sobota 6. března 2021

Rozhodni se, rozhodni se, rozhodni se....

 Nesnáším rozhodování! Buď proto, že mi je to naprosto jedno, zda si dám to či to, nebo proto, že to je těžký. Sakra těžký. Teď přede mnou stojí to druhé. Nejtěžší rozhodování v životě. Nebo druhé nejtěžší, ale to první už mám za sebou.

Někdy mi to jde lehce. Třeba teď, řeší se očkování, ano či ne, todle a tamto. Tak tady jsem si položila otázky, co je pro mně horší, očkovat nebo neočkovat? No, podle toho, co říkají, tak očkovaní by neměli mít tak těžký průběh nemoci a snižuje se riziko nákazy na další lidi. Co mi hrozí při očkování: nějaké snad krátkodobé zdravotní potíže. Co můžu získat? Lehčí průběh a snad nenakazím tolik lidí, kdyby už. Pohoda. Když nebudu očkovat, hrozí, že ostatním v horším stavu přivodím vlastně smrt. Takže tady je to jasný jak facka.

Na jedné straně křivky je možný užitek - újma pro mně, na druhé straně možný užitek - újma pro ostatní. Vlastně na se můžu na té křivce pohybovat kde chci, pořád mi vychází lepší užitek, v jakémkoliv místě.


No a pak jsou tu rozhodování, kde je na jedné straně křivky újma, na druhé užitek. Nebo nějaká újma a nějaký užitek a stejně tak na druhé, a ty poměry se můžou měnit, že jo. Ale otázka zní, teda KLÍČOVÁ OTÁZKA ZNÍ:


NA KOHO BRÁT OHLED???

Když zůstanu se syny v Německu:

Já -  užitek: mladší syn tu má otce, mají tu německé babičku a dědu, lepší sociální systém, možná lepší školy? Určitě lepší vláda!!! Prostě o něco vyspělejší. Joa teď máme zahrádku, ale to je taková třešnička na dortu.

Já - újmy: málo kamarádů a staří kamarádi daleko. Rodina daleko, mí rodiče daleko, sestra daleko, její děti daleko, k tomu koronáč, návštěvování teď na hovno, pardon, ale je to tak, horší hledání práce, jo v části jedna asi lépe placené práce časem, omezené sdílení, nejsou tu kamarádky se stejně starými dětmi, nejezdíme co víkend na výlety, na chaty, moje děti si nehrají s dětmi mých přátel, nezajedeme o víkendu na chalupu, nic. 

Otec druhého syna: tak jasné, chce mít syna co nejblíž. Ale má novou přítelkyni, teda novou, už rok, ale zatím v jiném městě, ale je to otázka času. V našem městě má kamarády a rodiče. On i ona. Je jí 34, zatím prý dítě nechce, ale asi brzo bude. Může mít novou rodinu, méně času na prvního syna, kdo ví.

Pro oba syny je teď nejlepší na světě maminka. To se taky může změnit, kluci hledají ty mužské vzory až okolo 12 roku, ne? Ale zas tu jsou trochu zvyklý, ale.. 


NEVÍM, NEVÍM, NEVÍM, NEVÍM, NEVÍM.

To je závěr jak víno, ale lepší bohužel momentálně nemám :(