Existují čistě ženské a mužské profese? Jakou roli
hraje toto onálepkování při volbě povolání? Jak se měří hodnota práce? Přesně takové otázky si teď kladou Norové.
Ženy v armádě a muži ve školkách může někomu znít jako
zpráva ze žánru sci-fi. Ne tak v Norsku. Dlouhodobě se zde snaží stírat rozdíly
mezi uplatněním žen a mužů ve společnosti. A výsledky mají značné. Ovšem z jejich
pohledu stále neuspokojivé. To potvrdila i Goro Ree-Lindstadová,ředitelka Centra
pro rovnost (Likestilling Senteret) sídlícím v Hamaru, městě vzdáleném
hodinu cesty vlakem z Osla.
Snahou norské vlády, která Centrum
finančně podporuje, je zdolat všechny stereotypy, jak jsou obě pohlaví navzájem
odlišná nejen v souvislosti s kariérou. Většina moderního světa se dnes shodne
na tom, že žena nepatří jen do kuchyně nebo k dětem a kromě starosti o
domácnost má právo na vlastní kariéru a realizaci. To ale zdaleka nestačí.
Ree-Lindstadovou trápí například
to, proč stále holčička znamená automaticky růžovou barvu a chlapec modrou?
Proč učitelé v předškolních zařízeních oslovují děvčátka princezno, miláčku a
dalšími zdrobnělinami a chlapce jménem? Proč v dětských knížkách je z deseti
jen jedna s hlavní dívčí hrdinkou a v ostatních kralují už jen kluci?
Tenhle odlišný přístup k dívkám a chlapcům se do děti
a především jejich volby povolání celoživotně otiskne. Začíná to tím, že dáváme
holčičkám panenky a chlapcům autíčka. Pokračuje přes výběr školy a oboru, a
končí to tak, že ženy okupují typicky ženská zaměstnání, zatímco muži zase ta
typicky mužská. “Je to ale pro společnost přínos?”, ptá se Lindstadová, a
vzápětí si odpovídá, že ne. A to je právě úkolem Centra pro rovnost: měnit
nastavené tradiční genderové vzorce.
Přechod k norskému modelu rovných příležitostí bude v ČR ještě chvíli trvat. Česká delegace neziskových organizací v Hamaru.
Otcové v Norsku péči o děti zvládají díky 12týdenní otcovské dovolené.