sobota 25. června 2016

Šuby duby amerika - jak jsme nejely

Ač mi jako děcku přišla Austrálie či Amerika jako nedosažitelná destinace…a nebylo to myslím dané jen režimem, jednoho krásného dne roku 2003 jsem sedla na éro a vydala se tam. S Verčou a Míšou. Na léto. Vail byl nááádherný! Víc než pohory mám radši podpatky, ale i tak mě prostě svými třiapůltisícovými horami nadchl.
Příhoda však není o horách, ale o silnici. Kamarád Bruce nám, ubohým českým  děvčatům, půjčil káru. Automat, jak jinak, v juesej. A to  mi přišlo celkem fajn, akorát jsem neměla řidičák, inu rozhodla jsem se, že pojedeme asi 60 -90mil někam a tam si ho udělám. Vyjely jsme, Verča za volantem, já vedle. Ale ouha. Třicet mil po Innerstate 70, pár metrů za exitem, nám autíčko přestalo jet. Vystoupily jsme a lomily rukama. Toho si naštěstí všiml kolemjedoucí indián a na kárku se nám mrkl. Nelíbila se mu ta zelená tektutina, co z něj tekla. Vzpomněly jsme si, že vlastně pod autem bylo něco už u domu, na parkovišti.  Indián nám tuším nalil něco do... chladiče? A řekl, ať to zkusíme za půl hoďky znovu. Nic. Dalším andělem byla Hillary z Utahu, ta nezkoušela dělat hrdinku, ale vzala nás svým autem do dalšího městčka, či vísky. Eaglu.
Hledaly jsme opraváře, ale místo toho nás našli zuřivý reportéři nevim odkud a ptali se, co si myslíme o tom, že Kobe Bryantovi přišla nějaká náruživá fanynka ukázat na hotel svoje míče i koš…když je ženatej. Řekly jsme, že hledáme autoopravnu! Co nám je po nějakým americkým skandálu, náš skandál byl na prvním místě.
A našly jsme! Udaly jsme polohu auta s přesností na 30 mil, odhad vzdálenosti nikdy nepatřil mezi moje silné stránky..a čekaly, než ho najdou, přivezou a opraví. No, chvíli to trvalo, ale našli, přivezli a neopravili. Prej něco vážnýho s motorem. Chtěli po nás 110 dolarů, ale bohužel jsme měly u sebe 107,páč za tři jsem si před chvíli koupila oříšky, ale dobrý, hlavu nám neutrhly a vyrazily jsme dom, bez autíčka, s prázdnou šrajtoflí. Na cestu jsme naštěstí mohly vybrat v bankáči.
Ve Vailu jsme bydlely  u dálnice, přes kterou se, překvapivě, nemělo přecházet, I když I to jsme si občas lajsly. Takový ty americký náklaďáky, který snad znáte z filmu Hřbitov domácích zviřátek, byly vidět z daleka. Když jsme se vracely z výletu, řekly jsme si, že vystoupíme na druhé straně silnice, oproti našemu bydlišti a přeběhnem, ať už jsme doma. Jenže bus tam nezastavil, no tak  jsme holt vystoupily až na další zastávce, na autobusáku. Tam jsme skočily na další bus zpět, co nás vyhodí hned u baráčku na správně straně a těšily jsme se do sprchy, byly jsme vorvaný.  Ale jejdanenky, bus  sice zastavil na příští zastávce, bohužel to bylo až ve vesnici, kterou jsme projely asi před půl hodinou. V  Avonu.
To už se nedalo dělat nic jinýho, než se smát…a dát si kafe a počkat na autobus zpět.
Přijely jsme bez auta, bez peněz, ale zato s pěknou veselou příhodou, a to se cení! wink
PS: fotky jsou selfies! Na samospoušť!

Miláčkové

Co na srdci, to na jazyku, nejsou ty děti sladké?


-Mami, jaký máš heslo do počítače? Abych věděl, kdybys umřela
-Ale jeste nechceš, abych umřela, ne? 
- ne, ale budu vzpomínat
(za 5 minut ve výtahu mi šeptá)
- Až budeš umírat, tak mi to heslo rekneš, viď


syn: Já mám rád tebe, Aničku, babičku...
babička: protože jsou holky hodnější?
syn: ne, protože maj hezčí obličeje!

pátek 10. června 2016

Starosti s nájemným

(toto jsem složila asi jako 11-12letá, není datováno, ale dle data výroby Jurského parku.. :) A máte zde šanci dětem vysvětlit, co je nájemné a že filmy nejdřív musí někdo natočit!)


