Po dvou a půl hodinách s velkým a uplně nejmenším chlapem mě přestěhovali na oddělení šestinedělí P4. Ještě na porodní sále jsem dostala snídani, abych zas nabrala sil, i když zas tak vysilující ten porod nebyl. Říkala jsem to přítelovi, před pár dny, že to šlo, pět hodin od vody do porodu, z toho kontrakce asi hoďka.. luxus! Prej: vždyť jsi byla hotová, když jsem ve tři zas přijel. Jo to jo, v rauši, hekala jsem a tak, ale...netrvalo to den, dva, že? :)
Na porodní sál pro mě přišel pán, ptali se, zda půjdu nebo mě mají odvézt na křesle. Řekla jsem, že zkusím jít a šla jsem. Přítel šel taky i pán s věcma, vše mi nesli.
Došli jsme k sesterně a nějaká sestra povídá nejdřív, že mě dají na sedmičku, ale po chvíli řekla, že na dvojku. To je pokoj hned u vchodu, s výhledem na Vltavu. V tom samém a v té samé posteli ležela před půl rokem kamarádka Magda s prvorozeným Míšánkem. A pozor - byla jsem tam sama. Paní, kterou jsem tam pak už neviděla, se ptala, zda nechci na nadstandard, aby mě hned nestěhovali, ale nechtěla jsem. Že budu mít nadstandard zdarma - alespoň po den a půl, jsem zjistila až po otevření dveří. Bylo to fajn, přítel mohl být o návštěvách celou dobu na pokoji, jinak jsou návštěvy od 15 do 16 možné na pokoji, od 16 do 18 na chodbě. My měli luxus. Pak až přistěhovali další paní, Vietnamku, v ČR je ale už 11 let. Chudina byla potrhaná víc než já, i dítko měla větší. Do té doby říkali mému synovi, jaký je velký kluk :) Bez deseti gramů měl 4 kila.
Jinak některé sestry byly zlaté, některé ještě zlatější a některé trošku od rány, to třeba v případě, že jsem někam vyběhla bosky na chodbu, to jsem dostala vynadáno, ale tak asi to má nějakej smysl. Ale jinak - nemůžu si stěžovat, naopak, cítila jsem se dobře, sestry byly lidské, jako takové hodné tety nejen pro děti, ale i pro maminky.
Jídlo jsem poctivě jedla všechno, jasně, jako v Alcronu to nebylo, ale já jsem skromná. Na chodbě jsme měly ledničku, kam jsme si mohly dávat naše jídlo, dále čaj sladký i neslazený v konvicích, co jsme si braly na pokoje a pečivo k dispozici. Jen jsem nepochopila, zda nádobí po jídle máme odnášet či si pro něj přijdou. Přišlo mi, že některá směna to sebere, jiná nás nabádá, ať nosíme my.
Kojení - sice druhý potomek, ale po pěti letech - no trochu jsem to zapomněla. Nicméně jsem neváhala a když jsem si nebyla jistá, šla jsem na sesternu nebo jsem poprosila někoho, kdo přišel na pokoj, zda by se mohly mrknout, zda to dělám dobře a Ottík skutečně baští. Libovali jsme si asi den s přítelem, jak pěkně saje, ale nějaká sestra, opět moc hodná, říkala, že jen saje to mlíko nakraji - měl bradavku jen kousek v puse a bylo slyšet, jak to skrz ní teče. Učily mě to, jak mu to prso nacpat víc do pusy, pak už sál i to hlubší a to bylo slyšet, jak to polyká, tak to je to ono.
Na nástěnce jsem objevila i lístek, že si jde objednat na pojišťovnu nějakou zdravotní poradkyni, co přijde po porodu dom a poradí s kojením, mrkne na zranění a tak.
Zranění - no mám stehy, které se sami vstřebají. Po návštěvě záchoda jsem chodila do sprchy, jak mi doporučily. Mimčo se mohlo dát na hlídání do sesterny. Když bylo víc žen na pokoji, tak si ho hlídaly navzájem. Já v luxusu, den a půl, nosila jsem ho tetám. Pak asi na den přišla i třetí paní, byla po císaři.
A den třetí jsem se ale už mohla sbalit. Rodila jsem v sobotu o půl 4 ráno, v úterý ráno o deváté jsem odcházela. Ještě jsem fotila staršímu synovi, jak to tam vypadalo, když byl tou dobou u babi a dědy.
Celkově - za mě dobrý. Na to kojení je třeba se ptát, nebát se. A vlastně na cokoliv, co člověka zajímá. Před porodem jsTak šup do sesterny a dobrý, neměl, ale asi se mu už začínal rýsovat takový ten puchýř, vprostřed horního rtu, to že děti při kojení mívají. To už jsem taky zapomněla.
Oproti prvnímu porodu jsme nemuseli psát hned první den, jak děti přibývají, vážili jsme asi druhý, nebo třetí už určitě. A taky celkově byly paní přívětivější, než ve Vinohradské, kde jsem rodila poprvé. Takže za mě - palec hore!
Žádné komentáře:
Okomentovat