEyRWWgCLcBGAs/s1600/P%25C5%2599echod%2Bk%2Bnorsk%25C3%25A9mu%2Bmodelu%2B%2Brovn%25C3%25BDch%2Bp%25C5%2599%25C3%25ADle%25C5%25BEitost%25C3%25AD%2Bv%2B%25C4%258CR%2Bbude%2Bje%25C5%25A1t%25C4%259B%2Bchv%25C3%25ADli%2Btrvat.%2B%25C4%258Cesk%25C3%25A1%2Bdelegace%2Bneziskov%25C3%25BDch%2Borganizac%25C3%25AD%2Bv%2BHamaru..JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="425" src="https://2.bp.blogspot.com/-Tywu2rYZMLQ/WU54nBlEZ5I/AAAAAAAAID0/S2szBt9EYlo_h_2RZuf-kQm4pySEyRWWgCLcBGAs/s640/P%25C5%2599echod%2Bk%2Bnorsk%25C3%25A9mu%2Bmodelu%2B%2Brovn%25C3%25BDch%2Bp%25C5%2599%25C3%25ADle%25C5%25BEitost%25C3%25AD%2Bv%2B%25C4%258CR%2Bbude%2Bje%25C5%25A1t%25C4%259B%2Bchv%25C3%25ADli%2Btrvat.%2B%25C4%258Cesk%25C3%25A1%2Bdelegace%2Bneziskov%25C3%25BDch%2Borganizac%25C3%25AD%2Bv%2BHamaru..JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Přechod k norskému modelu rovných příležitostí bude v ČR ještě chvíli trvat. Česká delegace neziskových organizací v Hamaru.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-1pfjZL5szII/WU7GmlyHXmI/AAAAAAAAIEE/mUJNQtIXUPsRGLgEGjZNzGl06U7QFAX7QCLcBGAs/s1600/Otcov%25C3%25A9%2Bv%2BNorsku%2Bp%25C3%25A9%25C4%258Di%2Bo%2Bd%25C4%259Bti%2Bzvl%25C3%25A1daj%25C3%25AD%2Bi%2Bd%25C3%25ADky%2B12%2Bt%25C3%25BDdenn%25C3%25AD%2Botcovsk%25C3%25A9%2Bdovolen%25C3%25A9..JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="425" src="https://1.bp.blogspot.com/-1pfjZL5szII/WU7GmlyHXmI/AAAAAAAAIEE/mUJNQtIXUPsRGLgEGjZNzGl06U7QFAX7QCLcBGAs/s640/Otcov%25C3%25A9%2Bv%2BNorsku%2Bp%25C3%25A9%25C4%258Di%2Bo%2Bd%25C4%259Bti%2Bzvl%25C3%25A1daj%25C3%25AD%2Bi%2Bd%25C3%25ADky%2B12%2Bt%25C3%25BDdenn%25C3%25AD%2Botcovsk%25C3%25A9%2Bdovolen%25C3%25A9..JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Otcové v Norsku péči o děti zvládají díky 12týdenní otcovské dovolené.</div>
Unknownnoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-3453395469177857075.post-1738505676055025562017-06-01T06:47:00.003+02:002017-06-01T06:47:30.167+02:00Minimalismus ano, ale kam s tím?<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">Mít méně a
méně věcí je nejen trendy, ale i užitečné. Kolikrát bereme hrnek z odkapávače
či myčky, prádlo rovnou ze sušáku, netřeba mít všeho jak kdyby zítra měla
přijít válka a zabírat si tak prostor, za který draze platíme. Já sama ve
chvílích volna probírám knížky, oblečení, šuplíky, skříně a skříňky a vyřazuji.