Starosti s nájemným
Stegosaurus s Brontosaurem
mají stejné zájmy.
jak si mají vydělávat,
aby zaplatili nájmy?

Tyranosaurus jim zvýše radí:
běžte do televize,
lidi vás budou mít rádi.
Nebo hrajte v první lize.

Oba už si vybrali,
do televize spěchají,
bude se tam točit film,
vše probíhá potají.

Steven Spielberg všechno řídí,
okamžitě přijímá je.
Ale copak budem točit?
Ihned oba zajímá je.

Když mám tady dinosaury,
Jurský park to tedy bude,
je to nápad jedinečný,
konkurence těžko bude.

Oba dva už pracují,
peníze se hrnou.
Na nájem už dávno mají,
však práci nechtěj jinou.

Pterodaktyl závidí,
ti už mají peněz.
A já bydlím v popelnici,
studem bych tam nevlez.

Stegosaurus slyší ho,
nad ním slituje se,
koupil mu farmu v Austrálii,
jen ať si létá v lese.

Starosti s nájemným,
rychle se ztrácí,
koupily si vilu
a žijí tu spolu s legrací.

Lidé se hrnou na nový film do kin,
s tím dějem bezvadným,
nikdo nevím že na začátku byla

starost  s nájemným.

Co se dá dělat z domu – část 1. Diskuze a průzkum

Pokud dostáváte nějaké sociální dávky, asi se vám nevyplatí pracovat, protože co vyděláte, o to samé byste přišly na dávkách. Zvláštní systém… Pokud však toto řešit nemusíte, je zde několik možností, co může člověk dělat a mít při tom děti doma.

Dnes se podíváme na dvě z nich:

Rekrutace
Nevadí,  pokud nebydlíte v Praze. Výzkumné agentury dělají průzkumy i mimo Prahu.  Rekrutér nebo rekrutátor je člověk, který shání lidi na tyto výzkumy. Agentura zašle požadavky, koho má hledat a rekrutér hledá a hledá… samozřejmě asi nejdříve mezi přáteli, ale může si vytvářet databázi i dalších uživatelů. Každý se totiž smí účastnit jen jednou za půl roku a taky potřebujete lidi různých věků, různých vlastností a s různými zkušenostmi.
Jak na to?
Na internetu si najdete agentury na průzkum trhu ( TNS Aisa, Millward Brown, NMS Reserach a jistě jich bude víc). Tam zjistíte, zda někoho potřebují, pokud teď ne, zda můžete zaslat CV, aby se vám ozvali, až to bude aktuální. Když to je aktuální, proběhne školení a pak už můžete čekat na první zadání rekrutace.)

Vyplňování dotazníků
Agentur, které nabízejí odměnu za vyplňování dotazníků online, je spousta. Za sebe můžu doporučit firmu TNS Aisa - stačí vyplnit úvodní dotazníky a pak vám chodí vhodné dotazníky. Výplata se posílá po dosažení určité částky nebo po půl roce.
Registrace zde
U dalších agentur výplata přijde asi po milionech dotaznících, takže doporučuju pročíst si podmínky a rozhodnout se, zda se tomu chcete věnovat dlouhodobě.

 Mystery shopping
Co to je? Dostanete scénář a jdete na nákup – někdy stačí i jen telefonovat či jiný druh kontaktu. Po provedení úkolu vyplníte formulář a pak už jen čekáte na odměnu.
Kde se zaregistrovat?


 Já sama občas spolupracuji s těmito společnostmi výše, ale určitě jich je mnohem víc a pozor - stále více mystery shoppingů probíhá mimo Prahu!

Tak hodně štěstí! A klidně mi napiště další tipy: taucovazu  na gmailu mám.
Díky!

E-book boří mýty

Nový ebook boří mýty!


