čtvrtek 22. prosince 2016

Jen aby to mimič nepoblil

Můj milý deníčku,

tak už mám druhého syna a ten má, kromě mých rodičů, i druhé prarodiče. Bydlí 450 km daleko, ale samozřejmě chtěli vidět jak své první, čerstvě narozené vnouče, ale i druhé, které, jak se říká, přiženili. A tak přijeli na návštěvu.

Oni mluví německy a francouzsky, já česky, anglicky a i německy (a trochu i španělsky - mám hlad, nemám peníze, nechce se mi pracovat, chce se mi spát -  a pár vět francouzsky... třeba jsem student, jsem nemocná). Nejlíp ale  česky, pak anglicky, pak německy.

Ze střední si z němčiny pamatuju slovo kotzen  - blejt. Ono je pak nějaké slovíčko i pro blinkat, něco jako bojlchen, asi se to píše beulchen? Nevím, ale s přítelem jsme zůstali u toho, že když mimi zvrací, používáme kotzen.

Já jsem dostala náušnice, prvorozený kočičkové puzzle a baterku, novorozený umělou kožešinu. Děkovali jsme, jen jsem nahlas vyjádřila obavu...musíme dávat pozor, aby tu kožešinku Ottík nepoblil!

Ani okem nemrkli, jen konstatovali, že se to dá vyprat.

Na druhou stranu - i noví prarodiče nezůstali pozadu a začali se učit česky, jsou zlatí. Začali se chlubit, co umí: do.. do.. dop.. dopr.. DOPRDELE!" zvolala jsem nadšeně, že to vzali za správný konec! Ale ne, můj odhad ocenil jen přítel, který doprdele" samozřejmě zná.. rodiče umí.. dobrý den.

Nu což, snaha se cení, na obou stranách. Však my se časem i domluvíme!

Žádné komentáře:

Okomentovat