Nerada však vyhazuji věci, které ještě můžou někomu posloužit, proto zkoumám,
kam s tím, pokud se to neujme v rodině. A na něco už jsem přišla.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<b><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><a href="https://www.nevyhazujto.cz/">Nevyhazuj to</a></span></b><b><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">Na těchto internetových
stránkách můžete nabídnout cokoliv za odnos. Kdo má o vaše knížky či lampičku
zájem, klikne na Chci to a první dva či tři mohou připsat i vzkaz. U inzerátu
je vidět lokalita. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<b><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><a href="http://vsezaodvoz.cz/">Vše za odvoz</a></span></b><b><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">Obdoba nevyhazuj to, jen
psát mohou všichni zájemci a vy si vyberete, komu chcete věc dát, poté mu ji
zarezervujete na den, tři dny či týden. Kromě vzkazů si můžete prohlédnout
profily těch, co se ozvali. Někdo třeba preferuje ty, co sami něco darují. </span><span style="font-family: Arial, sans-serif;">)</span><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<b><span style="font-family: Arial, sans-serif;">„Daruji“ skupiny na facebooku</span></b><b><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">Zadejte do
facebookovéhho vyhledávače <b>„</b>Daruji”
a vaši lokalitu, s největší pravděpodobností se vám ukáže hned několik skupin,
kde můžete své poklady nabídnout. Pokud ne, můžete takovou skupinu založit, ale
co tak pozoruji, správci po čase sepíšou pravidla a občas musí zasahovat, takže
v případě, že by vám vadili spamy a různé požadavky, je třeba počítat, že s tím
ztratíte nějaký čas. Darující zpravidla věnují věc prvnímu zájemci, někdy i
mamince v nouzi, kterou si sami mezi zájemci vyberou - pro inspiraci.</span><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<b><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><a href="http://bazarobot.cz/">Bazarobot</a> a <a href="https://aukrobot.cz/">Aukrobot</a></span></b><b><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">Pokud čas chcete ztrácet
minimálně, je tu Bazarobot a jeho následovník Aukrobot. Stačí věci poslat a
příslušný <b>„</b>robot” je za vás nafotí,
vystaví, ideálně i prodá. Nějaké peníze si nechá a to i za zpracování
jednotlivých položek a zbytek vám pošle na účet. O neprodané věci se,
pokud chcete, postará. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: 12.0pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<b><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><a href="http://www.budupomahat.cz/">Budu pomáhat</a></span></b><b><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">Pokud chcete nezištně
pomáhat, jste zde správně. Zda někdo nehledá vaše vyřazené věci, zjistíte v
záložce Neziskovky, eventuálně je, nebo se, nabídněte v burze pomoci nebo kontaktujte kontaktn osobu a ta vám poradí dál, co a jak.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<b><span style="font-family: Arial, sans-serif;">Dobročinné bazary</span></b><b><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">Stránky dobročinných
bazarů či aukcí naleznete také na facebooku. Věci pošlete či odnesete, dotyční
je prodají a výtěžek věnukí na dobrou věc. No věc… často jde o pomoc nemocným
dětem, jejichž léčba stojí hodně peněz. </span><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<b><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><a href="https://www.facebook.com/verejnasatniskrin">Veřejná šatní skříň</a></span></b><b><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">Do té můžete nosit
oblečení v Praze již na čtyři místa. Šaty či svetřík si zájemci mohou
odnést bez koruny v kapse.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<b><span style="font-family: Arial, sans-serif;">Azylové domy</span></b><b><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">Některé věci přijímají,
jiné nikoliv… nejlepší je zjistit situaci na stránkách toho azyláku, co máte
nejblíž. Nebo tam rovnou zavolat. Vybavení domácnosti shání i Fond ohrožených
dětí Klokánek, dětské věci pak kojenecké ústavy. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<b><span style="font-family: Arial, sans-serif;">Aukro, Sbazar, Bazoš, Annonce, facebokové bazary, Databáze knih, Trh knih,