Holky, slečny, pan,í dámy - samoživitelky, či muži samoživitelé, kdo se ještě nezapojil do psaní ebooku, který zboří mýty o nás, samoživitelkách, zapojte se prosím. Není potřeba, aby text byl nějak spojen s vaším jménem. Klidně stačí na třeba centrum.cz, seznam.cz, email.cz založit email se jménem třeba abc@něco a z něj to poslat na taucovazu@gmail.com. Jsou nás v republice..no, asi statisíce, těžko někdo rekognuskuje přímo vás, pokud se nechcete podepisovat byť jen křestním.
Mám asi 7 příběhů a i v těchto sedmi se esi v polovině objevuje to, že chlap měl dluhy neznámo z čeho, proto byl konec. To asi taky moc lidí nenapadne…těch “venku”. Tak prosím, dejme jim vědět, JAK to ve skutečnosti chodí.. DÍKY!
Může to být souvislý příběh, co vás trápí a netrápí, nebo odpovědi na otázky:
1) jak se stalo, že jste sama (fakt nemusí být, jak kdo chce)
2) kolik vám je, kolik máte dětí, jak staré (taky může být cca – je mi přes 40, dětem je do tří let)
3) platí partner? Ano – ne, pokud ne, jak to řešíte
4) máte práci? Brigádu? podnikáte?
5) máte školku?
6) máte dost peněz? jak to řešíte
7) pomáhá rodina?
8) jak bydlíte?
9) co vás nejvíc trápí?
10) co vás drží nad vodou?
11) co by vám nejvíc pomohlo
12) jaký je váš “světonázor” – optimista, pesimista, jste oběť, atp.
13] udělala jste někdy něco, na co nejste pyšná?
14) jak řešíte hlídání? co váš společenský život?
15) co muži, co si o nich myslíte? Mění se to?
16) řešila jste někdy něco s policií?
co jsem zapomněla?

čtvrtek 9. června 2016

Maluj(u) zase obrázky

Ukázka ze závěrečné  práce kurzu ilustrace, pár slov o něm zde


Kde ušetřit - peníze, čas a přírodu -2. část - koupelna

Nedávno mi psala kamarádka, že má doma zásobu krému asi na pět set let dopředu a za trest se teď bude mazat, když si kupuje to, co nepotřebuje. Já jsem svoje krémy a krémičky redukovala několikrát, naposledy po přečtení knížky Zázračný úklid od Marie Kondo, o té se také ráda někdy rozepíšu, ale když ji dáte do gůglu, najdete jak praktické tipy z ní, tak chválu, chválu a chválu.

Takže co mám v koupelně teď?

  • odličovací vodu na řasenku
  • odlakovač na nehty
  • dva zbytky nočních krémů, průběžně plácám
  • vzoreček liftingového krému, co jsem někde dostala
  • a zbytek krému na ruce, který taky používám jednou za sto let
Vůně:
Polštářky, houby.. 
  • odličovací polštářky či vatu už používám jen na odlakování nehtů, na obličej mám mořskou houbu, máme ji i u vany na mytí. http://www.morskahouba.cz/cz/ Je to přírodní a houbový tamponek na odličení je omyvatelný...
Šampony, sprcháče, mýdla
  • sprcháč teď nemám žádnej, máme v mističce na mýdlo olivové mýdlo.. a u něj mořskou houbu.
  • šampony jsem naposled kupovala v drogerii na Olšanském náměstí v Praze, české výroby, dobrá cena. Pro syna malinový, pro mě vaječný. Ale přemýšlím, že zaúkoluju strejdu z Německa, ať nakoupí něco v německým DMku, od Weledy či Alverde, musím se podívat, co všechno mají. Rozhodně mají nižší ceny, než my tady v ČR. Do budoucna přemýšlím o kombinaci české výrobky/dovoz přírodní kosmetika Německo.
Úklid:
  • Savo.. mám ho tam. Jsem pro přírodní věci, ale ocamcad pocamcaď. Ale taky tam mám jedlou sodu, taky s ní občas něco čistím. 
  • hadry mám ze starejch pyžam a prostěradel
  • Prací prášek mám v kuchyni, neb tam mám pračku.. to ještě nemám dořešené, teď mám nějakej levnej z krámu, ale chci zkusit vyrobit domácí z jádrového mýdla, mám i zbytek slupek z mýdlových ořechů. Ale opět - nebráním se kombinaci s "normálním" - jen se porozhlédnu po něčem ekologickém. 
No  a pak pár pičičminek, takový ty lesky, řasenka, stíny, to mám asi sto let, něco jsem podarovala lidem v nouzi, něco si nechávám, koupila jsem si jen červenou rtěnku a řasenky si kupuju. Jinak jsem saturovaná. 

