pondělí 14. června 2021

Fit & Fat

 Mám teď pořád poslední dobou záchvaty sebelítosti. Chtěla jsem stipendium, o licensing your art, no nedostala ho, taky paní sleduje asi 10 tisíc lidí, žejo, ale ta paní, co ho dostala, tak vypadala, že je mnohem dál, než já. Asi se umí líp prodat. Zase umí někdo něco líp.


Klasika.


Jsem všechno a nic. Umím od každýho kousek. Na psací prace mě nechtěj, pač tak skvělou němčinu nemám, na uklízení taky ne, páč ostatní uchazeči jsou o krok dál. Mně poser a pak si to taky ukliď, když jsi o krok dál…


Co tam máme dál… jo uklízení mi fakt nejde, teda jako to doma. Nesystémový, kdy prostě nevíš, kde máš začít, tak radši nezačneš nikde. Podle mně to je nějaká nemoc. prostě FAKT TO NEJDE!  I můj syn má radši, když mu dám bordel na jednu hromadu a bere to z ní, než když je všechno všude. Po kom to dítě je…


Jo! Jsem povrchní! Dělám se jakože pohoda, nejdůležitejší je, jakej člověk je, ne jak vypadá, ale pak si jdu po sto letech koupit hadry do primarku a tam je zrcadlo. Tam JSOU zrcadla. Jedno, druhý, třetí. Jen se pěkně podívej! Za chvíli ti bude čtyřicet - dokonce jsi se toho dožila, ač se to v 17 zdálo nemožné a hele, máš nejen 22 let, ale i 22 kg. Rok, kilo, rok, kilo… 


A jako ty vole, sorry, ale málem jsem se tam položila: co to kurva mám na noze! Proč není normálně rovná, ale je taková jako hrbolatá, kýho výra, kurva fix! Asi celulitida, co jinýho. Hlavně že jsem se těma sračkama patlala v těch 17, kdy jsem ilegálně začínala jako nezletilá Avon Lady a teď...ted jsem na to líná. Nesnáším patlání se krémama! Obličej zvládnu, to jo, ale nohy, břicho, ruce nebo co všechno se maže… jo, okej, jednou dvakrát za rok, dostávám totiž tělová mléka krémy nebo co, a tak jako aby se neřeklo… pak ty ulepený ruce, ulepený nohy, ale tak jako kousek zmizelo, do data spotřeby, kdy to můžu vyhodit, ještě něco chybí.. Ale snaha byla!


Jo takže ta celulitida. Hele, konečně jsem si přečetla nějakej článek, na fejsíčku, o vodě, o trávě o lese.. sorry, o vodě, a o kafi. No, jasně, pijte vodu, pijte pitnou vodu.. (pro tuto chvíli překousnu Nohavicovi politické názory…). A nepijte tolik kafe. Hele, jako pila jsem tak 8 kafí denně, vody sklenku, dvě? Když jsem si přečetla ten článek, fakt podrobně vysvětlený co a jak, piju! Piju pitnou vodu a kafe už míň. Teď čekám, že mi zmizej ty vrásky na čele, zadek a břicho. Tak schválně.


Vrásky, čas. 


Přemejšlím, zda to tak mám jediná, že jsem pořád děcko, jen mám děcka. Jako někdy si říkám, ty vole,, Zuzano, ty máš děti!  A říkaj ti mami, to je sekec, co! A za chvíli můžeš bejt babi, přitom si pořád ta malá Zuzanka. Jen máš ten pupek a prdel a vrásky a děti. 


Někteří dospělí mi přijdou moc dospělí, ale nejsou někteří zase moc děti’?


Každopádně vím, z čeho vycházejí ty pohádky tipu Petr Pan, forever young. Jako jasně, můžeme bejt pořád mladí v srdci a taky jsme, ale ostatní se na nás koukaj jako na paní, pak na báby. No jo, to je normální, že je tlustá, dyť je stará.


Jooo, ta povrchnost! V tý kabince jsem se zděsila, jakože MUSÍM zhubnout. Proč? Asi že se 70 kily nejsem moc dobrá nebo WTF? Jsem neschopná ludra, protože jsem víc fat než fit?


Ono mně to taky donedávna nesralo, ale pak mi 80letý kamarád povídá, že jsem tlustší, nebo jak to opsal, než když mě viděl poprvé.  Řikám, doprdele, co ti je do mojí prdele! Teda neříkám, myslím si to. A co mi to máš to říkat, je to snad moje prdel, všímej si radši svý!  No prostě jsem pochopila, proč vtípky na tloušťku jejich adresátům nepřipadají moc vtipné. Zn. jednota.


Takže jsem povrchní. Myslím si, že hubenější = lepší. To mě poser. 


Chodím běhat, hele a je to znát, dřív jsem uběhla asi 50 metrů a myslela jsem, že zhynu. Teď dám indiánskou chůzí asi 5,5 km má rekord. Jako ne na sílu, nejsem magor, žejo, ale hlavně se sluchátkama v uších. Mám pak pocit, že tančím. 


Jo, to byly časy, když jsem byla ve svém rodném městě a chodila jsem do tanečáku..

Proč tam nejsem? Jo aha, asi chci napsat knížku “Čeho nejvíce litujete před smrtí vol.2”. Až až až až až až.. tak. Pokud se toho dožiju. A ostatní, na kterých mi záleží. A přestěhuju se pak nakonec? A nemá bejt člověk vlastně pokorně spokojenej tam, kde je? A co na to Jan Tleskač?