Modrý koník…</span></b><b><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">Nezapomínám ani na
prodej, i když v tomto případě je třeba počítat s tím, že někdy může trvat, než
se zbavíte toho, co chcete mít z domu dříve, než to zase vrátíte na původní
místo do skříně či poličky.</span><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">A jaká je možnost
nejsnadnější a nejrychlejší? Postavit to k nejbližší popelnici… a doufat, že to
v ní nakonec neskončí, ale že věc bude někomu, kdo si ji vypere, umyje či otře,
ještě k užitku. </span><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">Vybrali jste si, kam s
tím? Tak držím palce, ať se všeho zbavíte co nejrychleji….a ať si zároveň
nepřinesete domů věcí ještě víc!</span><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3453395469177857075.post-47015718040976489812017-02-16T22:36:00.002+01:002017-02-21T06:14:01.477+01:00Nakupování v německém DMkuŽe v německém DéeMku mají mnohem nižší či alespoň o něco nižší ceny, není žádná novinka. Sem tam teď do Německa zajedu, tak se budu stavovat a dokumentovat, na co nezapomenout, když už tam člověk je.<br />
<br />
Poprvé jsem koupila jen pár věcí, kdo chce pátrat na vlastní pěst, <a href="https://www.dm.de/">může na stránkách německého DM eshopu.</a><br />
<br />
<b>Zubní pasty</b><br />
Většinou používáme elmex, tentokrát jsem vzala pro syna a to hned double pack, dvojité balení. To jsem v ČR zatím neviděla. Na kolik mě to vyšlo?<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-84co7CEbblc/WKYTynla5VI/AAAAAAAAICc/7pJf3Qxy9a4QisuZuKGsD8T_wtqrXQKowCLcB/s1600/elmex-srovnanicen.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="321" src="https://4.bp.blogspot.com/-84co7CEbblc/WKYTynla5VI/AAAAAAAAICc/7pJf3Qxy9a4QisuZuKGsD8T_wtqrXQKowCLcB/s640/elmex-srovnanicen.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Tedy když nebereme v potaz tu jednu korunu :) Ale ono záleží i na kurzu.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Jinak v Německu mají i to samé balení jako v ČR, po 50ml, to vyjde na 1,35 eur, tedy cca 36 Kč.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://xn--mrknte-e5a./">Mrkněte.</a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Pro kamarádku jsem kupovala <b>Babylove pokračujicí mléko Bio</b>.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Německo: 134 Kč (4,95 eur) </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Česko: 169 Kč</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<b><u>ROZDÍL 35 Kč</u></b></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<b><u><br /></u></b></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-zzjbaFUFecQ/WKYW_T7-plI/AAAAAAAAICk/sdpyPdTwVGMrGjkRaxgaFLPx1EBjAMP8wCLcB/s1600/folgeceny.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="598" src="https://4.bp.blogspot.com/-zzjbaFUFecQ/WKYW_T7-plI/AAAAAAAAICk/sdpyPdTwVGMrGjkRaxgaFLPx1EBjAMP8wCLcB/s640/folgeceny.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<b><u><br /></u></b></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<b><u><br /></u></b></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<b><u><br /></u></b></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<b>Roztok na kontaktní čočky</b></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Mám ten první zleva, celkem jsem překvapená, že ty druhé dva vycházejí levněji v ČR. Jen esivá není někde chyba :) Ale mrkněte do odkazů pod obrázkem...</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-uoSlVc2Zsd8/WKYbQ1-PEKI/AAAAAAAAICw/PEkD04sYiPgmpqm2C53Dk0VhdyDHsf93wCLcB/s1600/roztoky.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://2.bp.blogspot.com/-uoSlVc2Zsd8/WKYbQ1-PEKI/AAAAAAAAICw/PEkD04sYiPgmpqm2C53Dk0VhdyDHsf93wCLcB/s640/roztoky.jpg" width="552" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<i><a href="https://www.dm.de/visiomax-kontaktlinsen-pflegemittel-kochsalzloesung-p4010355794840.html">Kochsalz lösung</a></i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://www.dm.de/visiomax-kontaktlinsen-pflegemittel-kombiloesung-mit-hyaluron-p4010355794864.html"><i>Kombi lösung s hyaluronem</i></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://www.dm.de/visiomax-kontaktlinsen-pflegemittel-kombiloesung-p4010355794826.html"><i>Kombi lösung</i></a></div>
Unknownnoreply@blogger.com0