neděle 24. září 2017

Praha - moje drahá

Můj milý deníčku,

že je Praha drahá, to je jasný. Ale ona je i moje drahá. Pomalu, ale jistě, se blíží termín, kdy ji opustím. Nevím, zda navždy, ale skoro na rok určitě. Takže ve volných chvílích vyrážím s klukama do jejích ulic. Zbývají mi necelé dva měsíce.

 V pátek jsme jeli na výstavu do Rudolfina. Byla jsem na té samé už ve čtvrtek s Mončou, ale bez Teouška. Když jsem to viděla, říkala jsem si, že by se mu to taky určitě líbilo, no tak v pátek šel jako obyvkle ze školky "po o" a když jsem měla "o" i já a Otto, vyrazili jsme. Pán se jmenuje Kintera a tvoří ze všeho, jako Teo. Kolik nití mi vymotal, kolik izolep "vyplácal" na umění - třeba jimi obmotal kliky u dveří.. nebo mi chtěl zabavit věci, co fakt jako potřebuju! Teo, ne Kintera.

Ale tak asi tuším, kdo ho tak vychoval, ehm. Trochu se teď bojím o vnitřnosti počítače, ale no moment! Dneska ráno posunoval počítač, shodil jim sklenku s vínem, co jsem měla včera při práci.. večer u pc a ani se to rozlité víno nenamáhal utřít. Pomalu, ale jistě! Nedám notebook, nedám!



Po Rudolfinu jsme šli courat směr staré město, bublinky na Staromáku nezklamaly, jako vždy. Fotila jsem jen na mobil, ale povedla se mi jedna exkluzivní fotka.

Musím konstatovat, že čím dál tím méně lidí se stydí, čím dál tím více lidí se raduje. To je tak krásný!



Všimla jsem si, že na rohu Celetný je výstava Warhol, Mucha a Dalí. Šli jsme tam, Teo chtěl na něco jít, byli i se školkou.  Vstupné bylo různé, podle toho, zda šel člověk na jednu, dvě, nebo všechny výstavy. Vybrala jsem Dalího. Znám Teovu pozornost, tak jedna až dost, a Dalí proto, aby viděl, že nakreslit může CO CHCE  a JAK CHCE.

Moc ho to bavilo!


Ale jako jo, koukal, jak maj lidi díry v těle, někde kousky noh, ruk a tak. I na barvičky, bavili jsme se, jak jde do dělat a tak.

Neděle, den druhý volný, tentokrát jsme měli spicha  s kamarádko a její dcerou, dali jsme klasiku: zmrzka Světozor + hřiště ve Františkánské zahradě. Nově jsme pak skočili do kavárničky vedle hřiště. Pán, co tam pracoval, byl úžasnej, přines dětem pastelky, papíry a dal jim za úkol nakreslit mu obrázek. Tak se to dělá!  A mají tam moc krásnou květinovou výzdobu!

Už sami jsme pokračovali.. hádejte kam.. no na staré město. Stavili jsme se v Art 11 Gallery na kukačku. Pán je z Uralu, z Evropské strany, v Pze 26 let. Prodává obrázky od osmi umělců, mám tam i někoho z Armenie. Tam máme tak trochu kořeny. Vysvětloval, že lepší olej než akryl, akryl je na světě asi 59 let, tak nikdo neví, co to časem udělá, na rozdíl o praotce oleje. Chvíli po nás tam přišel mladý pár, velice dobře oblečený, paní už tam jednou byla s maminkou, nyní s přítelem. Vybírali obraz okolo 50 tis cena. Načež jsem vysvětlovala Teouškovi, že někdo dělá malování jako práci, a taky někdo že dělá jiný práce, třeba něčemu šéfuje a kupuje si obrazy, na které jiný dělá dva, tři měsíce. No a nebo den, no :)

 Pak hurá na  bublinky a na závěr jsme si "dali" pána se saxofonem u Kaprovky. Byl boží a ještě božejší byli ty lidi, co tam tancovali!


No a kam vyrazíme dnes? Mám jeden tip... :)


Žádné komentáře:

Okomentovat