pátek 17. srpna 2018

1. třída v Německu - část 1.

Tak nějak se to sešlo, že syn nakonec nastoupil do první třídy v Německu. V  Dolním Sasku, kde jsme, škola začíná ofiko 9. srpna. Pak maj dva týdny prázdnin v říjnu a dva na Velikonoce.

Elternabend, neboli rodičovský večer, jsem absolovala ješttě v červnu. Pravda, nerozuměla jsem uplně všemu, ale vyfásli jsme desky s instrukcema a taky jsem ve Whatssapp skupině maminek několika prvňáčků, to už od školky. Řešilo se tam ukončení školky a pak výlet na tři dny, kam děti jeli bez rodičů, o tom někdy příště.

Einschulung, neboli pro mě nalodění, proběhlo 11/8. V sobotu. A od 13/8 hurá, škola volá, jedem na plno a normálně. Prvňáci maj 21 hodin, sportovní třída navíc dvě hodiny tělocviku. Syn chtěl do sportovní třídy, ale když byl Elternabend k tomu sportu, šla jsem tam, na 17 hodinu, leč místo už nevím kam, jsem dorazila do školy a ejhle, ono to bylo jinde. Holt se mi papír s pozvánkou někam zatoulal, no. Každopádně syn má ve třídě asi 6 dětí ze školky, což je myslím lepší, než jedno, co by měl ve sportovní třídě.

A kolik že mají tříd a po kolika? Letos má tato naše sportovní škola třídy čtyři, v synově je 19 dětí. Luxus. Bejt v Praze, kde jsme žili předtím, o míň jak 20 by se nám v normální školo rozhodně nemohlo ani zdát.
Prý když je víc jak 30 dětí, dělí to na dvě třídy. Jako jo, mohli udělat tři, ale asi sami vědí, co je lepší. Pro všechny.

No, krom toho, že jsme ve sportovní škole, jsme i ve škole náboženské. Mám dojem evangelicko-lutheránské? Jakožto téměř ateista, anebo prostě někdo, kdo si myslí, že Bůh je naprosto ve všech a ve všem, mně nějak náboženství a omlouvání se za hříchy nezasáhlo, ale ať si každý dělá, jak myslí. U syna jsme zaškrtli, že bude chodit i na "religion". Jako cokoliv,  i toto je možnost povídat si o tom a osvětlit, že se prostě bude dovídat, jak si někdo myslí, tedy vlastně jak někdo věří, že to bylo a je. A my že si můžem myslet něco jiného. Ale proč jsem to začala psát - jako první při Einschulungu měli bohoslužbu v přilehlém kostele, farář je sympaťák, měl tam i učitelky ze školek a s maňáskama hráli scénku, jak se děti bojí jít do školy a co je tam čeká. Pak nějaký zpěvy, ale tak jako šlo to, beru to prostě jako přechodový rituál a společnou akci.

Po bohoslužbě jsme se přesunuli do sportovní haly, od každého žáčka tam mohli být čtyři členové rodiny. Tam nejdřív učitelský sbor s ředitelkou v čele zazpíval písničku něco jako že děti vítaj. Fajn počin. Pak tam ředitelka chvíli mluvila, nakonec předstoupily učitelky 1C a 1D a ředitelka četla jednotlivé žáky z každé třídy, ti pak odešli s třídní do svých tříd.  Vzhledem k tomu, že syn má strach z neznámého, nemá rád, když neví, co bude, tak todle byl pro něj  a pro nás ideální tah. "Osahal" si učitelku i třídu, na lavicích měli navíc nalepená jména, kdo kde bude sedět, takže bez stresu, kdo zabere jaký místo vedle koho Sama si moc dobře pamatuju, jak jsem do školy spěchala vždycky snad o hodinu napřed :)


Ještě před prázndinami jsme odevzdávali vyplněný papír s pár věcmi - jméno, koníčky, oblíbené jídlo, zvíře, barva + fotka k tomu, to měli zalaminované a vystavené ve třídě. Na tabuli pak obrázky s tím, co se bude dít.


Jestli to mají na tabuki každá den, se zeptám, dítko teď spí, ale tipla bych si, že ano. Dále měli na tabuli napsaná jména všech dětí křídou. A taky ještě před prázdninami dostali zalaminovaný obrázek sovičky se svým jménem a dírkou, to měli pak na krku ten první den. 

~~~~ Pokračování příště~~~
 :)