Zkrátka, čím míň, tím líp!

Kde domov můj! - Praha

Chodím zase do kroužku, na ilustraci. Mám radost.  Děláme tam závěrečnou práci, téma je:

Kde domov můj.

 Bavili jsme se všichni hromadně, jak to kdo pojme. Mě na první dobrou napadlo, co bylo charakteristické pro všechny moje domovy a kde asi jednou skončím. Po několika dalších úvahách jsem se k tomuto tématu vrátila  a jdu do finále, za 14 dní odevzdávám. Tuto otázku řeším nejen na papíře, ale i v hlavě...

Co se mnou zarezonovalo, při těch diskuzích, bylo to, když jedna holčina říkala, že to má ráda na chalupě, zahrádka, klid, ale nakonec se vždycky vrátí do té Prahy, kde má kamarády, práci... Jo...

Vždy, když sedám do vlaku či autobusu a vracím se z chalupy do Prahy, říkám si: 

Proč já tam, do té Prahy,  vlastně zase jedu? Nebylo by mi líp tady? V klidu?

Mno, asi bylo. Ale oboje má své plusy a minusy. Nejen pro tu svou závěrečnou práci, ale i pro život, bude dobré si je sepsat. 

Varianty jsou vlastně 4: 
  • Praha
  • okolí Prahy
  • rodné město
  • chalupa a okolí

díl první: PRAHA

+ hodně pracovních možností, i různá networkingová setkání
+ školy pro dospělé i děti, kurzy - některé i zdarma placené z EU
+ noční život: nepřeberné množství kaváren, hospod všeho druhu, restaurací, koncerty vážné i nevážné, divadla atp. atp.
+ přátelé: jsou tu, různě rozstrkaní po Praze a okolí
+ genius loci - staré město i jiná místa mají své kouzlo
+ s dětmi a bez rodiny - zpravidla placené hlídání dětí



- hodně lidí, všude, ve městě, v krámech, na hřišti, na akcích pro děti..všude!
- příroda sem tam - ano, ale když už, opět prošpikovaná lidmi
- bydlení - když pěkné, tak drahé - několikanásobně oproti zbytku ČR
- zahrádka jen na balkoně
- metro je rychlý, ale nehezký
- nepřítomnost rodiny - sestra je v rodném městě, mamka taky, taťka, co šel do důchodu, je víceméně spíš na chalupě




V Praze jsem skoro 16 let. Před skoro pěti lety jsem porodila syna.

Takže abych to uvedla na pravou míru:
práce - můžu dělat takovou, abych syna vyzvedla do 17 ve školce
kurzy - nemám na ně čas, případně peníze, protože pokud nejsou zdarma s hlídáním dětí a o víkendu (i takové jsem absolvovala), musím platit jak za kurz, tak za hlídání. Taky to jde,  ale.. 
noční život - ten už skoro neznám. Člověk si rozmyslí, než někam jde, nedá si ani lok a už ho to stojí 400, ale samo, čas od času jdu.
přátelé - bez syna jsme se vídali i přes týden či o víkendu v hospodě, teď se vidíme OBČAS o víkendu mimo Prahu, ale opravdu občas. Holt lidé s dětmi a bez nich tráví čas jinak. Ti s dětma zas tráví čas s rodinou atp. Vídám se s kamarádkama o víkendech většinou, když nejsme odjetí, ale v týdnu po školce málokdy, to jsem ráda, že uvařím, poklidím a tak.
A genius loci? Jo, tak ten tu je, ale v týdnu to se synem nedávám a o víkendech jsme pryč, jak to jde. Ale zas abych jen nesejčkovala, někdy v Praze jsme a hrajeme si na turisty a oproti jiným dnům mám oči otevřené. A líbí se mi, co vidím. Když se zrovna nemusím koukat, kde syn zrovna pobíhá.

Nicméně jak tak nad tím přemýšlím, možná by mi hlídání dětí vytrhlo trn z paty, aspoň v nějakém směru. Mezi miliony lidí bych se stejně nehrnula často, ale sem tam.. ano :)