úterý 26. září 2017

Do 6 let zdarma: muzeum čokolády

Muzeum čokolády bylo jednou z položek na našem "To Do" listu. Když  jsem navíc zjistila, že do 6 let je vstup zdarma, nezbylo, než vyrazit raději dříve než později :) Synovi je šest za osm dní.

Kde tak začnem výlet, tak dnes třeba Malostranská. Jdeme směr Karlův most a přes most a hledáme sochu se svíčkami a květinami. Také jsem chtěla koupit kytku pro Jana Třísku, ale nějak jsem to nezmanažovala...věnovala jsem mu alespoň tichou vzpomínku. Pořád jsem přemýšlela, jak synovi vysvětlit, co je ironie osudu. Teď už vím.


Po cestě jsme si udělali přestávku na Staromáku u pana Pinty - saxofonisty a pěvce v letech. V tu chvíli tam moc publika neměl, věnoval se nám, milé.


Pak už hurá do muzea! Na recepci byla moc milá paní, pořád jsem si říkala, koho mi připomíná a přišla jsem na to, přítelkyni jednoho kamaráda, Gabču. Výtah tam není, paní mi nabízela pomoc s vynesením kočárku, ale vzala jsem mimiče do nosítka. Nahoře nás pak čekala historie kakaových bobů, od Inků přes další a pět pixel s čokoládovými kolečky, bílá, mléčná, hořké. Akce slibovala neomezenou konzumaci čokolády, ale nikdo nebylo napsaný, zda to je jediný ochutnávka či nikoliv, tak jsem se jako správný Čech bála narvat si pupek,aby  mi tam ještě zbylo místo na další čokošku :)))


No, ochutnali jsme ještě pralinku, kterou nám místní odborník vyrobil před očima. Taky jsme viděli nádoby na čokolády, obaly, staré čokoládové figurky - nejstarší z roku asi 1936? Paní neměla žádné hračky, tak ji nejedla a hrála si s ní. Když si vzpomenu na synovi krabice s krám.. tedy  s hračkama...
Workshop byl fajn. Běžně stojí dvě sta, ale objevila jsem, že je to akorát v akci na Slevomatu a měli jsme to zdarma :) Ale pryč už z muzea. Jo, mají něco do sebe, ale čím dál tím radši mám učení za pochodu, za života, při žití.



Synovi jsem ukazovala galerii Pastelka v pasáži u Staromáku, pak se mu zas chtělo čůrat, tak šel do nějaké hospody (to teď dělá pořád), já mu říkala, že jdu naproti na burčák. Dala jsem si jen deci, nejsem zvyklá pít a když jsem minule na akci Bohové z Olympu měla deci dvě, tančila jsem pak mezi zápasícími dětmi (plnily úkoly) na řecké rytmy. A taky jsem byla sama se dvěma dětmi, to se pít bojím. I ta decka mi chutnala!

Syn mezitím přiběhl a teď zas čekal on na mně. Šel o dveře dál, do obchodu s houslemi. Když jsem tam došla já, poslouchal prodavače a asi i majitele, jak hraje svým záazníkům na housle. Já s mladším a s kočárkem jsme čekali venku. Syn si dal ještě asi 10minutový koncert pro šest uší. 

V pasáži Platýz jsem ho samotného poslala koupit klovatinu na dárek pro babi, v sekáči po cestě na tramvaj jsme během pěti minut vybrali pět věcí, kus za 40 korun a hurá dom.


Žádné komentáře:

Okomentovat