Má tmavé, celkem dlouhé vlasy, ukázkové zuby, milé oči a skromný úsměv. Inu, Japonka. Vypadá na to, že jí je tak třináct let. Nevím, kolik jí je, je mi to jedno. Miluju ji. Její knížka Zázračný úklid je nejlepších 249 investovaných korun v mém životě.
Nemůžu se dočkat, až půjdu z práce domů. abych mohla uklízet. Včera jsem se těšila domů z návštěvy.. a to moc milé.. abych mohla uklízet. Dnes večer si jdeme “sednout” s mými milými kolegy… těším se, ale ráno mi to trochu pokazilo radost, těšila jsem se, že večer budu uklízet. Já, starý bordelář. Když jsem bydlela s rodiči, matka mi říkávala: dokud tu budeš bydlet, budeš mít uklizeno. Co naplat, v 18 jsem se sbalila a odešla z domu. A měla jsem pěkný bordel doma!
Dnes je ze mě pomalu druhá Bree Van de Kampf (Kdo nezná, mrkněte na Zoufalé manželky.)
Ne nadarmo se říká, jak uvnitř, tak navenek. Či naopak? Myslím, že to je jedno, spojené nádoby to jsou.
A co zázračného moje Maruška radí? Je to jednoduché: ze skříně vyndáte všechny věci jednoho druhu - takže pokud máte drobnosti či cd zastrkané na vícero místech, prostě je sneste na hromadu. První přijde šok, kolik toho máte. A dále berete jednu druhou do ruky a ptáte se sebe: Dělá mi ta věc radost? Mám z ní radost? Pokud ne, tak vězte, že - pokud jde třeba o oblečení - ji nosíte jen z povinnosti, ale nebýt právě tohoto pocitu, raději sáhnete po oblečení, které máte opravdu ráda. Ano, není to špatný kousek, ale proč nemít skříň plnou věcí, které vám dělají radost?
Za poslední čtyři roky jsem se stěhovala dvakrát. Z čtyřpokojového bytu do jednopokojového bytu a pak do dvou. Pokaždé jsem vyřadila hromadu věcí, vždy to bylo ve stovkách. A to prosím pěkně u mě doma se dalo chodit, zas takovej extrém nejsem. ALe prostě jsem byla ten typ, co si to schovává pro strýčka příhodu. Nebo jsem si něco koupilla v sekáči, i když to nebylo úplně ono, ale za těch pár korun..
Teď jsem v tom dvoupokojovém bytě a po přečtení knihy od Marie Kondo jsem vyřadila dalších nejmíň dvěstě věcí. Dvě plné vysoké krabice, co se tak tak vešly pod jídelní stůl. A co s těmi věcmi? Sama nerada vyhazuju, tak to dělám následovně: vybrané oblečení vezu sestře a neteři. dvě tašky rovnou zahučely do kontejneru pro obnošené věci. Jedna taška putuje na chalupu, což není ideální řešení, ale dokud tam jezdím vlakem či busem, nemíním stále tahat hromady věcí s sebou. A naopak, vyřadím něco z toho, co tam teď mám, to dám do diakonie. Pár věcí zkusím prodat, zejména bot na podpatku, co jsem měl na sobě tak jednou za rok. Zabíraj místi, berou energii, nechám si jen pár. (ano, mám asi 40 párů bot, no). Něco jsem nabídla za odvoz na diskuzním serveru, dnes nesu velkou igelitku do dobročinného bazaru Cesty domů, výtežek z prodaných věcí jde na umírající. Mám přichystanou tašku, co odnesu do zdrojovny, kde jsou kabely, dřeva, atp. Pár šatů dám hubenější kamarádce. Tak tak, jde to, nic nepřijde na zmar.
A co všechno jsem vyhodila? Skříně! Jednu z domu, věci se došli po vyřazení a přeorganizování do jiných. Pak jednu z balkona. Staré záruční listy, kabár, co j sem měla na sobě jen jednou, boty, co moc nenosím, opěrky pod ruce na gauč, jen zabíraj místo a ruce si i ně neopíráme, knihy! Tomu jsem nevěřila, že ještě nějaké vyřadím, už jsem je procházela nekolikrát. A vyřadila jsem jich. asi 40! Dále návody od většiny věcí.. človek se prvně koukne na internet, no ne? A nože.. mám jeden oblíbený a pár zoubkatých k tomu jsem si teda nechala. Ale nejvíc oblečení. A taky jsem přestěhovala nábytek v jednom pokoji.
Výsledek? Lépe se mi spí, lépe se mi žije, raději uklízím věci hned na své místo a při každém otevření skříně či nahlédnutí do poličky koukám ostřížím zrakem, zda nevyřadím ještě něco, co mi radost nedělá! A zda to něco udělá i s mým životem? Uvidíme :)
Žádné komentáře:
Okomentovat