Projímavý čaj při kojení - vyzkoušeli jsme za vás!

Jsou čtyři ráno nebo víc

jsem vzhůru koukám na měsíc a nebo dolu do ulic

kde lampy bloudí..

Hned se mi vybavil text od mé oblíbené Haničky Hegerové, ale pravda je taková, že jsou čtyři ráno, ten projímavej čaj jsem omylem vypila před osmou večer a zatím dobrý. I já i dvouměsíční syn. Jakto, omylem? Jak my, kojící ženy víme, chuť kojícího čaje není žádnej zázrak, tak jsem se asi po měsíci jeho pití uchýlila k tomu, že si sáček či bylinky dělám jen do malého hrnečku. Návšteva, která u nás teď pár dní je, si ze stejného důvodu - že to není žádná lahoda, dělá do malého hrnečku čaj projímavý... Pak už není tak těžké popadnout cizí hrneček a....

Zatím čekám bez ztráty kytičky, syn taky spokojeně chrupe. Kojila jsem okolo té osmé, pak  půl jedné, nějak před čtvrtou a možná ještě jednou? Nevím, nerozvěcím, mrknu většinou na mobil u postele, bez čoček na hodiny nedohlédnu. A syn při kojení spí. Až do rána. Zlaté dítě!

Internety říkají, že projímavý čaj při kojení ne... ale říkám si, pokud je to jednou.. projmu se nejspíš tedy já a možná i píďalka, ale lepší, než zaraženej prďánek, že. Při tom všem čekání můžu zavzpomínat na bolístky posledních dvou měsíců, kdy je syn na světě, resp. narozen, s námi je už měsíců 11, od početí, že.


Zimnice a 39
Před dvěma týdny jsme šli s přítelem a nejmladším vyzvednout staršího do školky. Byl tam první den po delší době, po asi dvou a půl týdnech, tak se mu tam nechtělo, to teď mívá. Po chvilce přemlouvání to dopadlo tak, že jsem ho tam musela odnést, přičemž vytrvale křičel: Nechci do školkyyy, nechci do školky.... Super to bylo. Nesla jsem ho i ve školce po schodech do třídy. No, radši bych byla, kdyby do školky juchal s úsměvem na rtech, ale říkala jsem si, že kdyby jsme to otočili druhý den to nebude o moc lepší. A doma zatím ještě pořád jen a jen uklízíme ... kamarádka, co má tři děti, říkala, že uklízet člověk nepřestane už nikdy... No  a pětiletý syn se nudí. Jasně, že si s ním i hrajem, lego stavíme, něco vyrobíme, ale ne tak často, jak by chtěl. Vyrábí i staví si i sám, ale ve školce se zabaví víc  a v pondělí má i výtvarku, tu má rád.

Ale od syna ke mně - ráno teda boj, po kterém jsem byla unavená spíš psychicky, dopoledne úklid a reorganizace minibytu bez přestávky, ve tři do školky a společně na poštu. Po cestě z pošty mi byla zima. Pravda, bylo asi minus pět, ale běžně mi je zima při munus 12, to jsem si říkala, že bych si už měla vzít rukavice. No přišli jsme domů a mnou lomcovala zimnice. V mikině jsem si lehla pod tu nejteplejší deku, v našem bytě, kterému sem tam někdo říká sauna, a čekala jsem, co se stane. 

A stalo se to, že po zimnici přišla teplota, zastavila se chlup před 39, super. Přítel zítra odjíždí na 14 pryč a já tu budu sama s chlapečky, no kéž by mi bylo brzo dobře! Léky na snížení teploty mám samozřejmě jen ty dětské, já nebyla marod asi šest let. Tak jsem holt studovala kolik čeho a při kojení.... Nakonec jsem měla sirup paralen Sus a čípek Paralen 100 radši taky. A přítel mi udělal konev zázvorového čaje - fakt na drobounko nakrájený zázvor, který skočil koupit, a citron, k tomu žádný sáček čaje, nic Vypila jsem to celé, snědla slepičí polévku a čekala jsem. V 9 jsem už měla něco pod 37, druhý den jsem byla bez teplot, jen hodně znavená, třetí den jsem fungovala opět normálně. 

Ano, vím, zázvor taký není žádná pecka, když se kojí, ale myslím, že nejvíc mě na nohy postavil asi on a když to není každý den...

Představte si, představte si, co jsem měl dnes k obědu!
Co měl pětiletý syn k obědu den po školkové besídce, jsme si nemuseli ani představovat. Mohli jsme si to zblízka prohlédnout a to opravdu ve velkém množštví! Ve tři jsme šli ze školky, říkal, že ho bolí bříško. Doma moc jíst nechtěl a okolo sedmé, akorát když jsem měla na stole jídlo, nafoukl tvářičky a mně bylo jasno. Přiškočila jsem k němu a řekla: vyplivni to! Tak první deci, dvě mi vyzvracel do dlaní, pár kapek padlo i na druhorozeného.  Za vteřinu přiškočil přítel s hrncem, ve kterém mi dělal špenát a další pořádná várka kuřecího rizota putovala do hrnce. Rejže v tom ještě plavala. 

A opět započali záchranné akce. Černý slazený čaj, mátový čaj, pro kolu a po lžičkách...vypadalo to lépe. I přesto jsme vymysleli, že já a měsíc starý druhorozený budeme spát u syna v pokojíčku, přítel a prvorozený vedle sebe na velké posteli v pokoji druhém. Sice se nedomluví řečí, ale řeč těla je někdy výmluvná dost. 

Nachystali jsme kýble k posteli, ručník, pitíčka... a šlo se spát. Asi za hodinu, dvě však syn přišel do svého pokoje, vlezl na horní patro patrové postele a chvíli spal. Sic jsem říkala, že by bylo lepší zůstat vedle,,, No, v 11 se tam skutečně vydal. Přítel to popisoval tak, že syn přišel, vlezl k němu do postele a vylítla  z něj další várka zvratek. Proč nešel raději na záchod nevíme, ale asi to netušil, že bude pokračování, chudinek náš malinkej. 

Pak už ale dobrý. Vyprali jsme vše zamořené, pokračovali v čajové kůře a nasadili dietu rohlík + banán. A bylo líp.  Dva dny jsme ho nechali doma, pak byl víkend a v pondělí měl teda chrchel a šlo se stejně k doktorce, ale po návratu do školky za 14 dní, kdy se doma zase šíleně nudil, jsem se ptala, zda nezvracelo víc dětí. No jo, nejen dětí, ale i učitelky. Dobrý rizoto. Holt stane se, no.

Zpět k projímadlu
4:39, zatím dobrý. Uvidíme, co napíšu ráno.
4:40 jdu na wc, o něco dřív, ale jinak nic mimo normál.

Syn měl asi dva dny řidší kakání, ale jinak to vypadalo, že ho  nic netrápí, už je vše zase v pořádku. Takže pít po litrech asi ne, ale jeden omyl nenadělaů žádnou paseku.

Doufám, že příhod tohoto typu nebude přibývat.