Chlap jak hora, široká ramena, útlý pas, na sobě jen trenýrky. Takové ty přiléhavé. I takoví jsou hoteloví hosté, co potkávám na chodbách. Prej někoho vyhlíží. Aha. Ve 12 v poledne v sobotu? Nebo někoho ohlíží, ha!
Zatímco vy v sobotu vyflusnete po náročním týdnu, já sedám na kolo a vyrážím do víru velkoměsta - hákovat. Pracuju o sobotách. Jen o sobotách. Venku nula stupňů, ale dá se to. Aspoň nějakej pohyb mám, aspoň to kolo! To je můj tělocvik na mateřský. Myslím na mamku. Uklízí. Když jsme byly malé, uklízela v bance. Nejepší byly děrovače plný koleče barevnýho papíru! A vůbec celá ta banka tak nějak zvláštně voněla. Pak kravín, psí útulek a zase úklid.
Taťka dřív kupoval dřevo pro dřevařský závody, pak kvůli personální neshodám, tak se to říká, že, učil na učňáku, o dřevě, na starý kolena dělal v kotelně a byl rád, že tu práci má. Dcera uklízečky a kotelníka. A vnučka bachaře, mimo jiné. Děda Slávek ho dělal na Mírově, pozdějc pak hlídal prasata v prasečáku. Jestli si myslíte, že při tom každej den lil, máte pravdu.
Chodila jsem s klukem z hóóódně bohatý rodiny. Trička, co si jeho tatínek, český miliardář, kupoval na dovolený a ani jednou neměl na sobě, jsem vozila mému taťkovi. Styděla jsem se, až se začnou ptát, co dělaj moji rodiče. Dnes se stydím, že jsem se styděla.
Slyšela jsem, že když člověk někoho za něco odsoudí, sám to pak musí prožít. Nebo jeho nejbližší. PAk teprvá pochopí, že nemohli jinak. Já bych možná mohla jinak, s vejškou a voškou, než stlát postele a mejt hajzly. Ale tak či tak, mám hotely ráda, v roce 2003 jsem vítala hosty v hotelové restauraci v Coloradu, ve Vailu. O jednom hotelu se mi navíc opakovaně zdá. Jsou tam úzké chodby, dlouhatanská chodba, pak schody. Někdo mne tam honí a já se tam proplétám mezi patry a schovávám se po pokojích. Odsoudila jsem někdy mamku za to, že uklízí? Kdo ví.
Když už jsme u těch mezitpater - dnes jsem zase uklízela společně s Mae. O čem se bavíme? No tak i o chlapech. Říkala jsem, že mám doma fakt jako pořádnýho Němce. Jako ne obrovskýho, ale na pořádek. Já. Zastánce hesla "Pořádek je pro blbce, inteligent zvládne chaos." Tak, to zní líp, než starý prase, že jo. Mae říkala, že bych si spíš měla najít nějakou přítelkyni. Jako aby uklízela. A taky že ty moje černý pracovní kalhoty jsou sexy. A to jsem jí ještě nevyprávěla, že v tý Americe byla moje šéfová v tom hotelu jedna super praštěná Indka, která pro mě měla slabost a jednou přišla do práce v mejch kalhotech. Každej den v čistejch, žejo.
Minule na mě vybafl černoch. (Ježiš může se to dnes vůbec říkat?) Ale fakt pořádnej! Teda vybafl, jen tak mručel, mmm, hmmm, hhhh. Vypadal, že ještě spí. Po chvíli mi došlo, že na ty dveře klepala kolegyně, co už je o dvacet pokojů dál. Německy řikám, že vše je její vina, to ona klepala! Ale rozumí mi? Vim já, odkad je? Z Jižní Karoliny nebo z Německa? Za tu Karolínu může Chaloupka strýčka Toma, co jsem četla jako malá. Můžu já za to, že jsme ji měli u babičky? Peace! Bro.
Z vedejšího pokoje vykoukl další chlap jak hora, tentokráte běloch. Široká ramena, útlé boky, těsné trencle. Prej někoho vyhlíží. To je ale náhodička, že zrovna uklízím pokoj přímo naproti jeho dveřím!
Vůbec nevím, jak se to mohlo stát, ale i když už dveře zavřel a já šla pro něco do vozíku na chodbu, začala jsem se nakroucat. Ano, dveře mají kukátko. I hlavou jsem pohazovala, vlasy odfukovala z čela a ty boky, to holt je těch sedm let latiny, že se tak vlněj. Samy! Jen se podívej, co mít nebudeš!
Já vím, celej žhavej, co. Naproti hotelu je diskoška, nebo jako taneční klub, víc sálů. Taky jsem tam x krát byla. Nikoho si kluci nepřivedli? Nebo přivedli a vyhodili? Než přijde uklízecí rota. Kdo ví. Byla jsem já vlastně někdy takhle na hotelu? Ale jo, byla. Po zápasech, kde jsem fotila. Slovo dalo slovo a jela jsem s jedním mužem, se kterým jsme se tam potkávali pravidelně, na hotel. Já byla tou dobou sama samotinká, s malým synem, on také s malým synem a... s manželkou. Ty jsme teda s sebou neměli. Po cestě jsme si povídali o našich dětěch. Muž a žena jedou spolu na hotel a bavěj se o svých dětech. Taxikář, a asi i nikdo jiný, by nevěřil, co se tam pak stalo. Nestalo se totiž nic. Řekla jsem, že se chci jen tulit a čau. Že je pohodlnější jet někam tágem, než se nočníma tramvajema crcat přes půl Prahy, to jsem mu nevysvětlovala. Ale s výrazem panenky Marie jsem ho ujistila, že ráno bude rád, že to dopadlo, jak to dopadlo.
Vrtá mi hlavou ta Mae. Říkala, že bysme spolu mohly jít tančit. Taky má doma pořádnýho, jako pořádkumilovnýho Němce, ale asi nerad tančí. Tak pujdem a uvidíme, žejo. A to jsem se bála, že bych mohla zažít nudnej pracovní den.
Žádné komentáře:
Okomentovat