čtvrtek 9. června 2016

Kde domov můj! - Praha

Chodím zase do kroužku, na ilustraci. Mám radost.  Děláme tam závěrečnou práci, téma je:

Kde domov můj.

 Bavili jsme se všichni hromadně, jak to kdo pojme. Mě na první dobrou napadlo, co bylo charakteristické pro všechny moje domovy a kde asi jednou skončím. Po několika dalších úvahách jsem se k tomuto tématu vrátila  a jdu do finále, za 14 dní odevzdávám. Tuto otázku řeším nejen na papíře, ale i v hlavě...

Co se mnou zarezonovalo, při těch diskuzích, bylo to, když jedna holčina říkala, že to má ráda na chalupě, zahrádka, klid, ale nakonec se vždycky vrátí do té Prahy, kde má kamarády, práci... Jo...

Vždy, když sedám do vlaku či autobusu a vracím se z chalupy do Prahy, říkám si: 

Proč já tam, do té Prahy,  vlastně zase jedu? Nebylo by mi líp tady? V klidu?

Mno, asi bylo. Ale oboje má své plusy a minusy. Nejen pro tu svou závěrečnou práci, ale i pro život, bude dobré si je sepsat. 

Varianty jsou vlastně 4: 
  • Praha
  • okolí Prahy
  • rodné město
  • chalupa a okolí

díl první: PRAHA

+ hodně pracovních možností, i různá networkingová setkání
+ školy pro dospělé i děti, kurzy - některé i zdarma placené z EU
+ noční život: nepřeberné množství kaváren, hospod všeho druhu, restaurací, koncerty vážné i nevážné, divadla atp. atp.
+ přátelé: jsou tu, různě rozstrkaní po Praze a okolí
+ genius loci - staré město i jiná místa mají své kouzlo
+ s dětmi a bez rodiny - zpravidla placené hlídání dětí



- hodně lidí, všude, ve městě, v krámech, na hřišti, na akcích pro děti..všude!
- příroda sem tam - ano, ale když už, opět prošpikovaná lidmi
- bydlení - když pěkné, tak drahé - několikanásobně oproti zbytku ČR
- zahrádka jen na balkoně
- metro je rychlý, ale nehezký
- nepřítomnost rodiny - sestra je v rodném městě, mamka taky, taťka, co šel do důchodu, je víceméně spíš na chalupě




V Praze jsem skoro 16 let. Před skoro pěti lety jsem porodila syna.

Takže abych to uvedla na pravou míru:
práce - můžu dělat takovou, abych syna vyzvedla do 17 ve školce
kurzy - nemám na ně čas, případně peníze, protože pokud nejsou zdarma s hlídáním dětí a o víkendu (i takové jsem absolvovala), musím platit jak za kurz, tak za hlídání. Taky to jde,  ale.. 
noční život - ten už skoro neznám. Člověk si rozmyslí, než někam jde, nedá si ani lok a už ho to stojí 400, ale samo, čas od času jdu.
přátelé - bez syna jsme se vídali i přes týden či o víkendu v hospodě, teď se vidíme OBČAS o víkendu mimo Prahu, ale opravdu občas. Holt lidé s dětmi a bez nich tráví čas jinak. Ti s dětma zas tráví čas s rodinou atp. Vídám se s kamarádkama o víkendech většinou, když nejsme odjetí, ale v týdnu po školce málokdy, to jsem ráda, že uvařím, poklidím a tak.
A genius loci? Jo, tak ten tu je, ale v týdnu to se synem nedávám a o víkendech jsme pryč, jak to jde. Ale zas abych jen nesejčkovala, někdy v Praze jsme a hrajeme si na turisty a oproti jiným dnům mám oči otevřené. A líbí se mi, co vidím. Když se zrovna nemusím koukat, kde syn zrovna pobíhá.

Nicméně jak tak nad tím přemýšlím, možná by mi hlídání dětí vytrhlo trn z paty, aspoň v nějakém směru. Mezi miliony lidí bych se stejně nehrnula často, ale sem tam.. ano :)

Žádné komentáře:

Okomentovat