pátek 8. ledna 2016

O mamince, která uměla číst myšlenky

Byl jednou jeden chlapeček a ještě než se z něj stal  chlapeček, tak byl miminkem. A protože miminka neumějí mluvit, tak když se jim něco nelíbí, něco je trápí nebo něco chtějí, tak pláčou - to naopak umí velice dobře.
A tenhle chlapeček si to pamatoval, že za mlada stačilo kníknout a maminka okolo něj začala poskakovat a vyšetřovat jako zkušený detektiv co by tak chlapečka mohlo zlobit, trápit či obtěžovat. Někdy to byl hlaďánek - tak říkala maminka hladu, někdy to byl prďánek - tak říkala maminka prdu, ale jinak byla celkem normální. Někdy chlapečka nic netrápilo, prostě jen něco chtěl, třeba podat nebo ukázat nebo chtěl někam posunout.


Když chlapečkovi byly tři roky, mluvit uměl celkem obstojně, takže mohl říct, co chce nebo co nechce. Ale maminka vždycky neudělala, co chlapeček chtěl, nedala mu místo oběda tabulku čokolády, nenechala ho v zimě běhat venku jen v tričku.. a to chlapečka trápilo.

Jednoho dne se chlapeček koupal ve vaně už asi hodinu - koupal se totiž rád.  Ve vaně kopal nohama, máchal rukama, až voda stříkala na všechny strany a maminka hudrovala…., jednou autíčkama jezdil po okraji vany, jindy je vozil na loďce z plastového krytu staré lampičky, jindy se potápěl, že mu nad hladinou zůstaly jen oči, pusa nos a když maminka volala, ať jde z vany, to samozřejmě neslyšel, když měl uši pod vodou! Po jednom dlouhém koupání se mu ale dělaly varhánky na polštářcích prstů a kdoví, kde ještě, pomalu už začínal vypadat jako jeden velký varhánek! A k tomu bylo osm hodin večer, tedy čas z vany vylézt, vyčistit chrup, poslechnout si pohádku a jít spat, aby byl ráno chlapeček svěží a neplakal, že chce ještě spát, až ho bude maminka budit, protože musí jít do práce a chlapeček do školky.


Maminka přišla do koupelny a řekla: “Pojď z vany, chlapečku můj nejmilejší, už je hodně hodin!” Ale chlapečkovi se nechtělo! Co na tom, že už byl vlnitý jak vlnitý plech! Co na tom, že už je osm hodin! Chlapeček měl vodu rád, uměl si i sám připustit teplou, tak se chtěl ještě ráchat! Honem přemýšlel coby a vzpomněl si, jak to chodilo dříve- stačilo písknout a maminka  pomohla či… POSLECHLA!
Tak zkusil to, co fungovalo za mlada: začal  plakat, kňourat a fňukat.

“Uááá, uááá, já ještě nechci z vanýýý! Uááá!” a plakal a plakal a naříkal a naříkal. Maminka dala ruce v bok na znamení, že nehodlá ustoupit a zakňourala: “Uááá, uáááá, musím ještě chvíli křičééét, třeba zas maminka udělá, co chci, třeba mě poslechnéé, uááá!”. Chlapeček se zarazil, přestal plakat a začal se hurónsky smát - když slyšel nahlas to, co si potajmu jenmyslel v té své chytré hlavičce!  Ta maminka mi snad čte myšlenky! Říkal si pro sebe, když se smál, ale za pět vteřin si vzpomněl, že vlastně chtěl plakat a né se smát a začal opět natahovat moldánky. A maminka pokračovala ve čtení jeho myšlenek:” Úááá, uááá, maminka jedna neposlušná! vůbec nedělá, co já chci, vůbec neposlouchá! Uááá! Uááá! Musím brečet hlasitěji!” Chlapeček to zase nevydržel, začal se opět řezat na celé kolo, maminka vytáhla nejdřív špunt, pak chlapečka, vyčistili zoubek a hurá do hajan!

Slova, kterým děti nemusí rozumět: obstojně, chrup, natahovat moldánky

Žádné komentáře:

Okomentovat