Hypotéka hypoteticky

No, ač nepřítel velkého zadlužování, u mě nastal čas, kdy jsem začala zkoumat co a jak s hypotékou. A protože nejsem jediná, koho hypotéky zajímají, ráda se podělím o své poznatky - případně doplním o vaše.

Čím se řídím

• Nejde o pár korun, takže to chce rozhodně zvážit ze všech stran
• Jde o závazek - tedy zpravidla - na dlouhou dobu. Proto čím menší měsíční splátka, tím menší riziko, že nebude na chleba..za pár let, za dvacet, za třicet...
• Z důvodů uvedených výše jsem si dala strop, co nechci přesahnout, pokud do toho půjdu. I když je teď úroková sazba nízká, může se to změnit - a změní, známe ty sinusoidy, takže lepší platit méně a ev. šetřit na později, než to mít tzv. „na krev" a při prvním finančním problému brečet
• Ano, schopnost splácet resp. neschopnost splácet se dá pojistit, ale není lepší si tu smou částku dávat stranou, pro případ, že nejsem schopna splácet?

Postupně... zvážit ze všech stran pro mě znamená nespokojit se s první nabídkou a prvním sympatickým člověkem, který zaručeně nabízí to nejlepší pro vás. A pro mě. Jsem asi trochu podezíravá, asi i na základě některých mých zkušeností a taky díky práci, kterou dělám, ale říkám si: kde je ta záruka, že ten člověk chce opravdu to nejlepší pro mě, a ne pro sebe? V hypotékách se točí veliké peníze, pravděpodobně i pěkné provize a sice mi sem tam někdo někoho doporučí, že s ním byl spokojen, ale ptám se.. porovnával si ostatní nabídky?

Možná jsem zbytečně nedůvěřivá, ale sorry, když jde o miliony, razím zásadu "Důvěřuj, ale prověřuj".

Navíc jsem zjistila, že když teď jednám se třemi zástupci, jak poradci či zásupci banky, tak chtějí znát konkurenční nabídku - tu jim samozřejmě ráda sdělím - aby měli argumenty pro svého chlebodárce či partnera a snažili se dostat ještě něco lepšího. Což by zřejmě po prvním kývnutí nenastalo. 

Možná si říkáte, že jsem nefér, že jednám s více lidmy, ale tak to prostě chodí, volný obchod tu je. A jsou to moje miliony, které nemám a které budu splácet. Já. Ne oni. 

Jde o závazek na dlouhou dobu - je mi jasné, že když budu splácet kratší dobu, tak méně přeplatím, Ano Ale zase na stranu druhou...pokud nemám nějakou záruku -a tu nemám nikdy - že budu mít vždycky dost peněz na vysokou splátku, tak já volím menší splátku, menší nerv, větší přeplatek, Nebo v případě nezajištěného úvěru, který může pokrýt to, co hypotéka, můžu splatit dřív a tím pádem za míň, pokud se nemýlím. Je to samozřejmě na každém zvlášť, můj ideální stav je platit plus minus to, co za nájem  - klidně o něco víc, ale prostě nic drastického. Vzhledem k tomu, že bydlím v Praze, tak nájem pro rodinu za byt 3kk bude nejméně 12 tis, spíš víc. Podobně tak splátka a energie měsíčně k tomu, když se pohybujeme okolo 2,5 mio. 

Na co je třeba nezapomenout

Říkala jsem si, že kdyby se stalo něco, že bych nemohla splácet, jednak teda se zas teoreticky můžu zas přestěhovat do podnájmu (i když tím pádem bych neměla ani na něj, pokud by to nebyla nějaká ubikace) a dům pronajmout - ale za víc, nebo prodat. Jenže! Prvních x let se splácí jen úroky, cena za dům přijde na řadu až poté, takže pokud chci prodat dům za dva roky, pravděpodobně na tom  prodělám, protože tou dobou nebudu mít splacenou zdaleka ani polovinu, či třetinu, možná ani čtvrtinu úroků ne. Takže prodělám. Nebo jde nějak převést hypotéka i s domem? Ale zas proč by to kupující dělal? Ale opravte mě, třeba se pletu.

Tak který?

A to už se dostáváme k výběru nemovitosti. Jasně, je to hodně individuální, ale co je moje ideálná nemovitost: nemusí být velká plochou, resp. obývák s kuchyň koutem, který je oroavdu v koutě nebo trochu schovaný, může být větší. Jinak stčí menší pokoje. Jo, je to fajn, mít velký prostor, ale taky ja pak dražší vytápění  a zas více menších místností poskytuje více soukromí, každýsi může zalézt do svojeho. A taky aby tam byla aspoň nějaká okna. Sice, pokud se nepletu, čím větší okno, tím větší riziko úniku tepla, ale prostě nebudu bydlet v nějaký černotě. 

Z kuchyně. a ideálně i z obýváku, vidím na zahradu a to na tu část, kde se s největší pravděpodoností budou zdržovat moje děti. Koukala jsem na pěkný domek na pěkném místě, ale obyvák a kuchyň v patře, navíc kuchyň hned nad schodama bez oddělení, takže v zimě, když chci být v obýváku, tak musím vytopit i celou chodbu. No, nevim, To už se dostávám k dalímu bodu - provoz. Samozřejmě čím méně, tím lépe. Co se týče topení, přiznám se bez mušení, že zatím nemám dokonalý přehled, kolik co stojí a co se vyplatí, ale předpokládám, že něco jako je v pasivních domech, je nej.

Opět - viděla jsem domy, i pěkné,ale starší, kde by asi nebylo od věci, pokud by to šlo, nějak změnit typ vytápění, vaření atp. Aby prostě člověk měl co nejmenší režie a tím pádem co největší svobodu a nemusel v práci trávit 56 hodin týdně...

Do čeho nevidím, to je konstrukce atp, ale myslím, že vím, koho se zeptat.  

Ještě si možná  na něco vzpomentu a dopíšu, možná i časem změním názor. Ale určitě ne na všechno... zdravý selský rozum budu mít pořád. Resp. teď už. Kdybych ho měla dřív, trochu víc si našetřím :)