pátek 2. února 2018

Kluci a holky z naší a jejich školky

Můj milý deníčku,

aby se dítko naučilo rychle německy, je dobré jej strčit do školky. Ideálně do nejbliží školky, pač to pak hravě zvládáte pěšo, kolmo či kolobrndno, když máte v rodině jen jedno auto a protějšek dělá na směny.

V Praze máme školku asi 200 metrů - vyjdem z domu, jdeme 10 metrů, přejdem silnici, obejdem obchod na druhé straně silnice a jsme tam. Tady to máme kilomtr tam, kilometr dom, takže se mi už začíná dmout hruď, jaký jsem sportovec - dva kiláčky denně rychlochůzí či indiánskou chůzí.. dle toho, jak moc jsem schopná vstát za té černočerné tmy, který panuje okolo sedmé ranní.

Ve školce jsme se samozřejmě byli nejdřív podívat. Je u  kostela nějaká náboženská, to je tu každá druhá či každá první a druhá ze třech, ale nějak to neřešej a my taky ne. Pravda tedy, správně jsem odhadla, že je nadchne synovo jméno.. Teodor.. Teo, boží dar, bůh!

Na první den jsme měli domluvenou schůzku s paní ředitelkou, moc milá paní. Akorát ji zrovna přivezli pračku z opravy.. neříkali totiž přesně v kolik (ano, i v Německu znají a mají časová okna). Dva mladí muži s pračkou zazvonili. My čekali v chodbě u hlavních dveří. Paní ředitelka jim přišla otevřít. Rozrazila pravicí dveře...a držela je...jednadvacet, jednadvacet, jednadvacet....nejméně tři vteřiny, pak teprva mladíkům pokynula, ať jdou dál i s pračkou. Nechci malovat čerta na zeď...ale to už je skoro za 500 eur! Joo, otevírání dveří... mě neoblafnou!

Jinak školka je celkem malá, dvě třídy, v každé dvě učitelky. Jedna hodný policajt, jedna zlý, ale co jsem je stihla poznat, jsou obě moc milé, jen prostě musej dodržovat pravidla, aby se nezbláznily, ale rozhodně jsem nezaznamenala nic negativního, co by se mi nelíbilo. Když se něco děje, v klidu mi to řeknou. Třeba naposled, když byli v kostele - chodí co 14 dní asi na 10-15 minut, syn zlobil. Kýval se celým tělem dopředu dozadu, protože se nudil...no, říkala jsem mu, ať si třeba dělá mlejnek prstama, když nerozumí, toho se ostaní děti bát nebudou... a taky lechtal spolužáka Armina perem a prej Armin ho taky lechtal, pořád se nám kluci naplavený navzájem pošťuchujou. Jako ptačím perem, na něco to tam měli pujčený.

Jo a ceny.. i zde nemusí předškoláci platit školkovné, to je fajn, "jen" obědy.. snídaně si nosí svoje. Takový krásný dětský oběd vyjde na 60 euro měsíčně a když je marod, zbaštěj to další děti a nám nikdo nic nevrátí. Škoda. Ale většinou mu chutná, takže si nestěžuju a jsem ráda, že jsem ráda.

Žádné komentáře:

Okomentovat